Jj, Jakub mi ji dal zkusit minulý týden a musím říct, že není vůbec špatná. Rozhodně se mi líbí víc než nová Bibliotheque od Byreda. Škoda, že nemůžu totéž říct o flakónu. Prý se změna bude týkat celé značky. Nechápu, proč to chtějí měnit. Mně se úplně nejvíc libila ta první varianta s etiketou, jako je v databázi, než na ni místo LM Parfums narvali Laurent Mazzone.
Ano, není špatná. 
S tím flakónem... Laurent asi touží dodat značce další dynamiku. Prý chtěl nabídnout "umělecké dílo", které přináší poselství o tom, že "láska k parfému nezná hranic". Ale asi to nemyslel úplně tak, jakože když se ti líbí parfém, nehledíš na flakón. 
(U Bibliotheque od Byreda zatím nevím, kdyby tam nebyla ta hořící pneumatika, tak by se mi líbila. Do příjemna se mi rozvoní až později.)
"S tím flakónem... Laurent asi touží dodat značce další dynamiku. Prý chtěl nabídnout "umělecké dílo", které přináší poselství o tom, že "láska k parfému nezná hranic". Ale asi to nemyslel úplně tak, jakože když se ti líbí parfém, nehledíš na flakón. "
Hmno, tak jsem v úterý ten nový typ flakonů, do něhož všechny vůně mají přejít, okoukla v Ingredients a naživo vypadá stejně hnusně jako na fotografii. Takže jakkoliv jsem měla u Chemise Blanche trochu problém s tím, když přešla z limitovaného bílého flakonu do černého, v tomhle novém designu o ní už vůbec neuvažuju. V tomhle případě moje láska k parfému silně narazila na hranici, kterou se mi nějak nechce překročit.
Scandinavian Crime
Harry, Ron a Hermiona se potichu vytratili z hradu a seběhli po travnaté stráni dolů k Zapovězenému lesu. Od začátku školního roku a jejich příjezdu do Bradavic uplynul už měsíc a dnes byla příležitost vypravit se do lesa a pozdravit se s kentaury. Slunce ještě svítilo, ale stíny se prodlužovaly a když vešli do lesa, ovanula je chladná vůně dřeva. Ušli asi míli a vtom si uvědomili, že celou dobu cítí kromě hladkého dřeva i zvláštní vůni pepře, jalovce a zázvoru. Snad tudy před nimi nešel Snape? Jejich profesor lektvarů vždy voněl, někdy právě takhle. Možná jeho voda po holení? (Holí se vůbec?) Vůně byla jen lehká, zastřená a mísila se s vůní dřeva. Zaváhali a šli pomaleji, tady v lese je nikdo nesměl vidět a ještě méně toužili po setkání zrovna se Snapem. Po chvíli došli ke vzrostlým smrkům, rostlým blízko u sebe, a podívali se mezerou mezi nimi. Krve by se v nich nedořezal - kousek od nich stál Snape! Naštěstí zády k nim, tlumeným hlasem se na něčem domlouval se svým společníkem, kterým nebyl nikdo jiný než Igor Karkarov. Tento profesor z ciziny jim naháněl snad ještě větší hrůzu než Snape. Současně si uvědomili, že cítí i tu zvláštní vůni, kterou zaznamenali při prvním setkání s Karkarovem a Hermiona ji tenkrát identifikovala jako ambru a agarové dřevo. Ron a Harry o nich v životě neslyšeli, věděli jenom, že Karkarov je jimi jakoby napuštěný a oni jsou vůní odpuzováni a zároveň magicky přitahováni. Hermiona ještě dodala, že ambra i agarové dřevo jsou pro anglické nosy exotické a někdy i mírně rušivé, ambra živočišností a agarové dřevo dezinfekčními tóny. (Jak je možné, že Hermiona ví všechno? Už od prvního ročníku byla opravdu nesnesitelný šprt.) Tahle vůně však překvapivě nerušila, Harry, Ron i Hermiona ji vnímali jako nasládlou a přitažlivou. Po chvíli však raději potichu vycouvali od smrků a otočili se k ústupu. Byl zázrak, že je profesoři nezahlédli, asi díky zaujetí, se kterým se domlouvali, bezpochyby na něčem nekalém. Šli zpátky stejnou cestou, teď jim připadala nekonečná. Až když uviděli mezi stromy poslední dnešní paprsky slunce, zlatavé na věžích hradu, oddechli si. Nepřiletěla na ně zlověstná kletba ani jim na rameno nedopadla profesorova ruka. Stále však vnímali hladkou vůni dřeva i tu směs ambry a oudu (podle Hermiony je to další název pro agarové dřevo), jako by měli tu vůni už navždy zapsanou v nose. Ron si v tu chvíli vzpomněl na perníčky, které si ráno nabral do kapes při snídani v hodovní síni, k velké nelibosti Hermiony. Teď je vyndal a spolu s Harrym si na nich pochutnal, pod smrkem už v bezpečí dále od Zapovězeného lesa.

Parádní recenze!!!
To nemá chybu. Úplně to vidím a cítím
.
Děkuju, určitě jsi fanoušek příběhů o Harry Potterovi 
(myslím, že ti co nejsou, jen kroutí hlavou).
Oud mi připadá ve vůni celkem zřetelný, takový ten nerušivý, nearabský, až jsem si vzpomněla třeba na Oud Fleur od Forda.
Vyložený fanoušek ne, ale na rovinu přiznávám, že hlavně první díl považuju za významný přínos současné britské dětské literatury a pod jeho vlivem jsem pak už zkrátka musela dočíst a vidět i ten zbytek, i když tam už bylo v provedení znát, že tam už Rowlingovou malinko ovlivnil komerční úspěch. Ale ona si zkrátka umí získat pozornost čtenáře i tak.
