V té vůni je... útěcha.
Bílé lilie ukryté v jemném antracitovém chvění vonného kadidla.
Ticho, klid, kontemplace.
Vůně pro potěchu dřevěného anděla, který shlíží z kůru na ty bohabojné dole.
Žádné peklo, nýbrž venkovský kostelík. Oltář zdobí bílé krémové lilie a ve starých lavicích z lakovaného dřeva klečí vymydlené babičky. Výdrž přesahuje 4 hodin.
Nejdřív mě zaujal název, připadalo mi, že by se ke mně mohl hodit :-) Ale žádný peklo se nekoná... naopak, jde o naprosto autentickou kostelní vůni - přesně takovou, jak si ji pamatuju z dětství: zatímco babička zpívá na kůru, já sedím dole v dřevěný vyřezávaný lavici... obdivuju krásu lilií na barokním oltáři a kolem rozvání kadidlo.
Krásná vůně.
Vstup do pekla…
…hmmm…
…černá magie…
…ohněm rozpálené nahrubo otesané kamenné zdi a stejně z nich sálá vlhko…
…teplá vůně lidských těl,
vůně uvadajících, původně bílých, lilií…
…lilí, které už nejsou bílé a už vůbec ne čisté, v pekle…
Měkká vůně.
Zatuchle teplá.
Prostě oheň uprostřed hluboké jeskyně.
A současně je ve vůni i jakési sucho, jako prach nebo písek…
…někdo ho nechá rozplynout v časoprostoru…
…někdo do něj vzteky kopne…
…někdo zaplácává vyschlé pukliny vlastní krví…,
ale ve finále to vyjde nastejno -
jednou prostě nebude.
Hrad z písku…
…prach jsi a v prach se obrátíš… Černá a zlatá barva v příšeří kostela
(nebo pekla.?.).
Vůně nasládlého a měkkého kadidla s liliovým vánkem…
23/08/11
…ta vůně je fakt magická, zvláštně přitahuje.
Kadidlo v začátku je opravdu silné, ale ne, že by bylo cítit všude kolem, ale intenzivní,
jakoby navrstvené natěsno na sobě –
dělá to dojem kostela se vším všudy:
ty dřevěné olejskané lavice, navlhlá zatuchlost jak tenkých bílých plátěných ubrusů(?) pod oltáříky tak těžkých a zašlých sametových závěsů vč prachu v tmavých záhybech skrývajících dveře do zákristie a navlhlost knih, jenže venku musí být horko/léto, protože ta navlhlost všeho je teplá, teple studená…
Napřed voní jen tohle „barevné“, o všechny možné odlesky, kadidlo.
Lilie. Ta se přidá až po chvíli, až se kadidlo uklidní, prostě po určité chvíli, když už z kadidelnice stoupá jen neškodná hedvábná stužka jemného dýmu z kadidla, tak začne vonět i květ lilie.
Ale čisté až sterilní lilie. Bez pylu, bez zelených stonků. Taková až chemicky čistá, jako nějaký lilií ovoněný drogistický výrobek.
Konzistence vůně – představte si ty hedvábně božsky minimálně drhnoucí bělostné okvětní plátky lilií, tak tak voní – tak hladce a čistě, jako je povrch těch okvětních lístků na omak. Je to plná průzračná vůně, až téměř do vodna.
Jenže v kombinaci s tím kadidlem je to zvláštní.
Trochu „špinavé“. Měkké, lehké, husté a bez gravitace, ale plné. A
nasládlé.
Hebká vůně kadidla s lilií.
Relativně lehká. „Nenáročná“. Ale relativně… …protože když si přivoním k druhé ruce, k ruce, na které je vůně jiná, bez kadidla, tak Passage d´Enfer najednou otočí o 180 stupňů = ztěžkne, přimáčkne vás ke zdi jako červa, a přestože se vám vychechtá zlomyslně do tváře, posmutní, zavalí vás smutkem tak, že nejste schopni se pohnout z místa… …ať už z bázně nebo úcty…(…z pekla nebo ke kostelu).
Omlouvám se, zase „žvaním“…
Takže –
Passage d´Enfer = hebká vůně kadidla s lilií.
A už mi konečně došlo, proč je ta vůně lehká. No, protože to je L´Artisan.!.
…kadidlo po artisanovsku…
24/08/11
V té vůni je... útěcha.
Bílé lilie ukryté v jemném antracitovém chvění vonného kadidla.
