téhle vůně jsem na rozpacích - jeden den je to krásná nasládlá suchá skořicovka s vysušeným dřevem. Druhý den pak zatuchlá stará půda se zaprášenou dřevěnou podlahou politou desinfekcí a skořice se objeví až po několika hodinách.
vzdušná barevná hra narůžovělých, bronzových a šedomodrých tónů, evokuje mi estetiku Belle Époque... začíná pudrovou růží a kosatcem, ke kterým se záhy přidává kůže... ve vůni je něco křemičitého, jako kaolin nebo sklářský písek, kůži díky tomu vnímám jako odtažitou, porcelánově hladkou... kadidlo je tu kovově svíravé, inkoustové... med vlažný, nelepivý, ambra s troškou sena a vanilky dodávají vůni trochu tepla pro kontrast... je jako lesklý jantarový šperk s kovovým zdobením, jeho vůně se mísí s vůní alabastrové pleti a sladkého pudru nositelky, která jako by vypadla z Muchova plakátu F. Champenois, včetně kruhu květin v pozadí, ty jsou zde ale spíše sušené.... na návštěvě se usadí do měkkého čalounění (na stole zůstal otevřený kalamář), nechává se pohostit dřevitou whisky a vdechuje vůni upěchovaného tabáku z dýmky hostitele... na závěr se ještě bohatě přepudruje z kovové pudřenky...
lékárna. jodová tinktura. sladkost. intenzivní vůně desinfekce, lyzol.
postupně se vynořuje kouř, nějaké koření, santal, vanilka, možná lékořice? jo, lékořice, dehtově sladká vůně. mentol štípe v nose. uch teda:-/
po dvou hodinách už ambra - slunce, med, seno.. ale pořád i síla koření a něco štiplavého do nosu jako v začátku. časem je čím dál medovější a příjemná. no ale ten začátek je uplně strašlivej:-)
Stojím na Olympu. Všude kolem zlato, vzduch voní ambrou a sladkým medovým nektarem, který popíjí krásní a ztepilí bohové. S přezíravostí sobě vlastní si užívají pozornosti dole se pachtících smrtelných pozemšťanů. Přijímají obětiny, kterými si lidské pokolení snaží uplatit jejich přízeň. Jsou cítit stužky dýmu ze zapálených vonných dřev a pryskyřic. Mízy spjaté s koloběhem přírody. Mízy, která prýštila ze stromů dávno, tak dávno. Ještě před existencí samotného Olympu.
Jsou vůničky a potom parfémy s osobností - Chergui patří k těm druhým. Ve vůni, která je suše sladká, se mísí dvě polohy. Jedna božská s ambrou, pryskyřicí a medem a druhá je pozemská, kde cítím tabák, kouř, dřeva, kůži i kosatec. Je velmi proměnlivá. Úvod je jak bylinná desinfekce. Potom - někdy více vystoupí sladkost medu a ambry, jindy vnímám kůži s kosatcem a tabákem, jindy zase kůru, mech a větvičky. Závisí na počasí i denní době. Pokaždé mě něčím překvapí. A pokaždé je krásná. I na mužském by mi přišla hodně sexy.
Tabák s medem a senem, provázený divným peprmintovým podtónem. Nebýt toho, těšila bych se, až ho ucítím na chlapovi... ta přemíra notně sladkého tabáku by možná na některém mohla vyznít pěkně - na rozdíl ode mě. "Možná" proto, že na pánskou vůni se mi zdá přece jen příliš sladká, téměř gurmánská... a na dámskou zas moc tabáková. Doufám, že pro následující rouhání nebudu navždy exkomunikována - pro mě je to sladký Pitralon :-)
Tenhle orientální lektvar opravdu čaruje, osobně mě dostala až od druhého pokusu, ale aspoň to stálo za to. Úvod je ve stylu bylinkového likéru s dávkou ostřejšího koření. Potom to začne roztáčet tabák a že má chlapec grády. Už to vypadá, že to nebude o ničem jiném, když v tom tabák volá: "Pomoc, med mě chce utopit."
Zvláštní je, že tento souboj vždy vyzní do ztracena, místo toho nastupuje pro mě ta nejkrásnější část z celé vůně: seno (květiny, jmenovitě kosatec se mihne pouze v epizodní, téměř zanedbatelné roli) a prachová ambra s lehkou stopou kouře a kakaa. Jediné, co k tomu mohu dodat Christopher Sheldrake prostě umí.
