Jak ráda bych cítila suché růže a dřevité tóny. Na mě ostře kysele zelená, pronikavá a vlezlá. Co budu dělat se stovkou, nevím.

Výrazně lepší než AP. Není to ovšem oslnivá kurtizána v salonu, ale grissetka z domku na úpatí Montmartru, veselá s radostí ze života. Rozmarná Manon z Arrasu než přijela do Paříže.

Anýz a máta jsou tak větrové a tak vytrvalé, že vůní prostě nelze.

Ok. Malaki je mužské jméno, český Malachiáš a znamená "Posel boží". Tenhle posel cestuje na koni. Asi ho potkala nehoda, musel koni ošetřit ránu dezinfekcí, jejíž pach jen pomalu slábne. V cíli odevzdává koně ve stáji a jde se převléknout, protože koňský pot zmizí. Ovšem za nějaký kousek oděvu nedopatřením politý dezinfekcí asi nebyla náhrada. Vylučuji, že by si jen nevšiml. Tak intenzivní, aby nebylo lze v tomto stavu k audienci, ten tón ovšem není. V kapse nového oblečení je schovaný kousek labdana. Posel nervózní před audiencí si s ním roztržitě pohrává. Sladký nádech labdana občas zavoní přes dezinfekční tón a čím je pryskyřice měkčí, tím víc voní, postupně splývá s medicinálním tónem. Po audienci kulička labdana možná posloužila jako pozornost služtičce, aby poslovi vyprala. Ale nejspíš jí to bylo málo, pro prádlo nejde a nejde. Posel čeká až do rána. Labdanum zachycené v oděvu slábne, oud také. Protože posel se zprávou pokračuje dál a spěchá, oželí čisté šaty a chladným svěžím ránem vyráží na cestu. Koník vydrbaný do čista už je vlastně v pořádku, jen z posla je stále ještě cítit lehounké závany labdana. Audienci dávala královna, na níž posel i přes tu dezinfekci zapůsobil osobním šarmem. Až přijede znovu v létě, dostane se mu sladšího přijetí. O obsahu zprávy mi není známo nic. S přihlednutím ke všem okolnostem myslím, že nebyla úplně nedůležitá, ale zásadní pecka také ne. Podle mě vůně není čistě pánská, spíš unisex, v chladu s lehounce pánským vyzněním, v teple vyniknou sladší slozky. Výdrž, jak patrno z pohadky, je slušná.

Zpočátku likérové třešně, pak hladká zaoblená nesladká vůně koření se svěžím ovocným nádechem a nakonec ta svěžest ovoce vyvane a zůstane jablečný kompot s optimální dávkou koření.

Ook. Až bude příležitost, pořídím. XI/23. Příležitost byla. Stále voní dřevitě, jako truhlárna plná hoblin s pryskyřicí. Občas malinko zavane Helichrysum italicum - to naříkané polévkové koření, ale vůně je krásná, lapač pochval.

Duch z kouzelné lampy s ADHD. Pohladíš lampu, duch se objeví, ale než stihneš vyslovit přání, zmizí. Od arabky nečekám, že zavoní přesně jen na cestě mezi rozprašovačem a kůží. Těžko tedy říct, jak.

Když nevím, po čem sáhnout, neurazí, nenadchne.

Při podvečerní procházce po vyhřáté mořské pláži balacuji na hranici příboje. Je potřeba trochu kličkovat, ale jdu po tvrdém podkladu. Míjím otrhaného podomniho obchodníčka s bůhví čím, spěchajícího prázdnou pláží za posledními zákazníky. Bůhví proč on peláší suchým pískem. Asi se bojí vody. Přede mnou se vine dlouhý oblak jen pomalu se usazujícího prachu. Není vyhnutí, musím jím projít. Prašná zrnka písku zvířená bosýma nohama vysušují vlhkost mořského vzduchu, vnikají do nosu a nevpustí už ani závan vlhkosti. Obchodník je sice už kdesi v trapu, daleko za mnou, ale jeho nejasný prodejní artikl se postupně vyjeví. To jak se rozvoní příměs koření vysypaného z kapes hazuky prožrané moly. Skořice, kokos, kosatcový kořen, vanilka. Kosatce uteklo jen pár zrnek, dalšího se sypal tenoučký pramínek. Snad ten človíček donese alespoň špetku tam, kam potřebuje. Opravdu to není orientálka. Po vyprchaní mořské hlavy zůstává nasládlá sušší vůně decetního kompaktního koření s lehounkým podkresem bílého krému (asi kokos, kterému se jindy vyhýbám velkým obloukem - zde ve velmi snesitelné podobě).