Profumi del Forte

(http://torreoftuscany.it)

Značka patří pod parfémový ateliér Torre, který v roce 2007 založil Enzo Torre ve Forte dei Marmi, což je jedno turistických letovisek ve Versilii - pobřežní nížinná oblast v severozápadním Toskánsku. A jistě není překvapením, že Toskánsko je kromě rozmanité přírody zároveň místem, kde má italské parfumérství mnohaletou tradici. A v témže roce byla poprvé představena i sama značka Profumi del Forte společně s první trojící vůní Forte + Forte, Marconi 3 a Vittoria Apuana. K dnešku jich je celkem 19.

Všechny vůně prý nějakým způsobem odráží Enzovy zážitky, zkušenosti a vzpomínky a jsou více či méně inspirovány prostředím samotného Toskánska. Důraz je kladen i na co nejvyšší kvalitu při výběru surovin pro jejich výrobu. No a jak je u řady (nejen) italských nikových značek dobrým zvykem kromě parfémů nabízí Profumi del Forte i kolekci interiérových vůní. V roce 2011 pak byl ateliér rozšířen ještě o zcela novou značku vůni, nazvanou Torre of Tuscany.

(zdroje: www.profumidelforte a www.ausliebezumduft.de)

Versilia Aurum

Ano, tak přesně tohle je letní dovolená v Itálii. Sedíte ve venkovní restauraci hned vedle pobřežní promenády, popíjíte pomerančovou limonádu, kterou záhy zaměníte za švestkový sirup a do toho přežvykujete jahodovou žvýkačku. Vlasy vám čechrá mořský vánek (jemné pižmo s pudrovým kosatcem) a k tomu si dáváte dort.

(http://s3.amazonaws.com)

Korpus dortu je plněný meruňkovou marmeládou (tuberóza) a vanilkovým krémem a zvrchu je posypaný najemno nasekanými mandličkami (otočník s tonkou). Do toho vás obklopuje jemná vůně bílých květů a vy přitom vnímáte teplo poledního slunce (ambra a další pryskyřice). A příjemné na tom všem je, že kromě nadprůměrné intenzity a výdrže, ovoce a vše ostatní v téhle květinové gurmánce působí dospěle.

Forte + Forte

Při prvním nádechu s čerstvě rozkrojeným citrónem a křehkou bylinnou levandulí a trochou estragonu jsem pojala podezření na kolínskou, avšak palčivě dřevitý hřebíček s pomerančovým květem, v němž jsem po hodně dlouhé době zase zaznamenala mihnuvší se tón lesních jahod, a trochou kosatcového pudru, mě přesvědčil, že tahle vůně má trochu větší sílu než kolínská. Chladivé tóny chypre s jemným pižmem v základu by se pak daly s trochou fantazie považovat za osvěžující mořský vánek.

Fiorisia

Počáteční bonparový závan se rychle ztratil v rozmačkaných listech rybízu s trpkým bergamotem. A pak už Fiorisia ukázala, že má svůj název zaslouženě. Ukáže totiž barevnou kytici, složenou z medově nasládlého jasmínu, tropicky hřejivého ylangu, květinově pikantního karafiátu (ano, tentokrát je to rozhodně kytka) a pudrového kosatce. Trocha bílého pižma v základu to zcelé zjemňuje. Jen s tím levným cedrem se to tentokrát úplně nevyvedlo, ten bohužel drogérii nezapře.

By Night Black

Ó ano, tak toto už je u mě narozdíl od bíle verze rozhodně večer pod hvězdami ve Středomoří. V první fázi vás osvěžuje hořký pomeranč s rozmačkaným, ještě nezralým trpkým zeleným fíkem stejně jako křehoučká levandule, která kvete kolem pobřežní promenády, po níž se právě procházíte, společně s řadou cypřišů.

Během pár chvil už se ale začnete ponořovat i do té temnoty. To jakmile ucítíte to krásné kadidlo a slaďounkou borovou pryskyřici, co se zrovna pálí ve zdejším přímořském kamenném kostelíku během večerní mše, zatímco z bělostných domečků opodál se pro změnu line vůně čerstvě nařezaného (přírodního) cedrové dřeva, jímž si pro změnu obyvatelé zatápí.

