Lankaran Forest
K vytvoření téhle vůně Mariu údajně inspirovala návštěva parku Lenkoran, nacházející se na hranicích Azerbajdžánu s Íránem. Tento park prý okouzlil už samotného Alexandra Velikého během jeho válečného tažení, že nad ním vyhlásil svou ochranu. Marii zde zaujala vůně stromu, který se jmenuje parocie perská, jinak též známý jako železný strom.
Upřímně nemám vůbec ponětí, jak taková parocie voní. Já v Lankaran Forest cítím hlavně čerstvě oloupanou, lehce nakyslou mandarinku a citrón, posypaný zázvorem a pak už jen vlažný černý čaj, který popíjíme pod stromem, usednutí na spadaném listí, rozhodně žádný les. Na léto jako svěženka jistě nebude k zahození, ale Maria má podle mě sakra na víc.
. Bezprostřední minuty ihned po nástřiku jsou provázeny mocným úderem tymiánu. Obvykle s touhle složkou ve vůních nemívám problémy a líbí se mi, ale tady vytváří na mé kůži přesně ten „pizza efekt“, o němž se zmínila slniecko. Nicméně pak začne polevovat a puškvorec se semišově meruňkovou vonokvětkou konečně odhalí jemně kořenitou růži s pryskyřičnatou ambrou. A tady už se mi začíná libit. Se santalem, zemitými a živočišnými tóny v základu totiž vytváří dojem velkého růžového keře v zahradě. Je trochu zaprášený, takže jej pokropíme vodou a celkově zalijeme, aby hlína, v níž je zakořeněný, trochu změkla. V téhle fázi už je ovšem bohužel docela intimní podobně jako Sideris, takže mým favoritem zůstává i nadále Rrose Sélavy.
.
