Kadidlovka šedozelená,cítím plastový jasmín štiplavý po pepři,nakyslost kvasícího ovoce,drhnutí vyčiněné kůže,na mé pokožce má podobný vývoj s Interlude-stejně mě škrábe v krku ale nutí neustále přičichávat,sladkost je taková poťouchlá pořád ne a ne vykouknout rozparkem v usni,jedovatost kiwi je zaměněna kombinací cedru s papyrem(?) vadí mi asi půl hodiny pak se na pižmovém drnu vytratí a zůstává jako vanilkový škraloup na jogurtu
Povedená kadidlová vůně, která se zejména v závěru výrazně připodobňuje Vento nel Vento od Bois 1920. Na začátku je kadidlo mírně oříškové, potom hřejivě pryskyřičné a nakonec kouřově štiplavé a nasládlé.
Pokud znáte vůně od této značky, víte, že je každá vždy spojena s fotkou určitého fotografa. V tomto případě jde o foto potemnělého hotelového pokoje od Clemence Rene-Bazina, osvětleného pouze tlumeným světlem lampy na nočním stolku. No nějaké ty temné asociace by tam byly, ale s tmavým pokojem bych je rozhodně nespojovala. Viděla bych to na prašnou potemnělou ulicí, prodchnutou vlhkým nočním vzduchem a týpkem v zakouřené kožené bundě a botách z veluru.
Ano, alin měla s typovou podobností mezi Bullionem a Chambre Noire pravdu, je tu však několik rozdílů: Pepře je tu mnohem víc a je dost štiplavý (v Bullionu je růžový – nasládlý). Je tu i podobný tón chlastu z Bullionu, ovšem tento je už cítit pouze v dechu toho týpka, když na nás v tom šeru promluví zblízka. V tomhle případě bych řekla, že jde o odér meruňkovice, mísící se s vůní sušených švestek, které k tomu přizobával.
Jeho kožená bunda je drsnější než ta z Bullionu, je malinko ušpiněná od téměř nesladkého fialkového pudru a nemá tendenci zjemnit. Určitý velurový tón je tu sice patrný, jenže to jsou spíš jeho zaprášené boty, než že by měl nějakou dámskou semišovou společnost, co by se k němu tulila. Snad proto je čelo našeho týpka lehce orosené potem.
No, a potom je tu ten santal, v případě Chambre Noire je hodně suchý a kořenitý, v Bullionu je krásně mléčný. A máme tu navíc pro zahřátí pryskyřičnatou ambru a pačuli, která nám tu hází i karamelové odlesky. Celkově by se tedy dalo říct, že ChN je o kapku temnější, na druhou stranu jí ve srovnání s Bullionem velmi brzy dojde síla a ani ne za dvě hodiny po ní nezůstane památka :? .
Kadidlovka šedozelená,cítím plastový jasmín štiplavý po pepři,nakyslost kvasícího ovoce,drhnutí vyčiněné kůže,na mé pokožce má podobný vývoj s Interlude-stejně mě škrábe v krku ale nutí neustále přičichávat,sladkost je taková poťouchlá pořád ne a ne vykouknout rozparkem v usni,jedovatost kiwi je zaměněna kombinací cedru s papyrem(?) vadí mi asi půl hodiny pak se na pižmovém drnu vytratí a zůstává jako vanilkový škraloup na jogurtu
Povedená kadidlová vůně, která se zejména v závěru výrazně připodobňuje Vento nel Vento od Bois 1920. Na začátku je kadidlo mírně oříškové, potom hřejivě pryskyřičné a nakonec kouřově štiplavé a nasládlé.
Pokud znáte vůně od této značky, víte, že je každá vždy spojena s fotkou určitého fotografa. V tomto případě jde o foto potemnělého hotelového pokoje od Clemence Rene-Bazina, osvětleného pouze tlumeným světlem lampy na nočním stolku. No nějaké ty temné asociace by tam byly, ale s tmavým pokojem bych je rozhodně nespojovala. Viděla bych to na prašnou potemnělou ulicí, prodchnutou vlhkým nočním vzduchem a týpkem v zakouřené kožené bundě a botách z veluru.
Ano, alin měla s typovou podobností mezi Bullionem a Chambre Noire pravdu, je tu však několik rozdílů: Pepře je tu mnohem víc a je dost štiplavý (v Bullionu je růžový – nasládlý). Je tu i podobný tón chlastu z Bullionu, ovšem tento je už cítit pouze v dechu toho týpka, když na nás v tom šeru promluví zblízka. V tomhle případě bych řekla, že jde o odér meruňkovice, mísící se s vůní sušených švestek, které k tomu přizobával.
Jeho kožená bunda je drsnější než ta z Bullionu, je malinko ušpiněná od téměř nesladkého fialkového pudru a nemá tendenci zjemnit. Určitý velurový tón je tu sice patrný, jenže to jsou spíš jeho zaprášené boty, než že by měl nějakou dámskou semišovou společnost, co by se k němu tulila. Snad proto je čelo našeho týpka lehce orosené potem.
No, a potom je tu ten santal, v případě Chambre Noire je hodně suchý a kořenitý, v Bullionu je krásně mléčný. A máme tu navíc pro zahřátí pryskyřičnatou ambru a pačuli, která nám tu hází i karamelové odlesky. Celkově by se tedy dalo říct, že ChN je o kapku temnější, na druhou stranu jí ve srovnání s Bullionem velmi brzy dojde síla a ani ne za dvě hodiny po ní nezůstane památka :? .