Vůně působí stroze a jako by měla ostré hrany - jako k vypasovanému kalhotovému kostýmku. Nejprve nás udeří do nosu šafrán a může zavládnout jistá obava, ale ne, negumovatí, chová se kulturně. Vzápětí je doplněn dřevem, podle složení by to měl být guajak, ale působí spíš jako suchý ostrouhanoužkový cedr zakápnutý malým množstvám medu a s podtóny březové kůry. Ta v kombinaci se šafránem pro mě občas mívá sklony vyvolávat dojem autodílny, ale zde to velmi příhodně drží na uzdě zdařilé citrusy - ne příliš kyselé, ale ani ne sladké, akorát utržené. Jejich šťavnatost ale také nemá dlouhého trvání; nijak balzamická pryskyřice a suchý, na prach pomletý koriandr vrací vůni zpět její strohý až lehce pánský dojem a ani závěrečný hořký pomerančový květ, ač zjemňující, nepřináší žádnou romantiku. A je to tak dobře, protože jinak by byl název Very Tight poněkud scestný.

Krasny jalovec

Jedna ze Sergeových mírnějších. Dominuje (nečekaně) temně zelený vetiver prodchnutý vlhkou zeminou a kolem kmeny a větvičky spadané z vysokých, hustě rostoucích stromů. Jako lesní podrost a spadané listí v podzimní mlze a po dešti. Není nijak drsný, naopak mě překvapil svou hladkostí a jemností. A kdesi se tam ukrývá spíš tušený než vědomý gurmánský nádech (pohled na složení prozdradí čokoládu, to nevím, spíš jsem hledala feedback, jestli se mi to náhodou opravdu jen nezdá). Dojmově mám pocit že jsem malý lesní tvor a koukám se na tu změť u země s nosem přilepeným u ní a kolem mě jsou kmeny vysoké jako sekvoje pro člověka. Panenská příroda a ticho, jen občas to někde zašustí, zapraská, jak se kolem pohybují ostatní obyvatelé tohoto skoro pohádkového lesa :) /// temně zelený vetiver s vlhkou zeminou, překvapivě hladký a jmený, s gurmánským nádechem

s Patricií už se zase nebavím, pěkně mě vypekla. tohle je výstavní nasládlý pot někoho, kdo se sice myje a i voní – něčím lehkým, ve stylu klasické kolínské v modernějším hávu; citrusy, sušené bylinky a jen malá špetička vetiveru – ale dneska si buď nevzal deodorant nebo mu těžce nestačil. každý by ho obratem poslal do sprchy, snad kromě partnerky fixované na pižmo milovaného drahého. a abych nezapomněla, je to pánské.

Povedena libiva sveze koremita

kosatec ve zvlhlém pudru, lehké živočišno

Violet Flame je pro mě americkou variací na Genie des Bois od Keiko Mecheri. Křehké fialky s nesladkým kosatcovým pudrem na starém dřevě obrostlém mechem uprostřed věčně zeleného lesa se stromy vysokými až do nebe. Tiše žhnou pikantně hřejivou kořenitostí podobnou jako v Id od Mendittorosy - styčnými body jsou hřebíček a ravensara. Oproti zmiňované Keiko je vůně méně pudrová a bohatší, oproti Mendittorose je lehčí, přece jen žhne, není to vulkán. Opět jsem měla z vůně obavy, fialka není moje oblíbená složka, a nakonec ji hodnotím jako jednu z těch povedenějších pro můj nos.