Vůně nese stejnojmenný název jako jedna opera od Giuseppe Verdiho (Sicilské nešpory), inspirovaná povstáním Italů proti Francouzům z roku 1282, ovšem tady bych až tak dramatické spojení nehledala. Radši bych se přiklonila k oficiálním stránkám, kde se poukazuje na olfaktorickou interpretaci středomořské Itálie: zahrada plná pomerančovníků v době, kdy horko letního odpoledne polevuje a pomalu se blíží večer. A co samotný obsah?
No na ten pomerančovník se tu nějak zapomnělo, ale to podle mě nevadí, protože mix ostatních složek středomořskou náladu dokonale zachovává. Ze svěžích citrusů, doplněných pikantním kardamonem, je to hlavně mandarinka, která je zvolna nadnášená magnólií se zelenými lístky.
Pochopitelně nezůstává jen u nich, to by bylo příliš banální, po nich vás zasypou okvětní plátky růže, ylangu, jasmínu a tuberózy, dopadající na vanilkově nasládlý pudrový podklad. Teprve pak se dočkáme slibovaného "ochlazení" v podobě chyprových tónů a suchého cedru.
A protože jsme v zahradě, má tu své místo i ovoce (malina a broskev), nejprve šťavnaté a vzápětí se zakulatí do krémových až karamelových tónů. Na samotný závěr opět uleháme v zahradě na měkce nadýchaný chyprový polštář. Přesně tak si představuju atmosféru chladného letního podvečera.
Mandarinky v jejich ideálním bodu zralosti, ne nakyslé, ne přeslazené, a jejich jednotlivé dílky opatrně vymačkané a zasypané jejich zářivě oranžovou nastrouhanou kůrou s téměř neznatelným tónem nahořklosti. Krémová, hebká broskev v podobném stavu první jakosti na sebe nenechá dlouho čekat a přidává se, přislazená velmi kultivovaným karamelem a zahalená bílým pižmem. Citronovozmrzlinová magnolie je pěkně zřetelná zejména v prvních fázích, osmanthus zdůrazňuje ovocnost, ostatní květiny prostě jen nasládle voní kolem, bez omanosti, tak nějak letně. Sladkost tlumí příležitostné záblesky zelených lístků a všechno spolu hezky ladí. Krémově ovocná vůně, svěží i nasládlá v jednom, taková prosluněná, odpočinková, optimistická.
…tak jestli i tohle je chypré?!.,
tak se hrdě hlásím k obdivovatelkám a milovnicím chypré vůní..!
Je jiná.
Velmi osobitá.
Ale hlavně PŘEKRÁSNÁ.
Ona totiž jako chypré vůbec nevoní.
To je zase přesně ten typ parfému, který vám vyplní nos i ústa velmi příjemnou vůní, jež se velmi těžko rozpitvává. Člověk zvládá říci, že je to plné, kulaté, hladké, živé a klidné, sladké, hebce šťavnaté…
Už v začátku je to slaďoučké. Skoro andělsky…
Mandarinka(tu normálně nesnáším) je díky magnolii vzdušná, lehká, jemně vodovější(ale ne řídká kompotovka z plechovky) a díky jasmínu mazlivě hebká.
Kardamon si neviditelně předvádí svůj taneček mezi liliovým pylem – pikantní a vlahé pudrovo ve vůni…
Po chvíli – hloubka.
Jak hluboké oči anděla, tak klidné, vědoucí…
Tu hloubku má na svědomí růže.
Jenže opět – nejen ona. Ale i další ingredience.!
Je to jak padat z výšky do extrémně vysoké závěje z okvětních plátků růží, provoněných tuberozou, prosypaných luxusním pudrem z ylangu a heliotropu, vanilkový nádech vás šimrá na patře, kolem uší vám cinkají modrofialové zvonky, na jazyku se vám povaluje malinová šťáva s kokosovým mlékem zakápnutým broskvovým nektarem…
Je libo karamelku?..
Je to husté jako švestková povidla a současně lehounké jako květy osmanthusu chvějící se v letním slunci…
…se zavřeným očima se boříte do vysoko vystlaného lože rajské/nebeské vůně.
Vůně je zásluhou cedru a ylangu
(ten ještě i maká/podílí se na oné vlahé pudrovosti) stabilní,
zásluhou pižma a ambry, ale i vanilky
(protože to je afrodisiakum první třídy) teplá, ženská/žensky křehká,
zásluhou všech těch květinek nadpozemsky lehounká,
a zásluhou větvičníku – teda chypré.
Luxusní, delikátně gurmánsky květinové.
