Sladká vůně s květinami a tropickým ovocem, je šťavnatá a trochu mi připomíná rozkvétající žluté květiny - nočenky. Postupně se rozvoní ovocná citrusově hořkosladká vůně, která by krásně zapadala mezi Zahrady. I když Zahrady si užívám víc, Jour mi připadá trochu nedotažená, jako by vůně nebyla celistvá, ale byly v ní "mezery" (nevím, jak to líp vyjádřit :) Navíc po nějaké době už na vůni zapomenu a ona se pořád připomíná - jako když v reklamě na letní nápoj s tropickým ovocem najednou vylétne tu plátek nektarinky, tu kousek manga... a přitom je to jednotvárné a žízeň to rozhodně nezažene.
Směs jemných květin se zelení a mangem - nejprve sladkým, postupně pak nesladkým zeleným. Ale ani v případě počátečního sladkého manga nejde o nějakou ulepenou ovocenku - vůně je lehká, zelená, tak akorát svěží. Dala by se charakterizovat jako sladší, květinová, nehořká variace na Un Jardin Sur Le Nil.
No jo, svěženkovský Ellenův styl se nezapře ani tady. Na začátku je to čerstvě vymačkaná grepová šťáva, hořká, ostře svěží, dokonce je cítit i ta dužina, z níž odkapává. Uch, jen kdyby si odpustil tu stojatou, lehce zatuchlou vodu a la Davidoff Cool Water Woman.
Nahořklost zůstává i po rozvonění, ale už dostává podobu spíše grepové kůry. Do popředí se dostává směs lehkých bílých květin, zejména gardénie, která neřeže, ani nehoubičkovatí, naopak vůně má díky ní příjemný květinově krémový nádech, a potom orosená konvalinka s křehounkými zelenými lístečky.
Nechybí ani trocha hřejivého "mýdlového" ylangu a jemně "pudrová" mimóza. No a to by nesměl být Ellena, aby k těm jeho vodním tónům nepřidal i chemické drhnoucí pižmo z prádelny a dosti štiplavý cedr. Co se tedy v počátku zdálo býti osvěžující lehkou květinovkou, skončilo jako potenciální náběh na bolehlav.
Hořká květinovka. Podstatně výraznější než většina řady Hermessence, ale podobná (některým) tamním vůním typickým, pro mě poněkud gumovým tónem. Květiny jsou samy o sobě spíš lehčí, ne nějaké extra omamné nebo ztěžklé pylem. Růže, jasmín, mimóza, konvalinka…? A grep, resp. grepová kůra. To je to, co dělá ve vůni tu hořkost. Nečekejte verzi ala Pamplelune, tohle není veselý letní citrusíček, ale utlumovač květinové rozjásanosti. Se zeleno-dřevitým základem s vetiverem vůně působí poměrně střídmě a konzervativně, kultivovaně a řekla bych i odměřeně.
Sladká vůně s květinami a tropickým ovocem, je šťavnatá a trochu mi připomíná rozkvétající žluté květiny - nočenky. Postupně se rozvoní ovocná citrusově hořkosladká vůně, která by krásně zapadala mezi Zahrady. I když Zahrady si užívám víc, Jour mi připadá trochu nedotažená, jako by vůně nebyla celistvá, ale byly v ní "mezery" (nevím, jak to líp vyjádřit :) Navíc po nějaké době už na vůni zapomenu a ona se pořád připomíná - jako když v reklamě na letní nápoj s tropickým ovocem najednou vylétne tu plátek nektarinky, tu kousek manga... a přitom je to jednotvárné a žízeň to rozhodně nezažene.
Směs jemných květin se zelení a mangem - nejprve sladkým, postupně pak nesladkým zeleným. Ale ani v případě počátečního sladkého manga nejde o nějakou ulepenou ovocenku - vůně je lehká, zelená, tak akorát svěží. Dala by se charakterizovat jako sladší, květinová, nehořká variace na Un Jardin Sur Le Nil.
No jo, svěženkovský Ellenův styl se nezapře ani tady. Na začátku je to čerstvě vymačkaná grepová šťáva, hořká, ostře svěží, dokonce je cítit i ta dužina, z níž odkapává. Uch, jen kdyby si odpustil tu stojatou, lehce zatuchlou vodu a la Davidoff Cool Water Woman.
Nahořklost zůstává i po rozvonění, ale už dostává podobu spíše grepové kůry. Do popředí se dostává směs lehkých bílých květin, zejména gardénie, která neřeže, ani nehoubičkovatí, naopak vůně má díky ní příjemný květinově krémový nádech, a potom orosená konvalinka s křehounkými zelenými lístečky.
Nechybí ani trocha hřejivého "mýdlového" ylangu a jemně "pudrová" mimóza. No a to by nesměl být Ellena, aby k těm jeho vodním tónům nepřidal i chemické drhnoucí pižmo z prádelny a dosti štiplavý cedr. Co se tedy v počátku zdálo býti osvěžující lehkou květinovkou, skončilo jako potenciální náběh na bolehlav.
Hořká květinovka. Podstatně výraznější než většina řady Hermessence, ale podobná (některým) tamním vůním typickým, pro mě poněkud gumovým tónem. Květiny jsou samy o sobě spíš lehčí, ne nějaké extra omamné nebo ztěžklé pylem. Růže, jasmín, mimóza, konvalinka…? A grep, resp. grepová kůra. To je to, co dělá ve vůni tu hořkost. Nečekejte verzi ala Pamplelune, tohle není veselý letní citrusíček, ale utlumovač květinové rozjásanosti. Se zeleno-dřevitým základem s vetiverem vůně působí poměrně střídmě a konzervativně, kultivovaně a řekla bych i odměřeně.