Vlahý zelený mech v lesním stínu, koketující se svěží chyprovkou. Do stínu ale prostoupily teplé sluneční paprsky, vláha se odpařila a mech začal usychat. Objevily se sladké závany santalu, suché pryskyřice a mírně kořeněné ambry. A vetiver nezůstal nic dlužný svému názvu - tentokrát pro změnu v suché, nasládle kouřové podobě. U Lutense (navíc v kombinaci s "orientálním" názvem) jsem čekala nějaký dublovaný nářez....ovšem je to vetiverovka vlastně jemná a na Lutensovy poměry dokonce "krotká".
Opravdu originální pojetí vetiveru. Vetiver je zde nejprve provzdušněný blankytným kosatcem, potom zemitý, travní s tóny kořenové zeleniny a jemně pryskyřičný. Zvolna se uhlazuje sametových mechem a sládne čokoládou. V závěru jej překryje mírně kožené balzamické labdanum. Výdrž se pohybuje kolem 4 hodin.
Tak tady dostanete přesně to, co naznačuje název: orientální vetiver. Vetiver zelený, suchý, podpořený kosatcem... vetiver dřevitý... Ale pozor - po pár minutách se dočkáte i toho Orientu, v podobě akordu čokolády, santalu a ambry. Ten ovšem vetiveru na síle neubere, jen mu dodává lidskou (= ženskou :-)) tvář. Souhlasím s nálepkou "unisex", mně osobně VO vyznívá velmi nositelně...
S tímto vetiverem mám stejný problém jako s Ambre Sultan: v obou cítím velmi intenzivně polévkové koření. V případě Vetiver Oriental to koření víří ve zpěněném hovězím vývaru a vlastně mi to vůbec nevoní. Teprve po dvaceti minutách se ve vůni vyšvihne vetiver, který mi barevně asociuje temně zelený samet. Tuhle vetiverovku vnímám jako pánskou, ale polévkové entrée jí stejně neodpustím.
Ach, konečně jsem našla vetiver, který není drsný. Je takový, jak napsala andry, vetiver v zeleném lese s listím, jehličím, zeminou a mechem. Sedíte pod jedním ze stromů a drtíte rukama několik zelených listů, až z nich vydolujete několik kapiček mízy. Pro zahřátí s sebou máte kvalitní osmdesátiprocentní tmavou čokoládu, která výborně kontrastuje s "chladností" chyprových tónů a dodává vůni gurmánský šmrnc. No a nesmím zapomenout na to krásně hladké dřevo a špetku hořkoslané ambergris. V závěru se nám do lesa vkrade ještě mlžný kouřový opar v podobě labdana.
Jedna ze Sergeových mírnějších. Dominuje (nečekaně) temně zelený vetiver prodchnutý vlhkou zeminou a kolem kmeny a větvičky spadané z vysokých, hustě rostoucích stromů. Jako lesní podrost a spadané listí v podzimní mlze a po dešti. Není nijak drsný, naopak mě překvapil svou hladkostí a jemností. A kdesi se tam ukrývá spíš tušený než vědomý gurmánský nádech (pohled na složení prozradí čokoládu, to nevím, spíš jsem hledala feedback, jestli se mi to náhodou opravdu jen nezdá). Dojmově mám pocit že jsem malý lesní tvor a koukám se na tu změť u země s nosem přilepeným u ní a kolem mě jsou kmeny vysoké jako sekvoje pro člověka. Panenská příroda a ticho, jen občas to někde zašustí, zapraská, jak se kolem pohybují ostatní obyvatelé tohoto skoro pohádkového lesa :)
Vlahý zelený mech v lesním stínu, koketující se svěží chyprovkou. Do stínu ale prostoupily teplé sluneční paprsky, vláha se odpařila a mech začal usychat. Objevily se sladké závany santalu, suché pryskyřice a mírně kořeněné ambry. A vetiver nezůstal nic dlužný svému názvu - tentokrát pro změnu v suché, nasládle kouřové podobě. U Lutense (navíc v kombinaci s "orientálním" názvem) jsem čekala nějaký dublovaný nářez....ovšem je to vetiverovka vlastně jemná a na Lutensovy poměry dokonce "krotká".
Opravdu originální pojetí vetiveru. Vetiver je zde nejprve provzdušněný blankytným kosatcem, potom zemitý, travní s tóny kořenové zeleniny a jemně pryskyřičný. Zvolna se uhlazuje sametových mechem a sládne čokoládou. V závěru jej překryje mírně kožené balzamické labdanum. Výdrž se pohybuje kolem 4 hodin.
Tak tady dostanete přesně to, co naznačuje název: orientální vetiver. Vetiver zelený, suchý, podpořený kosatcem... vetiver dřevitý... Ale pozor - po pár minutách se dočkáte i toho Orientu, v podobě akordu čokolády, santalu a ambry. Ten ovšem vetiveru na síle neubere, jen mu dodává lidskou (= ženskou :-)) tvář. Souhlasím s nálepkou "unisex", mně osobně VO vyznívá velmi nositelně...
S tímto vetiverem mám stejný problém jako s Ambre Sultan: v obou cítím velmi intenzivně polévkové koření. V případě Vetiver Oriental to koření víří ve zpěněném hovězím vývaru a vlastně mi to vůbec nevoní. Teprve po dvaceti minutách se ve vůni vyšvihne vetiver, který mi barevně asociuje temně zelený samet. Tuhle vetiverovku vnímám jako pánskou, ale polévkové entrée jí stejně neodpustím.
Ach, konečně jsem našla vetiver, který není drsný. Je takový, jak napsala andry, vetiver v zeleném lese s listím, jehličím, zeminou a mechem. Sedíte pod jedním ze stromů a drtíte rukama několik zelených listů, až z nich vydolujete několik kapiček mízy. Pro zahřátí s sebou máte kvalitní osmdesátiprocentní tmavou čokoládu, která výborně kontrastuje s "chladností" chyprových tónů a dodává vůni gurmánský šmrnc. No a nesmím zapomenout na to krásně hladké dřevo a špetku hořkoslané ambergris. V závěru se nám do lesa vkrade ještě mlžný kouřový opar v podobě labdana.
Jedna ze Sergeových mírnějších. Dominuje (nečekaně) temně zelený vetiver prodchnutý vlhkou zeminou a kolem kmeny a větvičky spadané z vysokých, hustě rostoucích stromů. Jako lesní podrost a spadané listí v podzimní mlze a po dešti. Není nijak drsný, naopak mě překvapil svou hladkostí a jemností. A kdesi se tam ukrývá spíš tušený než vědomý gurmánský nádech (pohled na složení prozradí čokoládu, to nevím, spíš jsem hledala feedback, jestli se mi to náhodou opravdu jen nezdá). Dojmově mám pocit že jsem malý lesní tvor a koukám se na tu změť u země s nosem přilepeným u ní a kolem mě jsou kmeny vysoké jako sekvoje pro člověka. Panenská příroda a ticho, jen občas to někde zašustí, zapraská, jak se kolem pohybují ostatní obyvatelé tohoto skoro pohádkového lesa :)