surová kůže a pak vyžvýkaná orbitka

Taborak

ujde. sladká, možná až moc.

zklamání, veškerá zajímavost Hypnoticu klasiky šla do háje a zůstal řádně přislazený sytý vanilkový dortík, nic víc. intenzita a výdrž v tomto případě byly spíš otravné.

Hyrax je na začátku úplně bez nadsázky pěst do nosu, jako čistokrevné arabky napěchované hodně divokým fekálním oudem (např. Jabir od Al Kimiya)… A stejně jako ony potřebuje hodně tepla, trpělivost a opakované zkoušení, protože s každou další zkouškou i v tom úvodu budete čím dál dřív a zřetelněji cítit náznaky drydownu, který – stejně jako u každé komplikované vůně – stojí za to. Protože drydownu běháte bosýma nohama v prachu a hlíně kolem velkého ohně, odění jen v kůžích na holém těle, slyšíte bubny, tančíte do rytmu, cítíte žhnoucí, praskající dřevo, přesto zahalené tlumeně sladkým benzoinovým oparem, a hlavně cítíte tu zkrocenou šelmu. Ne jako Kublaj, který hodně hraje na tělesné pižmo a postkoitální pot. Tohle je zvíře mnohem temnější, primitivnější. Vůně je hluboce balzamicky dřevitá a ta živočišnost je prostě jako kožich zvířete v doupěti (čistý, ne ala zmoklý pes). Po rozvonění částečně připomíná Stercus od Orto Parisi, ale v náročnějším provedení. A spíš než kde jinde tu platí, že méně je více.

Banánový ylang, sytě krémový kokosovým mlékem a sladký mangovým pyré. Doplní ho exotická plumérie a hřejivě exotická vůně postupně zjemní vůní rozpálené pokožky s na slunci zasychající mořskou vodou, po níž na kůži zůstávají bílé slané mapy, a přílivem ohlazeným dřevem.

ale jo, asi tam je cítit šampaňské. a pak nějaký veliký exotický květ, orchidej nebo něco takového (nebo to je ta champaca?), s obrovským pestíkem plným sladkého pylu. --- edit: brzy má tendenci být poněkud vlezlá --- mýdlovatí /// koňaková

pár tun hlavně žlutých květin válcovaných ještě větším množstvím černého rybízu. přes tu zatuchlost nemůžu ocenit ani údajnou rozjásanost.

Záplava omamných květin jako v květinářství, ale bez zelených stonků, jen květy růží, frézií, konvalinek. Trochu nahořklé a poněkud řvavé. Ta pěkná část začíná později, když vůně začíná měknout, sládnout a pudrovatět mimózou, která si postupně přebere hlavní slovo. Vůně zkřehne, prohřeje se a získá mandlový podtón. A najednou tu máme jarní romantiku. Mimóza, ač po rozvonění vanilkově benzoinová, je zde mnohem lehčí než v Une Fleur de Cassie a díky květinám méně sladká než ve Farnesianě.

citrusy nasladko – jde to vůbec? stručně: hrůza. přitom na ženské, které jsem se ptala, co to má, to tak pěkně ovocnosvěže vonělo…