nesladký, suchý, drhnoucí kosatec

S kosatcem si moc nerozumím, ale můj vztah k němu je lepší, než býval. S Lutensem si moc nerozumím, ačkoli ho nutně musím zkoušet a kritizovat a chválit a chtít a vztekat se, že to na mně není ono, pořád dokola. Lutensova kosatce jsem se bála moc, po zkušenosti s Bas de Soie, který patří do kategorie „zůstaneš navěky zavřený ve vialce“ Mrkvový kosatec je moje noční můra, důkazem budiž Hiris a Bois d'Iris od TDC. Ale tady se Lutens vytáhl nad všechna očekávání. Že by to bylo tím, že tvůrcem vůně není jeho dvorní parfumér Christopher Sheldrake, ale Maurice Roucel (Musc Ravageur, L'Instant, Insolence, 24, Faubourg)? Mrkvový kosatec tam sice je, ale tak zajímavě, nesladce, čerstvě a příjemně podaný, že se nad tím nemůžu přestat udivovat. A co je hlavní a nejlepší, je servírovaný na výjimečně dobrém drhnoucím suchém cedrovém dřevě (úplně jiném než v Lutensových Bois de cokoli), které není cítit jak tužka, což je mu rozhodně k dobru. Na dřevě se v chladném ránu zachvívá i pár kapek zelené mízy z dužnatých listů a stonku (dávám na vrub galbanu). Nejen to dřevo je drhnoucí (což asi bude tím vetiverem), vlastně i ten kosatec, který se pozvolna mění do své pudrové podoby (mrkev setrvává). Celek je opravdu nesladký a kdo u Lutense čeká kopec koření nebo aspoň živočišné pižmo, tady by se nahledal, protože vůně je průzračně čistá, byť o lehkosti se jistě mluvit nedá. Výborné, pasuju to na jednoho z nejlepších Lutensů. Navíc je to po Vetiver Oriental už druhé brilantní podání mé jinak nepříliš oblíbené složky. (Myslím, že strýček Lutens by se měl vrátit „ke kořenům“ a podívat se, jak dobré byly leckteré jeho starší vůně a přestat to v těch novějších tak mermomocí lámat přes koleno, aby to bylo jó stylové. Já třeba nepotřebuju, aby každý rok vypustil do světa dva nové parfémy… Navíc je vidno, že hostující parfumér může být docela ku prospěchu.) /// postupně pudrovatící nesladký čerstvý mrkvový kosatec na drhnoucím suchém cedrovém dřevě s pár kapkami zelené mízy

Nakonec se mi líbila víc, než bych čekala. Káva tu celkem není, zblízka je to sladce pudrový kosatec, víc květin než pudru, s jemným kardamomem, který tady vůbec není větrový. A z dálky se to topí v trpkém ledovém bílém čaji The Healing Garden blahé paměti.

jemné exotické květiny, není podobná Aloha Tiaré, decentnější provedení téhož tématu... jemně nasládlé krémové bílé květiny

Sušenky z jemného těsta s blanšírovanými mandlemi, máčené v teplém vanilkovém mléce a zalité tlustou vrstvou měkké polevy z karamelového kondenzovaného mléka, lehce poprášené najemno namletým šafránem a kardamomem. Ráj milovníků echtovních gurmánek s příjemným pižmově dřevitým základem.

Po počátečním prudkém (a mně nelibém) náporu zeleně s mýdlem se dočkáme jemné, mýdlovo-krémové, čisté vůně, držící se hodně u těla. Čistota je to příjemná, akorátní, nijak přehnaná, zelený podtón setrvává. Jsou přimíchány jemné květiny a pižmo. Velmi oddechová vůně, vhodná i někam, kde není optimální mít příliš „ofenzivní“ parfém. Velké doporučení: nezkoušet na papírku, v žádném případě.

Chai latté a kytice květin. Sladko-pikantní koření - skořice, hřebíček, kardamom, suché a jemně pomleté - v teplém mléce, spíš nízkotučném. K tomu broskvově krémové bílé květiny a jedna růže uprostřed. Uklidňující a zahřívající. Bohužel když se začneme dostávat k hřejivě dřevitému základu, něco začne kysnout a drhnout. Nebyla by to jinak špatná vůně.... ve stylu původní Omnie od Bvlgari.

Zelená gumová podrážka tenisek (buchu s pomocí pelyňku) se rozvoní do tlumeně nahořklé šedozelené neurčitosti s výrazným řezavě kyselým tónem, co mi v určitém ohledu připomíná šumivý ochucený prášek nápoje Šumák blahé paměti, před zalitím vodou.