ona to není úplně žaloba, stalking je trestný čin, takže by musela jít na policii podat trestní oznámení a upřimně si myslím, že to, co je tady popisováno, nenaplňuje znaky skutkové podstaty. A jakékoliv žaloby atd. budou jen vodou na matčin mlýn. Naprosto souhlasím, že hnát to do až do extrému, je blbost.
"matka uz otcom nemanipuluje, ona ho skor strasne ohovara absolutne pred kazdym a otec je natolko inteligentny/naivny/hlupy, ze si to necha, resp. "a to mam teraz za kazdym chodit a vysvetlovat, co sa stalo?"
Tohle mi přijde, že je dobrý postup. Akce, která nevyvolává reakci. Jak dlouho bude ten omezený okruh známých zajímat, co její dcera "provedla"? Když vyschne zdroj historek, nebudou ani ochotné uši. Chápu, že to bude chtít zapracovat na svém zenovém postoji a hlavně že to nejde přes noc a v současném stavu už vůbec, ale viděla bych to jako směr. V tomto si tátu můžeš vzít za vzor. Rozhodně to nevnímám jako naivitu nebo hloubost.
na margo toho stockholmského syndromu si právě myslím, že vůbec nejdůležitější je budovat si kladný vztah sama k sobě...
Taky si myslim. A zvlast s PCR by tohle byla uplna ztrata casu a nervu. Hlavne mne prijde, ze to neni reseni v tomhle pripade. Nac volat policii, kdyz to clovek muze vyresit sam vymenou zamku a vypnutim telefonu.
ano, lenze ja na jej akcie tiez nereagujem a ona to berie vyslovene ako provokaciu a zachadza dalej a dalej. otcovi sa tento postup zacal vyplacat, ked sa odstahovat (to ja tiez) a nereagoval (detto), matka vtedy zacala stupnovat natlak na mna, takze som to vlastne po otcovi prevzala (k tomu, co som si uz vlastne niesla).
zenovy postoj mam stale: nehadam sa s nou, vzdy sa stiahnem, ignorujem a to nielen pri stretnuti s nou, ale aj verejne - s nikym inym to nerozoberam.
telefon mam dvojsimkovy, matke nedviham. ale ona zasa nejako akutne nevola, skor len prezvana a vypisuje sms, nech jej zavolam, lebo ona predsa nebude platit za telefon. ak nereagujem, pride, ale uz konecne nema kluce.
riesit to ako stalking alebo ohovaranie sa to naozaj nechystam, len som informovala o tom, co vravel lekar.
Jak to na tebe pusobi? Do rodiny se nam privdala moc hodna pani, co ma ovsem uz bohuzel napul silenou matku. Ona ji denne vola, klidne 20x za den. Samozrejme, ze ji to nezveda a zavola ji zpet vecer, ale pokazde vidim, jak ji to vydepta. Sice to tipne, ale pet minut se ji pak tresou ruce a vim, ze na to mysli. Proto jsem myslela, jestli neni lepsi ten mobil vypnout a nevedet o tom. Je dobre, ze uz nema klice. Jak se tedy dostavate do kontaktu? Ona prijde a zazvoni?
nevolam jej naspat, niekedy vecer napisem sms, ci je vsetko ok a tym to u mna hasne. o kluce prisla len pred par dnami, takze je to nova situacia teraz. ona klucne nemala, pouzivala sestrine, resp. si nechala urobit svoj. minuly tyzden som teda nebola zen, vlastne som jej vykricala (doslova) vsetko, co ma stve s tym, ze nechcem, aby sem chodila a potom som ostala uplne bez energie a v zl stave. zatial to dodrziava, nechodi, sestra je tiez uz bez klucov. neprijemne su hlavne otazky a komentare od znamych, ktorym sa matka vyzaluje, pravdepodobne im povedala, ze som ju vyhodila z domu a ako sa k nej spravam (nijako) a pod. fakt mi komentare obhajujuce moju matku alebo odsudzujuce mna v aktualnom stave nepomahaju.
riesenie je to jednoduche: sustredit sa primarne na seba a pozbierat sa, dat sa dokopy. matku riesit nechcem, ani jej nechcem pomoct ci vziat so sebou k lekarovi, ako mi to vcera navrhol. som taka vyflusnuta, ze mam matky dost a po tom vycerpani je to uz snad definitivne, pretoze tak blizko k zblazneniu som este nebola.