…zase jedna krása krás!…
Kosatec, trochu růže, pudr.
Velice jemně pryskyřičná hloubka.
Naskočila mi vůně BVL Notte dámská – ten samý kosatec a pudrové tóny.
Jenže v BVL je chlad, skoro led z vodky, ale zde, v Cherqui je teplo…
Teplé seno, pižmo, i lehoulinký hebký kakaový tón…
Kadidlo?
Jen tenký proužek křehce voňavého dýmu vlnící se vzduchem…
SKVOST.
19/08/10
Není to typická lutenskovská nálož, co vás porazí. Ale intenzitu to má. Nádherně akorát.
Chergui (nebo taky Sharqi) znamená v arabštině "pocházející z východu". Je to název pro suchý a prašný vítr přicházející ze saharské pouště, vanoucí na většině území Maroka. Je horký v létě a studený v zimě.
A vůně? Odpovídá názvu?
Ať se propadnu, jestli v Chergui není absint. První přičichnutí je jako úder. Svíravá hořkost pelyňku, čichový vjem se projeví i v ústech, až se stáhne patro. Svíravost naštěstí po chvíli uhladí tabákové listy se svými až koženými akcenty, pomohou jim kadidlo a dřeva. A začíná to doutnat, hřát, hořet... pořád tam ale není ani stopa sladkosti. Tohle je vůně pro chlapa, co je opravdu chlapem, říkám si. Co já s ní?
A nebo... přece jen? Hořící dřeva, byliny a bobule vypouští mízu a šťávy, vře to a bublá jako v kotlíku šíleného alchymisty, pelyněk to nechce jen tak bez boje vzdát. Nemá šanci. Hmota houstne, sládne, rozpíná a táhne se jako med, jsou to ale ohořelá dřeva s tabákovými listy a ambra, kdo tady nakonec určuje pravidla až do konce ...nad pouští se stmívá a vítr se utišuje. Je čas usednout k ohni a vypít silný hořkosladký čaj, černý jako noc sama.
je to "oheň rozdmýchaný větrem, poušť v plamenech..."*, je to esence nocí v arabské poušti, je to pouštní růže, je to láska v poušti? Je to Sharqi.
Siláží devastuje okolí, výdrž i v létě celodenní.
téhle vůně jsem na rozpacích - jeden den je to krásná nasládlá suchá skořicovka s vysušeným dřevem. Druhý den pak zatuchlá stará půda se zaprášenou dřevěnou podlahou politou desinfekcí a skořice se objeví až po několika hodinách.
vzdušná barevná hra narůžovělých, bronzových a šedomodrých tónů, evokuje mi estetiku Belle Époque... začíná pudrovou růží a kosatcem, ke kterým se záhy přidává kůže... ve vůni je něco křemičitého, jako kaolin nebo sklářský písek, kůži díky tomu vnímám jako odtažitou, porcelánově hladkou... kadidlo je tu kovově svíravé, inkoustové... med vlažný, nelepivý, ambra s troškou sena a vanilky dodávají vůni trochu tepla pro kontrast... je jako lesklý jantarový šperk s kovovým zdobením, jeho vůně se mísí s vůní alabastrové pleti a sladkého pudru nositelky, která jako by vypadla z Muchova plakátu F. Champenois, včetně kruhu květin v pozadí, ty jsou zde ale spíše sušené.... na návštěvě se usadí do měkkého čalounění (na stole zůstal otevřený kalamář), nechává se pohostit dřevitou whisky a vdechuje vůni upěchovaného tabáku z dýmky hostitele... na závěr se ještě bohatě přepudruje z kovové pudřenky...
lékárna. jodová tinktura. sladkost. intenzivní vůně desinfekce, lyzol.
postupně se vynořuje kouř, nějaké koření, santal, vanilka, možná lékořice? jo, lékořice, dehtově sladká vůně. mentol štípe v nose. uch teda:-/
po dvou hodinách už ambra - slunce, med, seno.. ale pořád i síla koření a něco štiplavého do nosu jako v začátku. časem je čím dál medovější a příjemná. no ale ten začátek je uplně strašlivej:-)
Stojím na Olympu. Všude kolem zlato, vzduch voní ambrou a sladkým medovým nektarem, který popíjí krásní a ztepilí bohové. S přezíravostí sobě vlastní si užívají pozornosti dole se pachtících smrtelných pozemšťanů. Přijímají obětiny, kterými si lidské pokolení snaží uplatit jejich přízeň. Jsou cítit stužky dýmu ze zapálených vonných dřev a pryskyřic. Mízy spjaté s koloběhem přírody. Mízy, která prýštila ze stromů dávno, tak dávno. Ještě před existencí samotného Olympu.