Ačkoliv jsem si tedy dosud myslela, že nejlepší cypřišovou vůní je Fordova Italian Cypress, tímto před ní usazuji By Night Black, protože nejen ten fík s levandulí, ale hlavně to kadidlo s pálenou borovou pryskyřicí sluší těm cypřišům daleko víc. Intenzitu a výdrž má stejně výbornou a vnímám ji taktéž jako unisexovou, určitě ne pánskou.

Vaiana Dea

Z téhle vůně jsem tak trochu v rozpacích, nejsem si totiž jistá, zda chce být víc gurmánskou nebo chyprovou tuberózou, i když to je čistě jen můj problém, protože tyhle typy vůní obecně nevyhledávám. Začátek však upoutal mou pozornost. Ač jsem se obávala kokosu, v kombinaci s chladivými aldehydy, trpkým bergamotem mu to sluší. Možná díky tomu nepůsobí sama tuberóza s banánovým ylangem a nazelenalou lilií omamně, ale příjemně tropicky a dokonce mléčně.

Po rozvonění nastoupí mech s tóny chypre. Jenže mezi tou záplavou květinové hřejivosti je absolutně bez šance jakkoliv vůni zchladit zvláště poté, co se někdo rozhodl smíchat ty teplé meruňky, po nichž brzy začne tuberóza vonět, kromě mléka i s medem a vanilkou. Každopádně na kom voní taková Terracotta Le Parfum apod., měl by pro zajímavost vyzkoušet, protože Vaiana Dea se mi zdá propracovanější, ne tak úderná a kupodivu se mi vlastně líbí.

Vittoria Apuana

Nese název jedné pláže ve Forte del Marmi. A ta tropická tématika sedí. Kokos s banánem to na vás všechno vybalí hned na začátku. Napřed je to kokosový ořech, naplněný osvěžující nakyslou mandarinkovou šťávou, v níž plavou kousíčky pomerančové kůry. Zanedlouho se přidají i kousky čerstvého kokosu, na němž ještě ulpělo několik kapiček kokosové vody. To je ta svěžejší část.

Kokos však nezmizí docela ani po rozvonění, protože je vystřídán tiaré a ambrou, která vůni dodá tropickou hřejivost. Doplní je ještě přezrálý banán se sladkou vanilkou. Vše společně pak vyvolává dojem, že právě jíte teplý vanilkový pudink s banánovým pyré se špetkou sušeného strouhaného kokosu a mléčným dojezdem a přitom se procházíte po prosluněné písečné pláži.

Roma Impériale

Ze začátku bych v téhle vůni nějakou procházku římskou čtvrtí hledala jen těžko. Betrand Duchaufour tu smíchal bergamot a hořké neroli se sladkým růžovým dřevem, skořicovým cukrem a lehce zapařenými rajčatovými listy. Po pár minutách se tam ta italská atmosféra starobylých kamenných ulic, osvětlených lampami za letního podvečera přece jen pomaličku začne vkrádat.

Pomáhá ji vytvořit kosatec, ambra, vanilka a pudrově pryskyřičnaté tóny, které si Betrand podle mě vypůjčil ze Shalimaru. Jen vynechal kadidlo a místo toho přidal medový jasmín, hřejivě ovocnou tuberózu. A v základu pak zabrousil ke Guerlainům ještě jednou a vypůjčil si samsarovský doutnající santal. Každopádně je to na můj vkus poněkud duchaufourovsky divoká procházka.

Versilia Vintage Ambra Mediterranea

Zakouřená kadidlová ambrovka s pačuli, spíše z orientu než ze Středomoří. Jediné, co má trochu středomořský ráz, je citrusový a nasládle ovocný tón v samém začátku. Pak už se vyhrne velká dávka kadidla, teplého a zakouřeného, a k němu ambrové pryskyřice s pačuli. Sladký tón se vrátí v podobě karamelové vanilky a spolu s dřevem a pižmem uhladí kadidlovou ambru.

