Kombinace pačuli a pižma důvěrně známá – přidat růži a máme Narcisa Rodrigueze For Her. Do jisté míry připomíná i pižmo v Jasmin Kama (Rania J.). Taková zemitá bílopižmová vláha s kořenitou špičkou, jako sotva vytažené, ještě mokré prádlo s hřebíčkovou vůní klasické italské aviváže Felce Azzurra, co rozvěsíme na spoustu šňůr na čerstvém horském vzduchu a ono pomalu začíná schnout a my stojíme uprostřed mezi všemi těmi cíchy, jak je vítr rozevlává a ony měkce vlhce voní, jenom bez nějaké vzdušné svěžesti, spíš poněkud v předbouřkovém dusnu.

čokoládové lanýže, vanilka, orchidej, jahodová tuberóza.. ze začátku sytá gurmánská květinovka, později možná už moc sladká.

Jemně kořenitá růžová růže se sametovými okvětními plátky, i se zelenými stonky, doplněná hřebíčkovým karafiátem. Vzdušná a hebká, s teple nasládlým tělovým pižmem a kapkou citrusově nahořklého bergamotu.

sladké květinové aldehydy

Vanilkova zemlovka s hrebickem

původní verzi neznám. zpočátku otřes, umělé, silné, neuspořádané, ale rozvoněla se do bohaté sladké ovocno(švestky)-jasmínové (s mnohem méně smrtícím jasmínem než v Samsaře, ale nevím proč mi ho připomíná – jen ohledně toho jasmínu!) na sladkém vanilkovém základě

V létě jsem v ní tu růži ani necítila.. Teš už ano. Bonparová (ehm, ovocná) růže s pačuli a větší porcí vanilky a ambroxanu (to nekopíruju složení, ale to fakt není ambra, alébrž taková ta jakože kašmírově hřejivá chumlavá teplá sladkost). Oproti původní verzi je sladší a tak nějak nudnější. Víc není ani o čem psát.

Zahalení opaleskující růžově perleťovou září lehce mávnou měkkými křídly z labutěnek a divoce rozvíří kolem chladně průsvitný dým z kadidelnic a oblaka prachově jemných částeček štiplavého pepře, které zůstanou viset ve vzduchu, ve vzduchoprázdnu mezi dvěma nádechy. Když se dotknou sladce kokosově krémové bíločokoládové kůže na tvých pažích, na tvé tváři – zatnou malé drápky. Zabolí to, a čím více jich je, tím více to bolí. Jako vzpomínky, co zůstaly po všech zlomených a rozšlapaných, přes které jsi jen tak přešla, oděná v pastelově růžových závojích, bez jediného pohledu zpět. A teď to tvou křehkou kůži bolí a pálí a doufáš, že až se příště nadechneš, křídla spočinou. Po tváři skápne slza jedovatě zelené mízy. Možná její vláha všechno zahojí. Celkem lineární, leč příjemně emotivní vůně, od které neznám podobnou. Na to, že Piotr temňáky neumí, tenhle neotřelý styl černých labutí mu svědčí.

Mandarinky v jejich ideálním bodu zralosti, ne nakyslé, ne přeslazené, a jejich jednotlivé dílky opatrně vymačkané a zasypané jejich zářivě oranžovou nastrouhanou kůrou s téměř neznatelným tónem nahořklosti. Krémová, hebká broskev v podobném stavu první jakosti na sebe nenechá dlouho čekat a přidává se, přislazená velmi kultivovaným karamelem a zahalená bílým pižmem. Citronovozmrzlinová magnolie je pěkně zřetelná zejména v prvních fázích, osmanthus zdůrazňuje ovocnost, ostatní květiny prostě jen nasládle voní kolem, bez omanosti, tak nějak letně. Sladkost tlumí příležitostné záblesky zelených lístků a všechno spolu hezky ladí. Krémově ovocná vůně, svěží i nasládlá v jednom, taková prosluněná, odpočinková, optimistická.

Pro milovniky autentickych kvetinovek, na zacatku hodne horka, pak rozkvete v divoke zeleni

Omítkový pudr ovoněný třešňovým lipem, oslazený nádechem vanilínu... jako když tu omítku ochutíte dvěma kapkami třešňového potravinářského aromatu a chytne pastelově růžovočervenou barvičku. Pak si všimnete, že vám to pudrovatí nějak moc, tak přikápnete aroma hořkých mandlí. Moc se to nevyvíjí, akorát zjemní na prach.