Temi komentari se vubec netrap. Jak uz jsem jednou psala: pokud mas ty lidi rada a oni uprimne jen nevedi, co se deje, rekni to. Pokud ne a jen se potkavate, prestan se s nimi bavit, usetris si spoustu sil. Jinak mne se rypalum docela osvedcilo si povzdychnout ve stylu "vis ty vubec, o co tady jde?" Tenhle typ lidi nechce dat najevo, ze vlastne vi prd, a bude ticho. Pokud jen rypaji, chteji jen nekoho poucovat, takze vysvetlovani je plytvani energii. Drz se, tohle se opravdu vyresi, jsi na dobre ceste.
Komentáře fakt neřeš. I když vím, že se to snáz řekne, než udělá. Ti správní lidé tě pochopí.
ja si taky myslim, ze tatova strategie neni tak spatna. proste to nechat byt. kdyz to clovek neprizivuje, tak to snaze vysumi a ti lidi, na kterych opravdu zalezi si to nakonec nejak preberou.
jinak ja bych mu ani nezazlivala, ze ti hned nedrzel stranu a nepodporil te. muj tata, se kterym vychazim dobre a (a matku mam celkem normalni) absolutne nemohl rozdychat muj rozvod - byla jsem na tom hodne spatne, a nektere jeho komentare me tedy celkem dorazely. na druhou stranu ted po letech vim, ze to delal, protoze ho to sameho docela sebralo. navic ti chlapi nejak ty dusevni nemoce nepobiraji, ale to jeste nic spatneho neznamena.
mozna to proste muselo zajit az tak daleko, zes to proste rozseknout musela, jinak by se to tahlo
dal a dal. mela jsem to stejne - posledni kapka a slus
continuity jo, chlapi to berou jinak a navic maji tendenci navzdory vsemu drzet vzajemne pri sobe
"ani jej nechcem pomoct ci vziat so sebou k lekarovi, ako mi to vcera navrhol."
Správně. To rozhodně nedělej. Vyústilo by to jen ve zbytečnou konfrontaci (v lepším případě), nebo v monolog o tom, jak matce všichni ubližujou, a jak za to všechno můžeš ty. Matka by se totiž nepochybně dostala do vedení konverzace (jak vás tak obě tipuju), což v situaci, kdy má ten (tvůj!) doktor pomáhat tobě, není zrovna nejvhodnější: Ty jsi příliš slušná a doktor jako cizí osoba patrně taky, takže byste pak jen seděli a poslouchali matčiny výčitky, přičemž ty bys byla na tom pranýři.
Tyhlety "rodinný terapie" pokládám za jeden z nejhorších výmyslů. Dokud k tomu (smíření?) protagonisté nedojdou vlastní úvahou, tak bych řekla, že tyjátr před psychologem si můžou všichni ušetřit. Je to pak ještě horší.
Trochu z jiného konce - nic to asi neřeší, ale :
Co kdybyste si pro sebe na každý den dala nějaký úkol, ze kterého budete mít radost? Koupit si něco dobrého, co si moc často nedopřejete a pořádně si to vychutnat... koupit si svíčku s krásnou vůní, dát si ji k vaně a užít si příjemnou dlouhou koupel... pustit si oblíbený film s dobrým koncem... jít na výstavu něčeho zajímavého..
Prostě něco, abyste se každý den mohla těšit na nějakou alespoň malou příjemnou chvíli.
Už je to nějaký ten pátek, tak doufám, že se situace zklidnila a život se dostal do rovnováhy. Je těžké si přiznat život s manipulátorem, navíc matka, ještě horší je to nějak zvládnout a nerozbít si přitom poslední zbytky sebeúcty. Mně to trvalo mnoho let než jsem byla schopná s máti normálně mluvit, aniž bych myslela na ty lži a vyhrožování. Co mě štve je, že to dokonale naučila moji sestru. Je jí 15 a je vychcaná jak beruška. Se všemi se naučila jenom mávat, nic se jí nechce a přemýšlí jen nad tím, jak s ostatníma vy.ebat, aby po ní náhodou nikdo nic nechtěl. To nedopadne dobře.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