Mythical Woods

Je slunečné letní odpoledne kdesi v Toskánsku. Sedíte v jedné z venkovních kaváren s fontánou a popíjíte malinovku. Opodál na stolku leží vaše semišové psaníčko (šafrán) a taky sklenice zázvorového medu. Zatím ho jen tak ujídáte lžičkou. Vnímáte ale i zemitě peprnou vůni guajaků a pinií (jehličnatý cedr), které kavárnu obklopují. Nakonec vám přinesou ještě  nadýchaný vanilkový moučník, který si přelijete medem, co vám ještě zbyl.

(http://4.bp.blogspot.com)

Vaiana Dea - dnes ji zkouším. Tvůj popis ji vystihuje skvěle. Po této vůni jsem pokukovala už před lety, ale naslepo jsem si nikdy netroufla.

Vnímám ji jako výraznou, sebevědomou bílou květinovku s jemným odstínem exotiky a máš pravdu, že jde i zlehka do chypré. Je zvláštní, zvláštně přitažlivá ... snoubí v sobě akordy nektarově květinové, gurmánské i zeleně mechové. Mech jakoby jí dával jiný rozměr, dělal jí vážnější. A nyní, když už se na mně rozvoněl i základ, tak vnímám příjemně mléčné tóny. Celá kompozice už není tak "hlučná", vůně se zaoblila, ztlumila a stala se tělovější záležitostí. Líbí se mi!

Já jsem z ní byla nejdřív trochu rozpačitá, ale faktem je, že povedená je a na nadcházející léto se asi bude typově hodit.

Musím přiznat, že mě tato značka začíná dostávat. Sice jsem zatím zkusila jen dvě vůně, ale sedí mi obě. A další dvě jsem očichala vzorečky, které mám nachystány ke zkoušení a líbí se mi ještě víc (zatím) než VD.

U mě zatím jednoznačně vede Marconi 3 a potom se podle mě velmi povedla nová Mythical Woods. Ale ten nový typ flakonů se mi mo nelíbí, ty původní jsou podle mě hezčí.

Souhlasím! Ty staré flakony měly své charisma, ty nové jsou sice pěkné, ale přijdou mi takové zaměnitelné ... bez nápadu.

Ani jednu ze jmenovaných neznám a zatím ani nemám možnost zkusit. Ještě mě čekají vzorečky - Versilia Aurum a Vittoria Apuana. Mrzí mě, že na obě jsem posílala dotaz na notino, zda je možnost naskladnění, ale nikdo se neráčil mi jakkoliv odpovědět.

Tak ty se mi obě líbí ještě víc než Vaiana Dea.

Líbí se mi všechny čtyři: Marconi 3, Versilia Aurum, Vittoria Apuana a Vaiana Dea. U té poslední nezkoumám složky a jen se nechávám unášet vzpomínkami na mou milovanou, kdysi dávno nošenou, jednu z prvních... Arrogance.

Inovace flakónů mě ovšem docela otrávila. 

Vaianu nepoznám, ale zvyšné tri sa mi páčia všetky a určite by som sa nebránila mať ich na poličke 

No, mě tedy také otrávila, to musím přiznat. Než se rozhoupu k pořízení některé z vůní této značky, tak už zřejmě budou všechny v novém kabátě.

Dnes přišla na řadu zkouška další vůně - Vittoria Apuana ... kdybych hledala něco nekomplikovaného na letní dovolenou, chybu bych s touto vůní jistě neudělala. Ale na běžné nošení to pro mě není to pravé ořechové. Koktejl exotického ovoce a vanilkového mléka není zrovna můj šálek kávy. Takže ano, je pěkná, ale zřejmě se bez ní obejdu.

Toscanello

Je tradiční gurmánkou, která vás vezme na návštěvu do cukrárny na italském venkově. kde vám k venkovnímu posezení u stolků z ostrouhanotužkového cedrového dřeva hned na úvod naservírují kondenzované mléko s rumovými pralinkami. Zaujati mužem, skládajícím z korby menšího náklaďáku balík sena, si tak ani nevšimnete, že vám mezitím vychladl hrnek čaje, oslazený zcukernatělým medem a už vám obsluha nese misku s vanilkovým creme brulee. Ještěže v náprsní kapse máte schováno trochu sušeného tabáku. Ta jediná vás totiž zachrání od hyperglykemického šoku.