No a Alan Rickman, Ralph Fiennes a Gary Oldman ve filmovém zpracování mě samozřejmě dostali.
Jj, oud ve Scandinavian Crime je nearabský.
Sice budu OT, ale musím ti dát zapravdu a ještě přidat chválu na překlad pana Medka- v 1. díle jsem s dětmi srovnávala anglickou a českou verzi přes anglicky mluvícího žáčka (otec rodilý mluvčí) a závěr vyzněl v naprosté vítězství vtipnosti českého překladatele
Ano, Pavel Medek byl skutečně PAN překladatel. Škoda, že musel odejít tak brzy
.
Scandinavian Crime (Extrait de Parfum)
chladný severský les... hodně světlý, s ostrou trávou mezi řídce rostoucími stromy. sem tam menší keříky, jalovec, borové jehličí, chladný čerstvý vzduch. pár šťavnatých, ledových lesních plodů. závan kouře z komína sauny stojící u blízkého jezera... moc příjemná a ano, takhle si představuju unisex. pohlavně neutrální vůně. není asexuální, je to prostě "jen" vůně. pěkná výdrž. zůstává "lesní", příjemně dřevitě kořeněná. k tomu trocha máty nebo spíš kandovaný zázvor. oud je tu jako kousek zauzeného dřeva. a díkybohu žádné santalové vonné tyčinky.
Arsenic Osman
Tajemná orientální a snad jedovatá vonokvětka? Ale kdeže. Tedy pokud za jedovaté drápky nepovažujete štiplavou skořici, jíž je okořeněný švestkový sirup v úvodní fázi. Samotná vonokvětka je tu zpracovaná z mého pohledu až lehce gurmánským způsobem. Mně osobně evokuje meruňkovou žvýkačku s červenovocnou náplní uvnitř.
Po rozvonění se k ní pak přidá vůně rozdrcených fialkových bonbónů. Je to mladá, občas ještě lehce frackovitá slečna se smetanově bílou pletí, která už ale kromě své vášně pro oblíbené dětské sladkosti chce svému okolí dát najevo, že je dospělá s pomocí značkové dámské kabelky z měkké bílé kůže.
Veleno Doré
Laurent Mazzone sice zabil původní elegantní design svých flakonů, v marketingu ovšem stále nepokulhává. Inspirace prastarým příběhem o hadu, jehož oběť se po uštknutí promění ve zlato mi zněla stejně lákavě jako slib, že by mělo jít o chypre. Z omylu mě vyvedla už recenze Renusatka, nicméně i na tajmenou gurmánskou třešeň s tabákem jsem byla pořád dost zvědavá. Chypre to opravdu není.
Úvodní rumová kořalka, kořeněná chilli a muškátovým oříškem je skutečně skvostná. Bohužel během pár minut ji totálně převálcuje tuna sladkého pačuli, jak vystřiženého z LPRN (2012) s černými třešněmi. Ty jsou sice samy o sobě nejprve přírodní, no právě pačuli je promění v nepříjemně lepkavou směs, do níž nenapadaly sušené tabákové lístky, ale cigaretový popel a úplně tak zabíjí krásnou ambrově koňakovou vanilku v základu.
Radical Iris
V úvodní fázi se mísí bergamot s galbanum z exkluzivkové LPRN 2 a nádherný mrkvičkový kosatec z 28 La Pausa (Eau de Toilette), osvěžený limonádovým růžovým pepřem. A tím to hasne, protože kosatec vzápětí radikálně vezme do zaječích a vůně se promění v tonkově sladkou pačuliovku s jehličnatým cedrem, ambrou a špetkou bílého pižma.
Hysteric
Je delikátní gurmánkou, přinášející vůni kouřové whisky se špetkou kardamomu a tiramisu, které je kromě tradičního kakaového prášku zdobené i kandovanými mandarinkami. A dostaneme k němu i šálek kávy se šlehačkou. A právě díky whisky s kávou a zemitostí pačuli v základu nepůsobí vůbec přeslazeně
.
...velmi lákavý popis s dokonalým obrázkem!
Miru Dík
. Hysteric vypadala na papírku dost přeslazeně, ale na kůži právě vůbec. Jen ta cenová kategorie už je jak Ford
.
(Ta paralela mě tam napadla i z důvodu, že sice obě zpracovávají téma sladký a chlast, ale každá přitom úplně jinak.)
Infinite Definitive
Bezstarostný začátek: šťáva z nezralých kyselých mandarinek, pár kuliček rybízu, pikniková deka na jarně svěží trávě se sladkým jetelem a jemným heřmánkem. Všechno kolem se slunečně usmívá a i ten trávník je snad ze samých čtyřlístků. Parta, co se válí na dece, holduje citrusovým džusům a kolínské vodě, takže to na dlouhý mejdan nevypadá. Čtvercový otisk deky ve slehnuté trávě už jen slabě voní bylinkami a nepatrně i medovou ambrou.
Kdyby byla uvedena v rámci mainstreamu za normální cenu, tak je z ní pěkná letní nenáročná vůně, trošku ve stylu AA Mandarine Basilic.
Lost Paradise
Šťavnatá svěžest šafránu, zeleně hořký kardamom, štiplavý lístek muškátu, navlhlý popel z cigaret, kožený popruh batohu...
Hoši z chaty v Jezerní kotlině odrostli jinošským ideálům a při setkání po letech si u jezírka s pocitem mírné provinilosti zapálí. Co už...
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
