Dadoo Jsi skvělá, vážně. A Růža neméně! :-)
Co Vám dnes udělalo radost.?.
11. srpna 2014 09:59
Dadoo v Dejvicích, ale název nevím. Nicméně to bude zřejmě jen na pár týdnů a v tom stavu, co babča je, už žádná terapie nic nezmůže 
Mermaid Tak to mě mrzí.
Dadoo Jste úžasné obě. Věřím, že pro tebe je to náročné, když se v tom člověk nepohybuje. O to víc je to obdivuhodné.
Mermaid Tohle onemocnění je bohužel hrozné pro ty okolo. Pro ty nemocné je myslím spíš milosrdné, protože neví, co bylo a co bude. Neví, jak je to s nimi zdravotně a nerozlišují jestli jsou doma nebo jinde. Alespoň moje teta měla sestru za maminku a byla vlastně ke konci spokojená, protože za ní každý den chodila "maminka". Vám přeji hodně sil.
Renusatko Díky. Mně je hlavně líto dědy (jejího muže), je mu 88 a všichni máme obavy, jak její odchod zvládne. Ještě relativně nedávno měla tchyně oba rodiče přiměřeně věku fungující a najednou se to všechno začalo sypat. Ale tak už to holt chodí.
Dadoo jsi skvela a tvoje psi partacka rovnez
Mermaid ty konce dlouholetych svazku jsou smutne. Nevim, jestli to muzi nenesou hur, ale jak jsme meli strach o mamu, kdyz tata umrel, tak se s tim dost srovnala. Samozrejme si poplakala, porad ji chybi, Vanoce byly hodne smutny. Obcas si prohlizi stare fotky, ma tu i zvetsene dve novejsi, tak je tata porad tak nejak s ni. A hlavne jsme tu porad s ni my, ja nebo segra, fakt za tech 8 mesicu tu byla asi 3 noci sama, kdyz jsme se stridaly a neslo to ve stejny den. Snad to i u vas probehne dobre, v mezich moznosti.
Kokoska U nás je situace podobná, ale hodně mě překvapila jedna věc. Nechaly jsme se ségrou udělat jednu velkou tátovu fotku, já ji dala do květovaného rámu, je fakt hodně pozitivní. A vždycky si k ní sednu, říkám nějaké vtípky, veselé historky, jak to měl rád. A máma se přiznala, že mu tam chodí nadávat. Buď že ji tady nechal, nebo že nemůže najít nějakou smlouvu, že musí obíhat notáře a různé instituce... Nejdřív jsem byla v šoku, teď si říkám, že je to asi terapie.
999 ja tatu na tech fotkach vzdycky pozdravim, kdyz prijedu, teda jen v duchu. A obcas na nej jen tak koukam a vzpominam. Myslim, ze nebyl jediny den, abych si na nej nevzpomnela, at jsem kdekoli. Je to tema moc se nehodici do tohohle vlakna, ale aspon teda ze mam radost, ze mama nejak dokaze pokracovat sama bez taty.
A teda udelalo mi radost, ze se mi konecne podarilo vyhledat a dat dobromady vsechny papiry k zadosti na prispevek o bydleni pro mamu a po treti navsteve na UP je hotovo!
Kokoska U mě taky ne. Nebyl jediný den, kdybych si nevzpomněla.
teda.. do tohohle vlákna se to taky moc nehodí, ale vlastně svým způsobem taky jo... (užpříštítýdenex)tchýně se přiznala, že je po smrti svého muže šťastná. a já jsem šťastná, že jsem nečekala skoro do 80 let abych byla šťastná též
Dadoo klobouk dolů, co s R děláte. Ja bych to tam nezvladla,pohled na stare a navic nemohouci lidi mě děsí ve smyslu lítosti, bulela bych kazdou návštěvu. Musi to byt emočně vycerpavajici. Mě hned tak něco nerozbreci,ale tohle spolehlivě. Jste proste skvele.
Renusatko Ono je bohužel hrozné i pro ty, koho postihne. Často se říká, že o ničem neví, nejsou si toho vědomi, ale z mé zkušenosti to není tak docela pravda, i v pokročilých fázích pořád vnímají a žijí v neskutečném zmatku, míchají se jim lidi, místa, desetiletí, občas mají nutkavý pocit, že musí něco udělat a nemůžou, protože okolí jim samozřejmě nedovolí jít na úřad vyřídit záležitost starou 50 let. U mého tchána se tyhle stavy mánie, střídaly zase s totální apatií, těžko říct, co bylo horší. Ale samozřejmě souhlasím, že pro okolí je to neskutečně náročné, v pozdějších fázi je to jak s malým dítětem, nakrmit, přebalit, vzít ven, přebalit, uložit, akorát tohle "dítě" má třeba 90 kilo. Nepomáhá ani to, že hodně Alzheimeriků je aktivních v noci, což byl i náš případ, takže u tchána musel pořád někdo být, aby se náhodou nevzbudil, někam nešel a nespadl, když byla aktivní noc, tak hlídač byl jak chodící zombie a ráno ho musel někdo vystřídat.
Dadoo Ale hlavně jsem chtěla napsat, že si moc vážím toho, že to děláte, žes to dotáhla až do té praktické části a fakt chodíte, dost lidí o tom uvažuje, ale pak na to buď není pes (zjistí se, že to nedává), nebo se ukáže, jak moc náročné to je, a po 2 návštěvách se už další nekoná. Takže opravdu, klobouk dolů před vámi oběma.
Zina ano, to je takový mýtus, že ti nemocní jsou spokojení a šťastní v nevědomosti. Ve skutečnosti je to peklo i pro ně.
