Podle mě se Zelená hodina povedla a není to ani dost líbivka na to, že je to Kilián. Lékořice s hořkou zelení, lékořice až sladce čokoládová s pudrovou ambrovanilkou, lékořice anýzově bylinná jako klasický černý pendrek, lékořice měkce dřevitá. Někdo prý přirovnává k Lutensově Douce Amere, ale to si dovolím nesouhlasit. Ta je sice taky hořkosladká, ale mnohem sladší, bylinnější - a všeobjímající lékořici nemá. Zelená múza všech umělců tady nevoní alkoholem a nestahuje k zemi - je vzdušná a přitom sytá, (hořko)sladce přítulná a její počáteční intenzita po rozvonění zmírní na běžnou úroveň.

oproti EDT sladší, těžší, chybí levandule, přidáno trochu kůže. EDT je lepší.

Ideální Chlap je v prvé řadě prostorový držák, na tričku vydrží věky, takže o polívačku nemusí být obavy ani okrajové. Na mně voní jen lehounce tonkou, která se stará hlavně o celkové sladké vyznění spíš než by nějak vystupovala. Mnohem výraznější je kůže a slušná dávka aromatického rozmarýnu a lehké drhnoucí podbarvení vetiverem. Mimo to trvám ještě na levanduli, vanilce a ambře. Sladký je, ne že ne, ale o přeslazenosti se jistě mluvit nedá. Jako unisex není problém, volila bych ale spíš na zimu.

kopec citrusů plus nádech původní... moc citrusová

Zpočátku vypadala velmi nadějně, nahořklá vůně ginu s tonicem a plátkem citronu. Absolutně nesladké, velmi osvěžující ve vysokých teplotách. Zanedlouho se přidá suché, jemně aromatické koření, vyniká zejména muškátový oříšek, čerstvě nastrouhaný, a nechybí ani jalovec v podobě osvěžujícího stínu mladých jehličnatých větviček. No a za další chvíli se to všechno tak nějak smíchá a ohladí a stává se z toho skoro až obyčejná pánská vůně, která slábne a slábne, až jí není. Škoda, málokdy lituju vývoje, ale tady je to docela propad.

Oproti původnímu SPI, jehož pačulový kosatec byl vlhce pudrový, hlubší a jakoby rustikálně strukturovaný, je ten v L'Initialu uhlazený, jemnější a květinovější. Poněkud mu to ubírá na specifické osobitosti, ale dělá ho to snáze nositelným. Tón kandované pomerančové kůry a hořkých mandlí ve zkaramelizovaném cukru je oba spojuje. Stejně jako sametová růže a křehký jasmín s kapkou ovocné šťávy, zahalené měkkým bílým pižmem, které vzdáleně odkazují na poněkud veselejší květiny v Cologne. Čím víc času člověk s vůní stráví, tím zřetelněji začíná rozeznávat i jemně zakouřenou guerlainovskou vanilku s lehce živočišným podtónem v moderním podání. Musím říct, že se mi to líbí a je to zajímavé, ale přesun z mainstreamu mezi exkluzivky mě teda nenadchnul.

Ze Sergeovy kuchyňské edice... Ve vůni jednoznačně převládá kmín, nikoli římský, ale ten klasický lidový, co dáte na brambory. Tady je trošku aromatičtější, jako když ho nasucho necháte rozvonět na litinové pánvi. Doplňují ho nahořklé, aromatické, v mosazném hmoždířku rozdrcené kuličky koriandru, ty jsme taky přihodili na pánev ke kmínu a trošku se nám to už začíná připalovat. Nevadí, sundáme pánev ze sporáku, necháme vychládnout, a mezitím zapálíme benzoinové papírky a necháme je doutnat v jednom rohu místnosti, a v druhém uděláme totéž s opoponaxovou pryskyřicí. Všechny ty suché, aromaticky zakouřené a téměř neznatelně pryskyřičnatě nasládlé vůně se nám prolnou v jednu, ale stále čekám tu kačenu nebo vepřové...

zbytečně řídká, lehký náznak kakaa

oproti edt mnohem lepší a sytější a za trest taky mnohem hůře sehnatelný. decentní pačuli a kakao spíš v podobě méně sladkého granka a k tomu hořký černý čaj s kouřovou vůní, plus nějaké to dřevo v základu. santal mě do nosu nepraštil, asi by se tam našel, ale jistě to není santalovka. klidně unisex.

kosatec na dřevě ala Bois d'Iris

živočich, to prostě není jen tak ledajaké pižmo, to je nějaký bobr či co (ehm, to jako to zvíře). asi jako kdyby někdo nakřížil Ambra di Luna s Musc Ravageur :mrgreen: a do toho precizní ambra, lehké a suché dřevo, suché a jemné pačuli, kapka pryskyřice a téměř nesladký vanilkový poprašek.

Ano, je to kadidlová vůně, ale ne vyloženě; a hlavně - není chladná jako kameny, ani kouřová a dusivá. Kadidlo je teplé, prohřáté špetkou ambry, a snoubí se s jehličím jako ve Fille en Aiguilles, k tomu se přidává suché, velmi suché dřevo a koření ze Serge Noire. Je to tedy pikantní a výrazně kořenité, ale ne indické kari. Připadá mi, jako když podpálíte v dřevem obložené chaloupce uprostřed temného jehličnatého lesa suché dříví v krbu, co trochu špatně táhne, oheň plápolá a mihotavě osvětluje místnost a olizuje kameny, z nichž je krb postavený, a uvnitř chaloupky to voní lesem a smolou a nahořklým pelyňkem, co se suší ve svazečku přivázaném k trámu u stropu, a mletým černým pepřem, co se rozsypal v kuchyňce.