Sfouknuta svicka a lepidlo

Mlade zelene jehlici (oproti Fanghorn, Murkwood), bez kadidla

maliny, růže, pačuli, cosi svěžího a lehce pikantní špička… zkrátka ovocno-pačuliová růže. hm, líbivé, ale zaměnitelné, nejvíc asi s Miss Charming. chybí sytost, je to jakési ploché. navíc pojímám podezření, že tam jisté větrovo páchá neplechu.

Vadnoucí růže kovová tak, že to až cítíte v puse, s pačuli akcentujícím vlhkou, stinnou zemitost. Je cítit rozlité zkyslé červené víno z lahve, co je už dlouho otevřená. Postupně se přidává prach a písek, vlhký písek a trocha hořkosti a pot, ne vzletné živočišné pižmo, ale normální lidový pot. A v tom potu a písku září původně krvavě rudá, teď už napůl zčernalá růže, jejíž vůně skoro až zkapalněla.

Parádní kůže naložená v ovoci, trochu v lutensovském stylu se chce říct, ale kdo zkusil víc vůní této značky (myslím ty méně neškodné), zapomíná na Lutense, protože ten už se opakuje (a už dávno není tak temný a rozporuplný, jak býval), a jde vzývat nového pána pořádně temných vůní – Bena Gorhama. Bullion je totiž všechno, co od takové vůně chcete: svíravá sladkost přezrálého tmavého ovoce (moc pěkné, skoro černé švestky), dekadence precizní kůže, která není živočišná, ani framykoinová nebo uleželá, ale má všechny aspekty kožené bundy támhletoho potetovanýho týpka na baru. možná to není „váš typ“, ale chcete ho, teda ji, tu kůži, teda bundu, ehm, a tričko třeba taky a potom je tam ještě trochu hutné rostlinné svěžesti po dlouhém, předlouhém nočním dešti, kdy nad ránem všechno zase ožívá, ztěžklé a nasáknuté vodou, prodchnuté vůní mokré hlíny, typově něco jako Eden haute couture, méně žaludekpřevracecí, více procítěné (a více lokalizované z tropů do mírného klimatu). vlastně by to stálo za to se s tím potetovaným chlápkem choulit v nočním dešti pod skromnou dřevěnou stříškou a cítit vůni ožívající přírody a půjčené bundy a vlhký lezavý chlad zaháněný objetím a Tullamorkou, a trochu strach, že ten déšť nepřejde a že spadne strom nebo tak něco, a pak, za svítání, skončit tady v baru na snídani a probírat se těma poměrně zajímavýma vzpomínkama. tahle temná vůně má totiž to, co od ní opravdu chcete – emoce.

Buchta...

Tato vůně je v dostání ve třech koncentracích, jako EDT s růžovým motýlem na krabičce, EDP s modrým a č.p. s červeným. Já mám vzorek č.p. a bohužel nemůžu srovnat s jinými koncentracemi. Osobně č.p. obecně nemám moc ráda, neumím je ocenit, jelikož často splývají s kůží, objevují se a zase mizí a mě to znervózňuje. Hanae Mori je ovšem v koncentraci čistý parfém přesně podle mých představ. I malá kapka má úžasnou intenzitu, vůně je plná a komplexní a vydrží i přes sport a sprchu až do druhého dne. Vůně by se mohla líbit těm, koho zaujala Liaisons Dangereuses (Kilian), Ginger Musk (Montale) nebo případně Bouche Baie (Nez a Nez). Na Fragrantice je přirovnávaná ke Cašmiru, ale s tím já osobně nijak zvlášť nesouhlasím. A teď konečně k vůni :) Vůně je sytá a gurmánská; hustá marmeláda z lesního bobulového ovoce, s kandovanými plátky růží. Záhy se přidá krémová vanilka zahuštěná ylangem (letmá připomínka Amber Ylang Ylang) a celek nyní působí poměrně hodně sladce, asi jako to měkké ovocné želé obalené v cukru (v tomto případě třtinovém) zalité pudinkem z pravé vanilky. Ovšem tato marmeláda je servírovaná na dřevě – santalovém prkénku – a dřevitost brzy celou kompozici prodchne a ztlumí sladkost a z dezertu k odpolední kávě se stane dáma. Dřevitost ovocnokvětinové marmeládě opravdu sluší.

Někdo na plotýnce plynového sporáku ve starém zčernalém hrnci nechal rozpustit a zkaramelizovat a připálit balíček cukru i s plastovým sáčkem a ve vzniklé směsi se jal namáčet pečené kaštany ze supermarketu... Video polínek dřeva a ohně plápolajícího v krbu si mezitím pustil na notebooku - kouř v kuchyni virtuální atmosféru dokonale dokreslil jako 5D kino. By the Fireplace je sladká a uměle připálená a všeobecně strašná, ale naštěstí moc nedrží.

růžové mýdlo. na vzorek docela vzpomínám a myslím, že je jí škoda.