Myths Amouage to je vůně žalova...
Tyhle chryzantémy voní pylem,prachová labutěnka královny včelých medvídků,žluťoučká s buclatýma tvářičkama,sedí na polštářku z kapky hustého nektaru,takhle jsem si představolala ,že bude vonět Furiosa.
Parádnice místo zrcátka kouká do fialkové krůpěje,která tu zbyla po Guerlainově dešti...
Dnešní vítr mě vyloženě tluče po tváři náloží slunečního zlatavého prachu,ani mě nenapadne truchlit,ale rozkýchám se,pylové zpravodajství Aleny Zárybnické(trocha toho zelenavého brčálového tam přeci jen uvízla),nesmím čichat přímo ke kůži ,ta vůně je krásná když se šíří a poletuje
Hroby, smutek, nostalgie, podzim.....ale kdeže!!! Jemné kvítky drobnokvětých chryzantém s náznakem pampeliškových stvolů a svěžími lístky kvetoucích fialek. Jemná romantická květinová vůně, do které se postupem času vmísilo pár krystalů koupelové soli........krystalky zjevně o rok později inspirovaly Lutense při tvorbě L'Eau Froide.
Cítím na maličké kousíčky rozcupované zelené stonky, na jejichž pozůstatky někdo položil novou, čerstvou velkou kytici chryzantém do starého zvlhlého dřevěného podstavce. Snáší se na ně mlha a ony voní a voní podivnou trošku ostrou a nahořklou vůní, jakoby volaly. Konkrétnější asi nebudu, tato vůně je pro mě o dojmu, ne o složkách. Ale pokud bych chtěla být pejorativní, řeknu normálně nahnilé kytky…
Osamělá vůně.
Tak hřbitovní, depresivní ani nahnilá tato vůně určitě není. Svojí hřejivostí, zemitostí a hořkosladkou zelení mně osobně připomíná teplý podzimní podvečer, ale až po chvilce. Na úvod tu máme štiplavé až chladné kadidlo, hořkou a jistým způsobem i malinko svěží zeleň, zemité tóny a kovově chladné aldehydy - tady se měla nechat inspirovat La Vierge de Fer ;) .
Tím však temnota ve svém největším rozsahu končí, ustupuje do pozadí (i když nemizí docela, v pozadí je tušit pořád) a z hlubin k nám začínají pronikat podzimní červánky. Kadidlo se mění z chladného na hřejivé, takže v této fázi spíš evokuje dojem zapáleného ohně a vydrží mu to až do konce.
Kromě toho s sebou přináší křehoučké chryzantémy, s nimiž si pohrává vítr, a "šťavnaté" fialky v rozpuku a podtón kandovaného ovoce, typově podobný tomu z Black Violet, avšak mnohem méně sladší. Šťavnatost fialky však zanedlouho mizí a pod teplem z ohně se stává "sametovější". K tomu se přidává hřejivý musk.
A aniž byste si všimli, strávili jste u ohně celou noc. Přichází ráno a mlha, která způsobí, že na chryzantémách a fialkách se místo ranní rosy utvoří krystalky soli.
…chryzantémy.
…jak se chodí na hřbitov.?.
…člověk se už automaticky dopředu naladí do určitého stavu mysli…
…sbírá, shání vzpomínky na toho, jemuž se jde připomenout za brány ticha…
…jakoby se očišťuje – od nedobrých myšlenek,
jakoby mělo pomoci i to, že bude čistě ustrojen, čerstvě umyt…
Profundis začíná vůní čistoty.
Ďábelské(.!.) v kontratu názvu a toho, co asi člověk očekává před prvním přičichnutím…
Skoro mýdlová vůně,
a pak/současně květiny – nasládlé fialky, chryznatémy(nezachytitelný odér nějakých květů, ale jsou tam. Asi jako nelze fyzicky uchopit duši, ale je. Duše.),
ovocný nádech/sytost/hloubka.
Je to takové příjemné, jako když schválně pomalu boříte prst do tuhé ovocné marmelády…
Ale není to temná hlubina.
Spíše světlo, doširoka otevírající se oči pochopením, prozřením…
Tohle není temná vůně.
Je to vůně síly. Možná ženské síly.?.
Vůně o tom, že svět se točí pořád dál, že i když jdete na ten zatracenej hřbitov třeba, tak se nemáte skládat jako hysteričká plačka, jako špatně poskládaný domino, ale myslet na to úžasný, co bylo.!.
