Cestování

Tak ještě pár vzpomínek na letošní prázdniny a hurá do školy .

Ježišmarjá moje nejoblíbenější město... moje mládí!  Po Květný (i Podzámecký) zahradě se mi stýská už léta - ale co tam už není moje babička, nenašla jsem ještě odvahu se tam znova podívat... její (pravděpodobně) přestavěnej dům a předělanou zahradu bych nesla asi všelijak.

To by mě docela zajímalo, jestli jsem jen já takovej posera... nebo máte někdo taky podobný místa, který si radši uchováváte jen v paměti?

Samozřejmě nejsi jediná! Já tvrdím, že kdyby jednou moje sestra prodala náš rodný dům, tak už v životě tou ulicí (5 minut od našeho bytu) nepůjdu.

A Kroměříž je krásné město...

Je, a hrozně mi chybí. Ale pořád to nejde...

No jsem ráda, že v tom nejsem sama 

Kroměříž je nádherná. Moje první návštěva a velké nadšení.

Stejně jako Luhačovice. Kouzelné lázeňské město s úžasnou atmosférou, milými lidmi na každém kroku, architekturou Dušana Jurkoviče a malebnou přírodou. Místo, kam nepronikla žádná cizojazyčná rozpínavost ani obchodní duch. Jen ta Vincentka mně nějak nesedla .

A mám to stejně. Často mě napadá vrátit se do míst, kde jsme jako děti trávily prázdniny u babičky a dědy. Ale také mám strach, že na dvorku chalupy najdu třeba autodílnu a na návsi nějaký obchodní řetězec. A tak raději prohlížím staré fotografie...

já se nikdy nejdu v rodném městě podívat na rodný baťovský domeček, který zabavil v 80. letech a tehdy za 30 tisíc odkoupil od státu i s obrovským pozemkem jistý čuromedán z ONV, přestavěl a dodnes tam bydlí. dnes to totiž mohlo být moje....

Já si myslela, že to budou Luhačovice, ty další fotky. Ale tam jsem byla jen jednou... z lázeňských měst se mi  zalíbily asi nejvíc. 

Starý fotky jsou fajn - ale ten prožitek, ta procházka, ty vůně   Na tu Kroměříž se přemlouvám už dobře deset let, pořád marně. Nedokážu se smířit s představou, že už nikdy...

Já jak kdy. Někdy je touha vidět TA místa je silnější než strach ze zklamání. Moje největší akce byla, když jsem se - po dlouhém váhání a obcházení a odcházení bez činu (to celé v průběhu několika let) - odvážila zazvonit na zvonek smíchovského bytu, kde jsem žila od narození do dvanácti let. Uvnitř teď bydlela krejčovská divize módní značky TAIZA návrháře Osmany Laffita. Pustili mě dovnitř a byli milí. Prohlédla jsem si byt (nyní krejčovskou dílnu)... a nelituju. Nosné stěny zůstaly, dveře, okna... co ne, to jsem nebrala na vědomí a dosadila si tam vzpomínky. Kdyby tam bydlela nějaká rodina, asi bych nenašla odvahu.

Potěšily mě Tvé fotky Luhačovic. Bydlím "za kopcem" a mám to tam moc ráda

Galerie Lafayette

procházka večerní Paříží v oblasti kolem Cité

...a deštivá Paříž, ale i ta měla svoje kouzlo

Ách! Ta kupole je super! A i za deště to má atmosféru...

Jsem rozený Mosťák..... celé moje město je fuč.

Ale mám tam příbuzné, takže tam jezdím a moji rodiče to přijali před x lety normálně.

Už  mi ani nepřijde, že na místě, kde jsem se narodila, je jezero.

Ale miluji staré kroniky, vše mám zmapované, ale bez nostalgie.

Navíc já nemám takový ty kořeny. Most je mi ukradenej a KV nesnáším, až jednou nebudu mít za kým tam jezdit, tak tam už nikdy nepojedu.

I když, možná ke stáří.... kdoví

No jo, to je jiná situace - já to tam měla moc ráda  

Tak ještě přihodím pár fotek z letošního Berlína...

...květnová výstava u Braniborské brány

...a podzim...

Checkpoint Charlie

ze sovětské strany

a z americké strany

A v té souvislosti musím ukázat na takový zajímavý paradox: zatímco cedule na Unter den Linden říká, že monstrózní budova před vámi patří ruskému velvyslanectví...

...fasáda na ní s hvězdou, srpem a kladivem se jaksi pozapomněla ve starých časech.

Památník holocaustu

Ta televizní věž mi taky připomněla starý časy... kdysi nás tam tahali, do NDR, se školou furt. Alexanderplatz a věž, klasika - a mně se tam strašně nelíbilo.  Patrně to zanechalo následky: po '89 jsem tam už nikdy nebyla! Bylo tolik jinejch měst a lákadel, že mě ten Berlín přitahoval ze všeho nejmíň... i když všichni, kdo tam jezděj, si ho nemůžou vynachválit - nákupy i společenskej život 

Tak já Berlín před rokem 89 neznám, každopádně moje máma mi to popisovala naprosto stejně jako ty a že už by tam nechtěla ani za nicnehledě na to, že jí říkám, že teď už to tam drtivá většina z toho vypadá úplně jinak, než jak to pamatuje.

Já jsem třeba hodně zvědavá, jak bude vypadat palác Hohenzollernů, který se momentálně staví kousek od Muzejního ostrova (vrazila se do toho šílená hromada peněz a už teď prý neví, jestli to bude vůbec stačit) - má to být z půlky historické a z půlky moderní, tak těžko říct, co z toho nakonec vyleze.

Tak na repliku původního císařského zámku jsem také hodně zvědavá. 

Stavba, která má být největší novodobým projektem a tvořit hlavní dominantu Berlína, provází vlastně celou mou osobní současnou vazbu na Berlín. Poprvé, když jsme se s mužem procházeli po obrovském nezastavěném prostoru a syn nám vyprávěl o tomto stavebním záměru a plánech a také historii místa. Přes první výkopy, základy stavby a pak každý další rok v podobě staveniště v samém centru města.

Měla jsem možnost vidět i architektonické návrhy hotové stavby, které jsou vystaveny v Humboldtově "UFO" boxu. Letos poprvé jsem měla pocit, že se jim skutečnost přibližuje a že se toho snad i dožiju. Kombinace moderního "jádra" stavby a starých barokních fasád mě docela fascinuje.

Jinak já pamatuji i Berlín před rokem 1989 a kousek od Berlínského dómu stával Palác republiky, "azbestové" parlamentní sídlo a také místo vysílání estrády Ein Kessel Buntes .

O tom Paláci republiky vím právě jen z vyprávění mojí mámy.

Jinak taky jsem si teď v září všimla, že stavba budoucího paláce už ve srovnání s loňským rokem a i letošním jarem pomalinku začíná dostávat konkrétnější obrysy.

Krasna nova stanice metra. Lepsi nez nase mramorovy pitevny.

Umím si představit, kolik by to v Česku vyvolalo debat.