Voní pryskyřičnatě a vanilkově sladce, lehce kouřově, doplněná bylinně nahořklými semínky anděliky. Připomíná mi guerlainovskou Bois d'Armenie a její papírovou balzamickou kouřovost, vůni pálených papírků. Při srovnání s rovněž na benzoinu postavenou PG 25 Indochine postrádá Benjoin Boheme výraznou pepřovou kořenitost Indočíny a to ji dělá snáze nositelnou. Svíčka "Benjoin" od Diptyque je zjednodušenou verzí této vůně.

Konečně po delší době dobrá tuberóza. Dostatečně výrazná a omamná, řekla bych i autentická, ale v žádném ohledu nepřehnaná. Zároveň jemná a křehká. Nic v ní nepřebývá ani nezavazí. Je mírně proslazená a prohřátá tělovým základem. Kdo touží po povedené bílokvětinové/tu­berózové vůni a Fracas je moc silný a/nebo moc ovocný, doporučuju se ubírat směrem k Beyond Love. (Teď koukám na složení a vidím kokos. Z toho se mi obvykle ve vůních navaluje, ale tady bych o něm nevěděla. Zřejmě je dobře zakomponován a jen decentně dokresluje, asi má na svědomí tu sladkost květů?)

I když si dovedu představit spoustu lidí, co tu vůni zavrhnou, mně se (zatím) líbí. Originalita diskutabilní, hned mě napadla Boxeuses od Lutense v první švestkovo-kožené fázi, leč lutensovka je vetší drsňačka. Pak mi to na chvíli začalo nejapně drhnout, jako mi dělá kůže v byredovském Black Saffron, takže to nic. Ale potom nastoupila v plné parádě slaďoučká šťavnatá broskvička (nelze bez zdrobnělin), která vůni velmi zjemnila (ne zeslabila, ale uhladila). Je to bílá broskev ve stylu Peche Cardinal od MDCI nebo Jo Malone - Nectarine Blossom & Honey. V této fázi působí jako vůně dívčí, nebýt té kůže, řekněme jako Lalique Satine, ale naštěstí bez připálené cukrové vaty a kůže nedrhne. Ovšem bibliotéku jako takovou bych tam opravdu nehledala, té je mnohem blíž ex-limitka 1996.

Kolekce Join the Club má řekněme „parfémově ilustrovat“ elitní kluby, Birdie je věnována golfovému. A bude to krátké a zděšené. Oblíbené a často používané kožené rukavice (čili už poněkud jeté), ve kterých si někdo zapálil ne jednu, ale hned několik „prvních ranních“ mentolek, výhled na zastřižený trávník a pomalu vysvítající slunce, ještě je chladno a je cítit vlhkou hlínu a nějaké aromatické bylinky, snad rozmarýn, levandule, tymián… Od rozprašovače se zdála nasládle bylinkovo-mentolově osvěžující, ale to jsem netušila, že se na mně objeví kůže a vlhká hlína, které vůni z mého pohledu strhávají spíš k pánské straně spektra.

Abych té květinové omamnosti neměla dnes málo, Gardénii z druhé ruky zdatně sekunduje tuberóza s citrónem tak zvláštně rozpuštěným v té květinovosti, že je lepší to zkoumat ve stavu naprosté žaludeční pohody, jinak by to mohlo zdárně vyvolat efekt horské dráhy. Tuberóze jemně přizvukuje hutně ovocně sladší dužina zralých švestek (žádná povidla) a jasmín a zpod té husté, sladce ovocno-květinové krémovosti prosvítá pižmovo-vanilkový základ.

zvlhlé dřevo a šáchorový olej

pár století staré černočerné dřevo rozpadající se jediným dotekem v prach; vůně hradního nábytku v nejlepším slova smyslu

pomerne klasicka temna husraambrovka s extra kremovou sladkosti

doutnající černé dřevo

Od parfému s názvem Black Datura by člověk čekal asi sladkou krémovou květinovku, omamnou a hustou. A nedočkal by se. Hvězdou Černé Datury je kořenitá lilie, na jejíchž oranžovočervených okvětních lístcích perlí červený pepř místo pylu. Druhou hlavní roli ve vůni zaujímá hodně výrazná sladkoslaná ambergris, suše prachová, s lehkým nádechem připálené gumy, podpořená měkkým pižmem. Sladkou krémovost dodá neomamná tuberóza s máslovým ylangem v poměru 2:1, ale ty mají jen vedlejší roli. Vůně je celkově hodně kompaktní a připomíná mi neobvyklou kombinaci Fordovy Orchid Soleil a Bvlgari Black, klidně unisexová, určitě ne jen pro dámy.

bojovník za průměrné, neurazí, nenadchne. ale naprosto nechápu, proč se zrovna toto jmenuje "black"