Myslela jsem si, že nejlepší Crivelli je Iris Malikhan, ale možná to ještě přehodnotím. Tenhle papyrus se sice nejprve tváří suše travnato-dřevitě, stroze a minimalisticky, ale netrvá dlouho a začne se zakulacovat sladkou mrkvičkou s nahořklým, na prach rozemletým koriandrem a jemnou kouřovou elemi, je najednou plný a suše nasládlý, připomíná vůní sojový suk a odřené rohy nábytku z dřevotřísky a tahřátou kůži vonící ráno kosatcovým pudrem a večerní cigaretou. Z nějakého důvodu mi rovněž evokuje měkčí Hiris od Olivie Giacobetti (vintage modrý flakon) pár hodin od navonění. Ne, nejlepší Crivelli není Iris Malikhan, protože tomu to zkazí závěr. Papyrus Moleculaire jeho závěr korunuje.

Nu já nevím, nebýt té bídné výdrže, tak Ciel d'Airain z dílny PG (Huitieme Art) docela fandím pro její, v záplavě citrusovek a akvatických vůní neobvyklé, osvěžení v podobě olivového sprcháče Palmolive, ještě nadlehčeného. Olivo se sice názvem pilně snaží, ale na mně tyto olivy vyzní dost pánsky, absolutně nesladce a s řádnou dávkou slaného vetiveru a suchého dřeva. Vlastně není to nakonec podstatně autentičtější než Pierre?!

Malina s vanilkou + ruze, blacklist... Objektivne dobra

kostel

Medovy tabak

Jemná vůně, hladce klouzavá, saténová. Začíná jako nezralé mandarinky, zelené a kyselkavé, které se postupně přes jemňoučké pudrově hřejivé pižmo transformují do podoby uhlazeného nasládlého bílého santalu, celkem pěkného mimochodem. Jak se říká, na VS dobrý, ale asi by to chtělo se vydatně polít.

Růže s pačuli po chanelovsku? S tóny červených bobulí, ale bez marmelády, i se zelenými stonky, elegantní a nadčasová, doplněná osvěžujícím sorbetem z citronu a růžové vody, v níž chladivě perlí růžový pepř. Pačuli vůni dodává nádech vlahé hlíny po letní bouřce a tmavozelený stín. V teple překvapivě dobře drží.

citronový vitacit

marmeláda z růží a lesního ovoce, poměrně sladká a růže převládá. zkrátka růže obecná ovocná.

Sytá pačulová sladkokyselá marmeláda s kdoulí, jasmínem, sladkým pomerančovým květem, na začátku lehce štiplavá zázvorem. Květiny jsou zářivé, ovoce trošku vodnaté, autentické, pačuli jemné, lehce dřevité, se sladce hřejivým podtónem. Povedená netradiční variace na klasické téma, přece jenom kdoule není úplně obvyklá složka, ale se zdejšími květinami jí to ladí a vůně nepůsobí přeslazeně. Bohužel jako jedinou ze zkoušených jsem ji na sobě nemohla vystát.

písek a kouř, oblak kouře, a pak z toho vyleze ta lilie