nakyslá zeleň záhy zapudrovaná květinami s muškátovou pichlavostí... v popředí jsou ale i studeně zvonivé konvalinky a magnólie, čokoláda také odtažitější, jako kakaové máslo, suché tóny - dřeva a levandule, která ale nijak nevyčuhuje... vůně je i stále citronově nakyslá a po rozvinutí až překvapivě suchá vzhledem k úvodu - lehounce bylinně-dřevitá, jako papyrus, se zachovanou čokoládovou krémovostí

citron, citronová, květinami ovoněná pára nad tmavou hladinou čaje, po které se jako mrazová kresba rozlézají jalovcové větvičky a karamelově dřevité krystalky cukru... vzpomněla jsem si na Max Maru

konečně rozumím "houbičkové" gardénii

povzbudivý, čistý úvod, jablko, nasládlé citrusy... poté je sladce květinová, tak dospívajícně a nostalgicky, jako obláčková laskonka, protkaná dřevitými vlákny...končí vyvětraně dřevito-koženě, s trochu syntetickým ocáskem

ach, tohle je nějaký dávný bůh slunce uvězněný ve vialce... ambra se ukáže prakticky okamžitě v té krásné koňakové podobě, mandarinka ji prosvětluje (není cítit nijak citrusově) a aldehydy tomu dodávají chanelovské vyznění (vanilka je ale guerlainovská, smetanová), takže to nevoní doslovně, jako samotná surovina, ale "přetlumočeně", jako parfém-dílo, medově-dřevité starověké slunce opírající se do majestátních staveb, sledované přes slaměnkovo-plátěný nostalgický filtr dávno zapomenutého pozdního odpoledne, a to vše se vám ukazuje jako archeologovi bájné ztracené město - a za kůži tam je možná jen jeho pouzdro na dláta a štetečky, uválené, zaprášené, zanesené horkým bílým pískem... celkově ji ale vnímám prakticky výhradně jako koňakovou ambrovku, Cuir Beluga je doposud nejjemnější, ale i tak je u ní intenzita tím, kvůli čemu by se mi mohla zajíst...

semišovo-zemitý kosatec nasládlý po mrkvi, ale bez typické mrkvové vůně... říznutý větrovo-bylinkovo-balzámovým alkoholem, s mazlavou dřevitostí (má to v sobě něco z guerlainů, vanilkovou podbarvenost), tišivý a jiskřivý... noční kosatec - jo... kouzelná vůně, jako pánská možná ještě zajímavější

viz Miru, povzbudivá, jiskřivá, řízná, a přitom jemně máslovo-krémová, našlehaná, smyslná květinová vůně... další zkoušení dojem potvrzuje... přidává se hedvábná vláknitost smetanových lístků, podbarvených neurčitou fordovskou mlhou v barvě kouřového skla, ze kterých se vůně tiše odpařuje a po rozvonění se z té tmy zformuje kapka salka s karamelovými a dřevitými tóny a je na spadnutí, způsobuje ve vůni slastné napětí...Champaca Absolute je v podstatě decentní a nepříliš nápadná, přesto bych na ni asi neměla sebevědomí často, je něčím jako saténová košilka se špagetovými ramínky

tohle je bonbonková vůně, leč bonparům na hony vzdálená... ledový vánek - žádný vichr, tenhle chlad se pomalu roztéká od středu, ze kterého roznáší i kakaovou sladkost, je pak jemně bylinkově, mátově nasládlý (ale jenom to, natvrdo máta ani bylinky to nejsou).. jako bonbon Slavia, s přidanou dřevitostí a orosenou konvalinkou na pozadí... povedené

vzdušná barevná hra narůžovělých, bronzových a šedomodrých tónů, evokuje mi estetiku Belle Époque... začíná pudrovou růží a kosatcem, ke kterým se záhy přidává kůže... ve vůni je něco křemičitého, jako kaolin nebo sklářský písek, kůži díky tomu vnímám jako odtažitou, porcelánově hladkou... kadidlo je tu kovově svíravé, inkoustové... med vlažný, nelepivý, ambra s troškou sena a vanilky dodávají vůni trochu tepla pro kontrast... je jako lesklý jantarový šperk s kovovým zdobením, jeho vůně se mísí s vůní alabastrové pleti a sladkého pudru nositelky, která jako by vypadla z Muchova plakátu F. Champenois, včetně kruhu květin v pozadí, ty jsou zde ale spíše sušené.... na návštěvě se usadí do měkkého čalounění (na stole zůstal otevřený kalamář), nechává se pohostit dřevitou whisky a vdechuje vůni upěchovaného tabáku z dýmky hostitele... na závěr se ještě bohatě přepudruje z kovové pudřenky...

začátek je někde mezi sklenkou kořeněného destilátu s pomerančem a jemným závanem bylinkové alpy... pak to přikryje vrstva strouhaného mýdla, zpod kterého ještě ta teplá kořeněnost sem tam vyšle šlahoun (muškátový oříšek zejména), v tandemu s jemnou nahořklostí citronové kůry... pižmo jako vůně čistého prádla, až škrobenkově... v závěru se pak ke krémovému mýdlu přidává i houbovité pačuli... je hodně mýdlová, ale pro mě příjemná - přívětivě oldchool-maskulinní, nevtíravá, přímočará, obyčejná v nejlepším slova smyslu, samozřejmá a ustálená jako ranní rituál - opláchnout se studenou vodou, oholit se pečlivě dohladka kovovým strojkem, obléknout si košili s tuhým límečkem (samozřejmě na nátělník), rozložit si noviny v dřevěném křesle, vše za měkkého světla...

hype nepochopen... jablíčkově, pak květinově nakyslá vůně pracího prášku... s liči, růžičkou a frézií je to sice svěží, ale taky dost holčičí... radši bych sáhla třeba po Rose Splendide....

sametový květinový začátek, blízko k fialce a pak růže - ovšem nijak výrazná, zahalená hebkým krémovým povlakem (jako povrch broskve, který ale není cítit moc ovocně, spíš smetanovo-fialkově), podbarvená neviditelným pačuli, jen lehoučce zeleně nakyslá.... pro mě upgradovaná verze Rose Barbare