slaďučký kompot se skořicí, krásná, hebká, hřejivá, ňuňu mňam :) jednoznačný palec nahoru a líbivka pro všechny milovníky sladkých kořeníček. Joopovsky halasná.

Hořká květinovka. Podstatně výraznější než většina řady Hermessence, ale podobná (některým) tamním vůním typickým, pro mě poněkud gumovým tónem. Květiny jsou samy o sobě spíš lehčí, ne nějaké extra omamné nebo ztěžklé pylem. Růže, jasmín, mimóza, konvalinka…? A grep, resp. grepová kůra. To je to, co dělá ve vůni tu hořkost. Nečekejte verzi ala Pamplelune, tohle není veselý letní citrusíček, ale utlumovač květinové rozjásanosti. Se zeleno-dřevitým základem s vetiverem vůně působí poměrně střídmě a konzervativně, kultivovaně a řekla bych i odměřeně.

Krásná zlatá vůně květin. Neovocná tuberóza, jasmín a hořkosladký pomerančový květ s nádechem živočišna jsou jako zářivý hřejivý nektar. Vůní se prolíná mechová zeleň, která tlumí květinovost od přechodu do nějaké opulentnosti. Po rozvonění se bohužel květiny umírní do lehce drhnoucí zelené květinovky a kouzelný začátek je pryč.

Veselá tuberóza se zpočátku tváří spíš jako gardénie, má pevné, zářivě zelené listy a trubičky jejích květů jsou plné teplého mléka slazeného pylem sypajícím se přímo z pestíku. Je mladá a neomamná, ještě nemá tu pihu namalovanou na levé tváři ani dlouhé černé řasy. Není tu sama, jinak by nemohla být veselá - společnost jí dělá sladce krémová křehká lilie, ukrývající svou porcelánovou pleť pod slunečníkem ze sametových, ovocně pudrových fialek. Kolem z blankytného nebe padá zlatavě vanilkový prach a tuberóza s lilií v něm tančí jako v jarním dešti, až se jim santalové podpatky krajkových střevíčků zarývají do pižmově měkké hlíny s vetiverovým podrostem.

silně kadidlová vůně se spoustou koření (které zavání – zřejmě mimo jiné – mými nepříliš oblíbenými hřebíčkem a koriandrem) a zvláštním nádechem živočišna, což tak nějak kontrastuje s tím vším neosobním pálením balzámů a pryskyřic a kdovíčeho (a já bych tomu věřila i myrhu a opoponax, ten se mi hodně vkrádá na mysl). strašně mi něco připomíná. lepší Opium plus… něco. možná nějaká přidaná hodnota :think: :D

peroxidova bloncka s barevnymi umelymi nehty v leopardich leginach a se zvykackou za skrani

Hned po nástřiku vehementně oznámí, že VOSUMDESÁTKY. No, tak to by se mi u vůně z ‘96 úplně nehodilo, mně se totiž zastesklo po výrazném koření rozpuštěném v husté vanilce a když už ten Hypnotic zkazili, co takhle přezkoušet Slona? Ale mocná orientálka předávkovaná kořením PLUS ovocem nasladko… K mému nadšení to však první zabalí přezrálé ovoce, takže půl problému vyřešeno. A postupně zjemní i to řvoucí koření a hle, výsledkem je hřejivá hřebíčková krémová vanilka s trochou kardamomu a kmínu s dřevito-lékořicovým podtónem. Přesně tak, jak jsem si představovala – možná trochu výraznější, ale ne všichni umíme být krotcí a distingovaní, že.

Mýdlové neroli, bylinně nahořklé jako kdyby tam někdo přimíchal bobkový list. Působí odtažitě, možná až sterilně, jde cítit i chuť mydlinek. Pomalu sládne jemnou přírodní vanilkou, nabírá osobnější nádech. A pak se to všechno převrátí naruby, přidá se měkké dřevité pižmo s krásnou hladkou sladkoslanou ambrou, kterou náznaky trpce nahořklého neroli s citrusově krémovými tóny jen nadlehčují. Ta kombinace je neskutečná, žádná těžká orientálka, ale třpytící se kapky rosy na řasách.

rozsmelcovany koprivy s konopim, par listku maty, je to hodne tmavozeleny a drevity a postupne to usycha.

až uměle a poněkud řvavě meruňkově sladké krémové bílé květiny postupně lehce dřevnatí a mírní se, vůně slábne, přidává se suchá omítka, vůně začíná drhnout. Kokos deklarovaný ve složení vytváří jen takovou tu sladkou krémovost.