Pierre Guillaume / Huitieme Art Parfums

:D Aspoň se nebudu trápit představama, jak je úžasná. Pro mě  vetiver + oud = Tak nic, tak slez. 

Ha, to by se mohlo líbit mně :-) Teda až na ten název - s tím bych měla trochu problém :-)

No nevím, jestli tobě. Jako jestli myslíš třeba na Fordův Grey Vetiver, tak ten se mi zdá proti tomuhle neškodnej.

Aha. Moc testosteronu? :-)

Přesně tak. Na mně teda určitě :) .

Ciel d'Airan

Z téhle vůně jsem blázen a rovnou přiznám, že jí nerozumím. Hruška? Fík? Něco mezi? 
Po nástřiku tam lze objevit zelenou hrušku, ale brzy se přidají mléčné tóny, trochu moučnatosti a voilá - fík jako vyšitý. Chvíli nedávám pozor a co to na mě vybaflo? Jabko! Zelený.
Jablko zapadlo zpátky a vynořily se ... olivy. A šup, zase vykoukne hruška, ale ta moučnatá. Bláznivý ovocný koktejl ala Pierre Guilaume. Prý zamračené nebe nad starým hruškovým sadem u jezera Como... Pierre, už nepij!
Naštěstí se po nějaké době přidá dřevo, ambra, lehce to zesládne a ta divočina se uklidní. Jenže tím se z toho stane Bois Naufragé. Pierre proč?

Jako je to pěkný, poučný, ale celkem adrenalin. Nosit to, tak mi asi hrábne.
Hlasuji pro Bois Naufragé. 

Vůně je neskutečně výbušná - jedno ťupnutí ze vzorečku a je jí všude plno. Pak ale docela rychle ztratí dech, nicméně zůstane pěkný a dlouhý dřevitoambrový šepot u pokožky. Důkladné polití ruky vzorečkem při zkoušení večer přečkalo noc.

Krátké postřehy:

Fareb nasládlá kůže. Chvíli je ochlazována zázvorem, ten ale brzy zmizí a pak už zůstane jen ta sladkost.

Myrrhiad Sladká, našlehaná ambra, na začátku přelitá černým čajem, pak se přidává větrový, možná lehce medicinální (to ta lékořice?) tón. Je spíš intimnější, nejde do prostoru. Pak už je to celkem lineární, vanilkově sladká ambra.

Sucre d’Ebene První dojem je vůně nové africké sošky z černého dřeva, nebo jako vstoupit do obchůdku, kde se tyto sošky prodávají, spolu s vonnými tyčinkami, kadidly a dalším exotickým zbožím (ne kořením). Sladkost tam je, ne připálená, ale sladkost dřevitá, sofistikovaná, ze které zuby trnout nebudou. Drží se v osobní zóně.

V jednu dobu, kdy to vypadalo, že Bois Naufragé bude jen limitka, jsem Ciel d´Airain viděla jako možnou náhradu. Ale přiznám se, že teď jsem taky radši, že už se za BN žádná náhrada hledat nemusí.

Dobrou fíkovku má ještě Miller Harris a potom velmi povedená je 23. Janvier 1984 od Pozzo di Borgo.

Má Myrrhiad nově černý flakon namísto bílého?

Ano má

Naïviris - Najdrevitejšie drevo aké som doteraz vyskúšala, je tvrdé, staré a starostlivo vysušené . Vyrobili z neho excluzívny toaletný stolík, ošetrený vzácne  koreneným olejom. Na stolíku sú starostlivo poukladané rúže vyberaných značiek a jemne rozsypaný sypký fialkový púder. Kým na začiatku som bola presvedčená, že to nie je nič pre dámy, v závere je to intímna vôňa drevitého púdru pre sofitikovanú dámu. Je to taký obrat vo vývoji, že sa mi podlomili kolená a ja mu rada podľahnem. 

Liqueur Charnelle

Po zklamání z Monsieur jsem v případě této vůně doufala v úspěšný reparát. Přesto byly na místě i menší obavy, jelikož specialistou na teplé koňakové vůně se sladkým ovocem je Frapin. Zatímco však ve 1270 začínáte ovocem s oříšky a na koňak si musíte chvíli počkat, tady se hlásí hned na začátku.