Vepres Siciliennes je pro mě synonymum pro štěstí…
10/06/11
Vůně nese stejnojmenný název jako jedna opera od Giuseppe Verdiho (Sicilské nešpory), inspirovaná povstáním Italů proti Francouzům z roku 1282, ovšem tady bych až tak dramatické spojení nehledala. Radši bych se přiklonila k oficiálním stránkám, kde se poukazuje na olfaktorickou interpretaci středomořské Itálie: zahrada plná pomerančovníků v době, kdy horko letního odpoledne polevuje a pomalu se blíží večer. A co samotný obsah?
No na ten pomerančovník se tu nějak zapomnělo, ale to podle mě nevadí, protože mix ostatních složek středomořskou náladu dokonale zachovává. Ze svěžích citrusů, doplněných pikantním kardamonem, je to hlavně mandarinka, která je zvolna nadnášená magnólií se zelenými lístky.
Pochopitelně nezůstává jen u nich, to by bylo příliš banální, po nich vás zasypou okvětní plátky růže, ylangu, jasmínu a tuberózy, dopadající na vanilkově nasládlý pudrový podklad. Teprve pak se dočkáme slibovaného "ochlazení" v podobě chyprových tónů a suchého cedru.
A protože jsme v zahradě, má tu své místo i ovoce (malina a broskev), nejprve šťavnaté a vzápětí se zakulatí do krémových až karamelových tónů. Na samotný závěr opět uleháme v zahradě na měkce nadýchaný chyprový polštář. Přesně tak si představuju atmosféru chladného letního podvečera.
Mandarinky v jejich ideálním bodu zralosti, ne nakyslé, ne přeslazené, a jejich jednotlivé dílky opatrně vymačkané a zasypané jejich zářivě oranžovou nastrouhanou kůrou s téměř neznatelným tónem nahořklosti. Krémová, hebká broskev v podobném stavu první jakosti na sebe nenechá dlouho čekat a přidává se, přislazená velmi kultivovaným karamelem a zahalená bílým pižmem. Citronovozmrzlinová magnolie je pěkně zřetelná zejména v prvních fázích, osmanthus zdůrazňuje ovocnost, ostatní květiny prostě jen nasládle voní kolem, bez omanosti, tak nějak letně. Sladkost tlumí příležitostné záblesky zelených lístků a všechno spolu hezky ladí. Krémově ovocná vůně, svěží i nasládlá v jednom, taková prosluněná, odpočinková, optimistická.
…tak jestli i tohle je chypré?!.,
tak se hrdě hlásím k obdivovatelkám a milovnicím chypré vůní..!
Je jiná.
Velmi osobitá.
Ale hlavně PŘEKRÁSNÁ.
Ona totiž jako chypré vůbec nevoní.
To je zase přesně ten typ parfému, který vám vyplní nos i ústa velmi příjemnou vůní, jež se velmi těžko rozpitvává. Člověk zvládá říci, že je to plné, kulaté, hladké, živé a klidné, sladké, hebce šťavnaté…
Už v začátku je to slaďoučké. Skoro andělsky…
Mandarinka(tu normálně nesnáším) je díky magnolii vzdušná, lehká, jemně vodovější(ale ne řídká kompotovka z plechovky) a díky jasmínu mazlivě hebká.
Kardamon si neviditelně předvádí svůj taneček mezi liliovým pylem – pikantní a vlahé pudrovo ve vůni…
Po chvíli – hloubka.
Jak hluboké oči anděla, tak klidné, vědoucí…
Tu hloubku má na svědomí růže.
Jenže opět – nejen ona. Ale i další ingredience.!
Je to jak padat z výšky do extrémně vysoké závěje z okvětních plátků růží, provoněných tuberozou, prosypaných luxusním pudrem z ylangu a heliotropu, vanilkový nádech vás šimrá na patře, kolem uší vám cinkají modrofialové zvonky, na jazyku se vám povaluje malinová šťáva s kokosovým mlékem zakápnutým broskvovým nektarem…
Je libo karamelku?..
Je to husté jako švestková povidla a současně lehounké jako květy osmanthusu chvějící se v letním slunci…
…se zavřeným očima se boříte do vysoko vystlaného lože rajské/nebeské vůně.
Vůně je zásluhou cedru a ylangu
(ten ještě i maká/podílí se na oné vlahé pudrovosti) stabilní,
zásluhou pižma a ambry, ale i vanilky
(protože to je afrodisiakum první třídy) teplá, ženská/žensky křehká,
zásluhou všech těch květinek nadpozemsky lehounká,
a zásluhou větvičníku – teda chypré.
Luxusní, delikátně gurmánsky květinové.
Vepres Siciliennes je pro mě synonymum pro štěstí…
10/06/11