Jsou vůničky a potom parfémy s osobností - Chergui patří k těm druhým. Ve vůni, která je suše sladká, se mísí dvě polohy. Jedna božská s ambrou, pryskyřicí a medem a druhá je pozemská, kde cítím tabák, kouř, dřeva, kůži i kosatec. Je velmi proměnlivá. Úvod je jak bylinná desinfekce. Potom - někdy více vystoupí sladkost medu a ambry, jindy vnímám kůži s kosatcem a tabákem, jindy zase kůru, mech a větvičky. Závisí na počasí i denní době. Pokaždé mě něčím překvapí. A pokaždé je krásná. I na mužském by mi přišla hodně sexy.
Tabák s medem a senem, provázený divným peprmintovým podtónem. Nebýt toho, těšila bych se, až ho ucítím na chlapovi... ta přemíra notně sladkého tabáku by možná na některém mohla vyznít pěkně - na rozdíl ode mě. "Možná" proto, že na pánskou vůni se mi zdá přece jen příliš sladká, téměř gurmánská... a na dámskou zas moc tabáková. Doufám, že pro následující rouhání nebudu navždy exkomunikována - pro mě je to sladký Pitralon :-)
Tenhle orientální lektvar opravdu čaruje, osobně mě dostala až od druhého pokusu, ale aspoň to stálo za to. Úvod je ve stylu bylinkového likéru s dávkou ostřejšího koření. Potom to začne roztáčet tabák a že má chlapec grády. Už to vypadá, že to nebude o ničem jiném, když v tom tabák volá: "Pomoc, med mě chce utopit."
Zvláštní je, že tento souboj vždy vyzní do ztracena, místo toho nastupuje pro mě ta nejkrásnější část z celé vůně: seno (květiny, jmenovitě kosatec se mihne pouze v epizodní, téměř zanedbatelné roli) a prachová ambra s lehkou stopou kouře a kakaa. Jediné, co k tomu mohu dodat Christopher Sheldrake prostě umí.
…zase jedna krása krás!…
Kosatec, trochu růže, pudr.
Velice jemně pryskyřičná hloubka.
Naskočila mi vůně BVL Notte dámská – ten samý kosatec a pudrové tóny.
Jenže v BVL je chlad, skoro led z vodky, ale zde, v Cherqui je teplo…
Teplé seno, pižmo, i lehoulinký hebký kakaový tón…
Kadidlo?
Jen tenký proužek křehce voňavého dýmu vlnící se vzduchem…
SKVOST.
19/08/10
Není to typická lutenskovská nálož, co vás porazí. Ale intenzitu to má. Nádherně akorát.
Chergui (nebo taky Sharqi) znamená v arabštině "pocházející z východu". Je to název pro suchý a prašný vítr přicházející ze saharské pouště, vanoucí na většině území Maroka. Je horký v létě a studený v zimě.
A vůně? Odpovídá názvu?
Ať se propadnu, jestli v Chergui není absint. První přičichnutí je jako úder. Svíravá hořkost pelyňku, čichový vjem se projeví i v ústech, až se stáhne patro. Svíravost naštěstí po chvíli uhladí tabákové listy se svými až koženými akcenty, pomohou jim kadidlo a dřeva. A začíná to doutnat, hřát, hořet... pořád tam ale není ani stopa sladkosti. Tohle je vůně pro chlapa, co je opravdu chlapem, říkám si. Co já s ní?
A nebo... přece jen? Hořící dřeva, byliny a bobule vypouští mízu a šťávy, vře to a bublá jako v kotlíku šíleného alchymisty, pelyněk to nechce jen tak bez boje vzdát. Nemá šanci. Hmota houstne, sládne, rozpíná a táhne se jako med, jsou to ale ohořelá dřeva s tabákovými listy a ambra, kdo tady nakonec určuje pravidla až do konce ...nad pouští se stmívá a vítr se utišuje. Je čas usednout k ohni a vypít silný hořkosladký čaj, černý jako noc sama.
je to "oheň rozdmýchaný větrem, poušť v plamenech..."*, je to esence nocí v arabské poušti, je to pouštní růže, je to láska v poušti? Je to Sharqi.
Siláží devastuje okolí, výdrž i v létě celodenní.