notna Aranel Tak trochu skoro jo. Oni jeho rodiče tu byli na nějaké misi, on o tom nemluvil a my jsme si dělali srandu, že jako agenti. Tak tu chodil snad 2 roky na základku a pak ho vzali na ten náš disidentskej gympl. No a v prváku, snad po měsíci, museli rodiče najednou honem pryč, fakt narychlo, ze dne na den, a syna tu nechali v péči nějaký příbuzný. Prý tu bude víc v bezpečí, než v Americe, že tam by byl šikanovanej ve škole a střílí se tam. Takže přesně jak v Pelíškách si s nima jednou měsíčně volal. Ale posílali mu peníze, tady byl král , holky kolem něj skákaly a na to, že se nikdy nenaučil česky, nějak tou školou prolejzal a i odmaturoval. Nejvíc super byla jeho anglická ruština, to jsme se váleli smíchy vždycky.
Byly i historky s ním. Třeba jak neměl českou občanku, jen americký pas, musel se vrátit od hranic zpátky z výletu do Drážďan, kam my jeli na doložku. S americkým pasem ho soudruzi v NDR nechtěli.
Ale po maturitě nám zmizel nějak z očí, vím jen, že hned po revoluci odjel do Států.