Až nebudu mít už tolik sil
na to,
abych se svým osudem zápasil,
Zlato,
až nebudu mít v sobě špetku důstojnosti,
až sám v sobě si řeknu, že mám všeho dosti…
…pak
- stačí a –
za hřbitovní zdí, u plotu
sesbírej,
pár ovadlejch chryzantém a
do sklenice od kompotu
mi je dej.
…a poslední sirkou z kapsy vylovenou
zapal mi na náhrobku svíci v půli nalomenou
…a na chladný kámen si sedni vedle vlhký hlíny
…a do ní prstem tři křížky
(ach ten čas – jako by byl líný.!.)
udělej!.
…tobě za nehtem zůstane trochu studenýho smutku…,
ale mně už
(s červy v těle) bude hej.!.
Profundis je květinovomýdlová vůně s ovocnou hustotou prostoupená měkkou kadidlovou mlhou.
Lehká a plná.
Tragikomická i vážná.
Dobrá…
…a dost.
Kdo rád Black Cashmire Donna Karan, Nu EdP, Nu EdT…,
ale současně i Bvlgari Pour Femme, Bois de Violette Serge Lutens…
technicky:
Úplně prvotní pach – čerstvě uškubnutá houževnatá kytka…
…třeba právě ta chryzantéma(= tuhé rostlé květinové zeleno, šťavnaté mízou).
Pak – mýdlová fialka, tedy spíše zelené lístky fialek, jež jsou nasládlé, a v jakési mýdlové bublině/oparu.
Nyní začíná vůně lehce teplat…
A nakonec – velmi nenápadně a pozvolna – se objevuje kadidlo…
…prostupuje směsí navzájem prolnutých květin/chryzantém s nasládle mýdlovými fialkami,
jako když se vykuřuje nějaká místnost = lehký orientálně aromatický dým se líně ale nezadržitelně rozpíná prostorem…
A původně nazelenale téměř nesladká květinovka se mění na měkce nasládlý květinový orient.
Jemný, hustý, křehký jako dech.
Fakt mi nejvíce připomíná hladší a plnější Nu EdT…
01/11/11
Myths Amouage to je vůně žalova...
Tyhle chryzantémy voní pylem,prachová labutěnka královny včelých medvídků,žluťoučká s buclatýma tvářičkama,sedí na polštářku z kapky hustého nektaru,takhle jsem si představolala ,že bude vonět Furiosa.
Parádnice místo zrcátka kouká do fialkové krůpěje,která tu zbyla po Guerlainově dešti...
Dnešní vítr mě vyloženě tluče po tváři náloží slunečního zlatavého prachu,ani mě nenapadne truchlit,ale rozkýchám se,pylové zpravodajství Aleny Zárybnické(trocha toho zelenavého brčálového tam přeci jen uvízla),nesmím čichat přímo ke kůži ,ta vůně je krásná když se šíří a poletuje
Hroby, smutek, nostalgie, podzim.....ale kdeže!!! Jemné kvítky drobnokvětých chryzantém s náznakem pampeliškových stvolů a svěžími lístky kvetoucích fialek. Jemná romantická květinová vůně, do které se postupem času vmísilo pár krystalů koupelové soli........krystalky zjevně o rok později inspirovaly Lutense při tvorbě L'Eau Froide.
Cítím na maličké kousíčky rozcupované zelené stonky, na jejichž pozůstatky někdo položil novou, čerstvou velkou kytici chryzantém do starého zvlhlého dřevěného podstavce. Snáší se na ně mlha a ony voní a voní podivnou trošku ostrou a nahořklou vůní, jakoby volaly. Konkrétnější asi nebudu, tato vůně je pro mě o dojmu, ne o složkách. Ale pokud bych chtěla být pejorativní, řeknu normálně nahnilé kytky…
Osamělá vůně.
Tak hřbitovní, depresivní ani nahnilá tato vůně určitě není. Svojí hřejivostí, zemitostí a hořkosladkou zelení mně osobně připomíná teplý podzimní podvečer, ale až po chvilce. Na úvod tu máme štiplavé až chladné kadidlo, hořkou a jistým způsobem i malinko svěží zeleň, zemité tóny a kovově chladné aldehydy - tady se měla nechat inspirovat La Vierge de Fer ;) .
