Al Haramain Maze EdP
Na reinkarnaci naprosto bezpečně něco bude. Tahle vůně byla totiž v minulém životě dřevěným prkýnkem. Takovým, na kterém barman kdesi ve Středomoří krájí citrony a limetky do koktejlů. A když večer skončí, pečlivě ho vydrhne, a následující dopoledne dosychá na slunci. Když na něj ukápne voda nebo spadne kostka ledu, všechny letité vůně se chopí příležitosti a mísí se s horkem a také s nedalekým mořem, pískem a trochu i s prachem klikaté cesty kolem pláže.
Jak je to ve vůni s oudem – oficiální stránky se mě snaží oblafnout a neuvádějí ho?! Tohle ať na mě nezkoušejí …. Oud se sice snaží gentlemansky popostrčit citrusové složku dopředu, není zase tolik animální, pravděpodobně trochu popil ledovou vodku, ale prostě ho tam mám, a pro toho, komu vadí, bude tudíž tato vůně nezkousnutelná. To jenom abyste neřekli, že jsem vás nevarovala, protože jinak je do horka skvělá! Nahořklá (ukázněný pelyněk) a vlastně téměř nekyselá, pikantní, ale nepříliš ostrá. Uvedenou růži necítím, jasmín nevyvádí a voní, květ pomerančovníku má podíl na příjemné omamnosti a mírná (opravdu jen mírná) prachovost (mumifikované pačuli) je dobrou protiváhou citrusovo - bergamotové eskadrony. Dřeva jsou jedním slovem skvělá – vyschlá, letitá a sluncem prohřátá, jemně doplněná nasládlostí ambry a tonky.
Od vůně jsem očekávala, že mi nahradí docházející Golden Tears – chyba lávky! Někde kdesi se oba parfémy na okamžik setkají nad sklenicí mojita, ale jinak jde každý svou cestou. Zlaté slzy míří do Evropy, přiznávají více sladkosti a oud je tam opravdu pouze náznakem. Maze je rozhodně živočišnějsí, drsnější a zůstává oběma nohama v arabském světě.