Je prohřátý ambrou a dalšími pryskyřicemi a kořeněný směsí černého a růžového pepře. Podobně jako ve Frapinovi, i zde najdete sušené švestky a rozinky a ojedinělý kvíteček lípy, ale kromě toho do něj Pierre přidal i malinovou marmeládu se lžičkou medu z Rouge Avignon a pár kapkami tekutého karamelu. Nechybí ani jeho mléčná a zároveň částečně prachová vanilka.

Kdo by se ovšem obával, že to bude ukrutně přeslazené a ulepené jako Kilianova Back to Black, buďte naprosto v klidu, ambrový koňak s pryskyřicemi drží svou linii po celou dobu. Naopak se k němu v základu přidá ještě špetka světlého tabáku a pálených dřev. Vůně jde i hezky do prostoru. Jo, tohle se bude milovnicím tradičních Pierrových dobrot líbit. Navíc drží lépe než 1270.

...to vypadá moc dobře.!

Zrovna na tebe jsem myslela (a janicce24 se bude podle me libit jakbysmet). Uz jsem ti ji predbezne dala stranou ;) .

Shermine

Touhle vůní se Pierre pokusil zpracovat kosatec na způsob hermelínové kožešiny. A svým způsobem by se dalo říct, že se mu to podařilo. Tentokrát to totiž vůbec není slaďárna, na jaké jsme od něj zvyklí. Úvodní lehce řezavý citrón s pepřem sice mají chviličku tendenci působit trochu chemicky, ale jakmile pepř vystřídá kardamom, je vše zažehnáno. A zvláště na ten kosatec se vyplatí si počkat.

Společně s levandulí působí neuvěřitelně hebounce, je pižmově nadýchaný a měkoučký klidně jak ta kožešina, proslazený trochou růžového dřeva a špetičkou vanilky a prohřátý ambrou. Pokud bych měla hledat inspiraci v některé z Pierrových předcházejících kreací, viděla bych v ní určitý otisk Brulure de Rose, přestože ta je výrazně sladší, ženštější, vanilkovější, bez kosatce, ne tak dřevitá a bez slaných podtónů vetiveru, jímiž se Shermine vyznačuje v dojezdu. Jedna z nejněžnějších nedusivých hřejivých, pudrově dřevitých vůní, jaké jsem dosud poznala.

Není to slaďárna, je to pěkné, ale nemůžu si pomoct, připadá mi spíše jako pánská vůně.

Na pánskou vůni mi přijde až moc něžná, ale je pravda, že já mám tu hranici u řady vůní ve srovnání s ostatními dost posunutou. Každopádně uznávám, že vyloženě ženská Shermine taky není, možná kdyby tam nebyl ten vetiver...

Aqaysos

Pokud bych měla Aqaysos nějak velmi zjednodušeně charakterizovat, popsala bych ji jako guillaumeovskou variaci na Ellenovy akvarelové vůně. Pierre se prý s její pomocí pokusil zachytit blyštivý charakter krystalu se všemi jeho fazetami. Jeho chladný povrch se zabroušenými hranami tu reprezentují citrusy s ostře bylinným koriandrem.

Klidně by to ale taky mohly být kapky rosy, které zmrzly na zaprášených (pepř) lístcích keříků černého rybízu, obklopených z jedné strany broskvoní a z druhé jehličnany, na něž se v závěru snese i pár drobounkých vloček bílého pižma. Anebo ještě jinak: Aqaysos navazuje tam, kde skončila Aube Pashmina, jen tentokrát bez rajčatových lístků.

Superlady

Pro vyjádření čistoty, krásy a ženské dokonalosti superdámy si Pierre Guillaume vybral květ magnólie. Ovšem ne tu s typickým citrusově svěžím aspektem, jak ji známe většinou. Jeho magnólie voní i po růži a vanilce z Brûlure de Rose. Vůbec je hodně na sladké. Superlady miluje zkaramelizovaná jablka a žvýkačky s malinovou příchutí. A díky bílé ambře nezapomíná ani na dokonalý make-up.

(www.extrait.it)