Tím však temnota ve svém největším rozsahu končí, ustupuje do pozadí (i když nemizí docela, v pozadí je tušit pořád) a z hlubin k nám začínají pronikat podzimní červánky. Kadidlo se mění z chladného na hřejivé, takže v této fázi spíš evokuje dojem zapáleného ohně a vydrží mu to až do konce.
Kromě toho s sebou přináší křehoučké chryzantémy, s nimiž si pohrává vítr, a "šťavnaté" fialky v rozpuku a podtón kandovaného ovoce, typově podobný tomu z Black Violet, avšak mnohem méně sladší. Šťavnatost fialky však zanedlouho mizí a pod teplem z ohně se stává "sametovější". K tomu se přidává hřejivý musk.
A aniž byste si všimli, strávili jste u ohně celou noc. Přichází ráno a mlha, která způsobí, že na chryzantémách a fialkách se místo ranní rosy utvoří krystalky soli.
…chryzantémy.
…jak se chodí na hřbitov.?.
…člověk se už automaticky dopředu naladí do určitého stavu mysli…
…sbírá, shání vzpomínky na toho, jemuž se jde připomenout za brány ticha…
…jakoby se očišťuje – od nedobrých myšlenek,
jakoby mělo pomoci i to, že bude čistě ustrojen, čerstvě umyt…
Profundis začíná vůní čistoty.
Ďábelské(.!.) v kontratu názvu a toho, co asi člověk očekává před prvním přičichnutím…
Skoro mýdlová vůně,
a pak/současně květiny – nasládlé fialky, chryznatémy(nezachytitelný odér nějakých květů, ale jsou tam. Asi jako nelze fyzicky uchopit duši, ale je. Duše.),
ovocný nádech/sytost/hloubka.
Je to takové příjemné, jako když schválně pomalu boříte prst do tuhé ovocné marmelády…
Ale není to temná hlubina.
Spíše světlo, doširoka otevírající se oči pochopením, prozřením…
Tohle není temná vůně.
Je to vůně síly. Možná ženské síly.?.
Vůně o tom, že svět se točí pořád dál, že i když jdete na ten zatracenej hřbitov třeba, tak se nemáte skládat jako hysteričká plačka, jako špatně poskládaný domino, ale myslet na to úžasný, co bylo.!.
Až nebudu mít už tolik sil
na to,
abych se svým osudem zápasil,
Zlato,
až nebudu mít v sobě špetku důstojnosti,
až sám v sobě si řeknu, že mám všeho dosti…
…pak
- stačí a –
za hřbitovní zdí, u plotu
sesbírej,
pár ovadlejch chryzantém a
do sklenice od kompotu
mi je dej.
…a poslední sirkou z kapsy vylovenou
zapal mi na náhrobku svíci v půli nalomenou
…a na chladný kámen si sedni vedle vlhký hlíny
…a do ní prstem tři křížky
(ach ten čas – jako by byl líný.!.)
udělej!.
…tobě za nehtem zůstane trochu studenýho smutku…,
ale mně už
(s červy v těle) bude hej.!.
Profundis je květinovomýdlová vůně s ovocnou hustotou prostoupená měkkou kadidlovou mlhou.
Lehká a plná.
Tragikomická i vážná.
Dobrá…
…a dost.
Kdo rád Black Cashmire Donna Karan, Nu EdP, Nu EdT…,
ale současně i Bvlgari Pour Femme, Bois de Violette Serge Lutens…
technicky:
Úplně prvotní pach – čerstvě uškubnutá houževnatá kytka…
…třeba právě ta chryzantéma(= tuhé rostlé květinové zeleno, šťavnaté mízou).
Pak – mýdlová fialka, tedy spíše zelené lístky fialek, jež jsou nasládlé, a v jakési mýdlové bublině/oparu.
Nyní začíná vůně lehce teplat…
A nakonec – velmi nenápadně a pozvolna – se objevuje kadidlo…
…prostupuje směsí navzájem prolnutých květin/chryzantém s nasládle mýdlovými fialkami,
jako když se vykuřuje nějaká místnost = lehký orientálně aromatický dým se líně ale nezadržitelně rozpíná prostorem…
A původně nazelenale téměř nesladká květinovka se mění na měkce nasládlý květinový orient.
Jemný, hustý, křehký jako dech.
Fakt mi nejvíce připomíná hladší a plnější Nu EdT…
01/11/11