Ticho, klid, kontemplace.
Vůně pro potěchu dřevěného anděla, který shlíží z kůru na ty bohabojné dole.
Suchý prach, studený jemný popel, teplé kadidlo a lilie, mezi které se infiltrovalo pár kvítků lehce indolického jasmínu).
Žádné peklo, nýbrž venkovský kostelík. Oltář zdobí bílé krémové lilie a ve starých lavicích z lakovaného dřeva klečí vymydlené babičky. Výdrž přesahuje 4 hodin.
Nejdřív mě zaujal název, připadalo mi, že by se ke mně mohl hodit :-) Ale žádný peklo se nekoná... naopak, jde o naprosto autentickou kostelní vůni - přesně takovou, jak si ji pamatuju z dětství: zatímco babička zpívá na kůru, já sedím dole v dřevěný vyřezávaný lavici... obdivuju krásu lilií na barokním oltáři a kolem rozvání kadidlo.
Odkdy vede cesta do pekla přes chrám páně?!
Krásná vůně.
Vstup do pekla…
…hmmm…
…černá magie…
…ohněm rozpálené nahrubo otesané kamenné zdi a stejně z nich sálá vlhko…
…teplá vůně lidských těl,
vůně uvadajících, původně bílých, lilií…
…lilí, které už nejsou bílé a už vůbec ne čisté, v pekle…
Měkká vůně.
Zatuchle teplá.
Prostě oheň uprostřed hluboké jeskyně.
A současně je ve vůni i jakési sucho, jako prach nebo písek…
…někdo ho nechá rozplynout v časoprostoru…
…někdo do něj vzteky kopne…
…někdo zaplácává vyschlé pukliny vlastní krví…,
ale ve finále to vyjde nastejno -
jednou prostě nebude.
Hrad z písku…
…prach jsi a v prach se obrátíš… Černá a zlatá barva v příšeří kostela
(nebo pekla.?.).
Vůně nasládlého a měkkého kadidla s liliovým vánkem…
23/08/11
…ta vůně je fakt magická, zvláštně přitahuje.
Kadidlo v začátku je opravdu silné, ale ne, že by bylo cítit všude kolem, ale intenzivní,
jakoby navrstvené natěsno na sobě –
dělá to dojem kostela se vším všudy:
ty dřevěné olejskané lavice, navlhlá zatuchlost jak tenkých bílých plátěných ubrusů(?) pod oltáříky tak těžkých a zašlých sametových závěsů vč prachu v tmavých záhybech skrývajících dveře do zákristie a navlhlost knih, jenže venku musí být horko/léto, protože ta navlhlost všeho je teplá, teple studená…
Napřed voní jen tohle „barevné“, o všechny možné odlesky, kadidlo.
Lilie. Ta se přidá až po chvíli, až se kadidlo uklidní, prostě po určité chvíli, když už z kadidelnice stoupá jen neškodná hedvábná stužka jemného dýmu z kadidla, tak začne vonět i květ lilie.
Ale čisté až sterilní lilie. Bez pylu, bez zelených stonků. Taková až chemicky čistá, jako nějaký lilií ovoněný drogistický výrobek.
Konzistence vůně – představte si ty hedvábně božsky minimálně drhnoucí bělostné okvětní plátky lilií, tak tak voní – tak hladce a čistě, jako je povrch těch okvětních lístků na omak. Je to plná průzračná vůně, až téměř do vodna.
Jenže v kombinaci s tím kadidlem je to zvláštní.
Trochu „špinavé“. Měkké, lehké, husté a bez gravitace, ale plné. A
nasládlé.
Hebká vůně kadidla s lilií.
Relativně lehká. „Nenáročná“. Ale relativně… …protože když si přivoním k druhé ruce, k ruce, na které je vůně jiná, bez kadidla, tak Passage d´Enfer najednou otočí o 180 stupňů = ztěžkne, přimáčkne vás ke zdi jako červa, a přestože se vám vychechtá zlomyslně do tváře, posmutní, zavalí vás smutkem tak, že nejste schopni se pohnout z místa… …ať už z bázně nebo úcty…(…z pekla nebo ke kostelu).
Omlouvám se, zase „žvaním“…
Takže –
Passage d´Enfer = hebká vůně kadidla s lilií.
A už mi konečně došlo, proč je ta vůně lehká. No, protože to je L´Artisan.!.
…kadidlo po artisanovsku…
24/08/11