přiznám se, že takhle si v ideálním případě představuju tu novou Terracotu. sladká vůně exotických dálek. hustá, krémová bílá čokoláda s kokosovým mlékem a tiaré. samu mě překvapilo, že se mi líbí, ale vyvolává dojem dovolené někde na Havaji nebo v Karibiku. sladkost je akorát korigována květinovostí, umělá není, paráda. drobnou výhradu mám k výdrži.

to šel takhle jednou klasický Hypnotic Poison a potkal Caru, přeskočila jiskra a byla z toho láska; krátká, ale intenzivní. za 9 měsíců však mělo toto milostné vzplanutí následky – dali tomu jméno Amande Sucree. genetika se tentokrát docela vyšvihla, protože od maminky i od tatínka podědil potomek to nejlepší. z Cary krásné loupané mandle, ale obrané o obláčkový cukříčkový pudřík, tj. hlubší a autentičtější. z Hypnoticu tu zvláštní okmínovanou vanilku, která mi občas nedá spát, protože ji chci, ale chci ji méně umělou a nechci, aby byl kmín zlomyslně živočišný a nezvedal mi v kombinaci s ultrahustou extrasladkou vanilkou žaludek. a ejhle, v Amande Sucree se tak podařilo. je sladká, je mandlová, je vanilková, je tělová, je hebká, je lehká, je zřetelná, je kultivovaná a na kůži z ní roste dáma, která hrdě vystavuje na odiv svou mandlovou pleť s akcenty dřevitě kořenité vanilky. až teď se pootočila a vidím, za uchem má ve vlasech vetknutý malý kvítek jasmínu.

smrt květinami!!! milovnice květeny zajásají, já trpím. mléčné tóny asi necítím a asi ani nechci, protože k této vůni nechci čichat. banány (nebo banánové dřevo nebo co to bylo?) cítím. …opravdu nic pro mě.

kdyby jen nebyla tak uřvaná... štrůdl se skořicí + bílé kytky, lehce dřevito

Super, nepreslazena!!!

Krásná hřejivě ambrová vůně se suchým nešizeným a nezměkčeným kadidlovým kouřem. Voní jako interiér nějakého hradu - starý nábytek, trochu vlhké dřevo, prach, chladné kamenné zdi, kožešiny podlaze, doutnající kadidlo z hradní kaple.

pryskyřičnatá ambra, vonné tyčinky

medovo propolisova ambra a lehce stajove drevity oud, ktery prejde pozdeji do kozena. Neni to spatne, ale oud jde moc fo technickeho mazadla

Ty vůně jsou takové... dlouho macerované. Ambrový koberec na zdi začíná jako jemná pudrová nesladká ambra s hořkou citrusovou kůrou a s kořenitým nádechem. Docela nevinná. Netrvá dlouho a přiřítí se zástup trochu žluklého indolického krémového jasmínu jak uzmutého někde u ALD. Ambra najednou dostává jiný rozměr, jako archivní víno. V závěru ji zase zjemní suchá trubička skořice svařená s máslovou hruškou a prohřeje hladké kožené kastoreum. Exkurze plná obrazů v chodbách historických budov.