sušené prachově dřevité růžové plátky, ještě šťavnatá schnoucí mandarinková kůra, svíravá svěžest čaje s bergamotem, jemná pudrovost (možná trochu závan začátku Kenza Indiga)... mdlé odpolední světlo ve vznášejícím se prachu

směs květin dalece za mými rozlišovacími schopnostmi, pro mě trochu tajemná krása... na začátku snad jen poněkud těžká konvalinka, která se ale pak zařadila do dalších krémových květin... subtilní, křehká a přitom sytá a plná květinová vůně, s hebkou mýdlovou čistotou (jakou může dělat i dřevo) na okraji a stopou bergamotové hořkosti uprostřed, jako malá tečka uvnitř kytice... dospívající aristokratka z liduprázdných zahrad, nevinná bílá, která vyniká na pozadí (tušené) tmavé zeleně, vlažná až studená, melancholicky zastavená v pohybu... Justine je vlastně docela přesná

vábivý začátek, sladký kandovaný zázvor, růžovo-jasmínový džem, hedvábně pudrový pomerančový květ, ambrová likérovost... začínají se vkrádat zeleně-tlejivé balzámové tóny... jako z Edenu, opravdu rajská zahrada, ta z Trierova Antikrista, kam se neodbytně dere pižmová vůně dětského pudru jako připomínka tragédie... končí pak jako skelná arabka, docela pouťová, čpavá...

teple žlutooranžově sladké citrusy, vanilka a banánový ylang z No. 5, pak i růže, chvíli je to takto nekomplikovaně radostné, pak to obalí pudrové pižmo a květiny, trochu to uzemňuje kouřový santal a pánská vetiverová linka... sáhla bych po ní jako po dospělejší a unisexovější No. 5 Premiere

z papírku - vanilkově medová, svíravá tak nějak zvláštně, zimolezově, pak už spíš smetanový obláček z květin a pudrového pižma... trochu směrem k Battito d'Ali nebo Blossom Love, jen natrpklejší, s bytelnějším dřevitým základem, míň cukrářská... s tímhle bych si plula po ulicích v oblaku bílých závojů