Zcela souhlasím s recenzí ModestMourek. Fume přináší přesně to, co slibuje a to vůni půlnočního táboráku v jehličnatém lese. Dřevo doutná prostřednictvím meditativního kadidla s vetiverem, které s přehledem strčí Cardinala do kapsy, zatímco okolní vlhce zemitý mech s hořkým zeleným galbanem příjemně chladí a šálek uzeného kouřového čaje Lapsang s kostičkou hořké čokolády zahřívá.

Tahle turecká kuřárna v Lutensově podání byla má láska na první počich, která se mě neochvějně drží doteď. Přivítá vás jiskřivou kořeněnou medovinou, v níž plavou kvítky lehce živočišného jasmínu. Je celá vykládaná navoskovanou, zakouřenou a zároveň příjemně drhnoucí kůží. Především je však plná sytého a sladkého tabákového kouře. K tabáku vám tu dají i několik šťavnatých rozinek. A nechybí ani špetka provokativního lutensovkého pižma. A jako poctivá orientálka skvěle voní a drží v jakékoliv roční době, tj. i ve vedru. Co víc si přát ;) ?

Fundamental je parfémem, jímž se parfumér Cristiano Canali údajně pokusil zachytit vůni parfémového domu Pietro Rubini, který zde existoval před 2. světovou válkou. Přestože jsem v ní zdaleka nenašla všechno to, co slibovala (rozhodně ne vůni líčidel a ani to víno), musím uznat, že teplý podvečer v prosluněné Itálii přece jen evokuje. Voní po citrusovnících, obtěžkaných zralými plody a spoustě zelených křovin. Je cítit i odkapájící vosk ze svíček z nedalekého kostelíku. Jen místo toho vína vám v místním sklípku, jakmile se usadíte a odložíte své pánské kožené rukavice, vám nabídnou džbánek medoviny. Na druhou stranu vůně Profumi del Forte jsou podle mě v zobrazování podobné atmosféry daleko lepší a především levnější. (NT)

Další z kategorie zajímavých hřejivých lesních vůní. Vyloženě pekelný oheň to sice není, na opravdu spálený les jsou jednoznačně specialisti u Odinu s Tanoke, ale není to ani les z Fille en Aiguilles, aby v něm lítaly třísky. Je to les plný nahořklé zeleně, spousty koření (hlavně hřebíček, majoránka a nesladká skořice rozemletá na jemný prach), páleného dřeva a rezavého jehličí. Z jednoho puklého stromu na palouku vidíte vytékat pár kapek „nasládlé“ mízy, ale není vyloženě sirupovitá jako jsme tomu zvyklí v Chypre Rouge nebo právě Fille en Aiguilles u Lutense. Vedle toho stromu stojí staré, dávno opuštěné kamenné stavení. Uvnitř se nachází starý dřevěný nábytek ze suchého cedru, pokrytý vrstvou prachu, který se zvíří, jakmile vejdete. A tenhle vír „suchého“ kouře je tak hustý, až vás začne lehce štípat v nose. Ovšem když vydržíte, prach zjemní do podoby nasládlého kosatcového pudru. Oprášíte staré kožené křeslo a přisunete si ho k otevřenému oknu, jímž dovnitř proudí hřejivé sluneční paprsky, vůně mechu a lesního podrostu.

Úvodní růžový pepř s bergamotem mi evokuje jednoznačně ovocnou limonádu, která během pár minut díky allurovskému jasmínu přejde do podoby čínských gum. Po rozvonění teprve začínám tušit v pozadí medovou vůni chejru s podtóny sena společně s máslovou gardénií, ale jasmín v žádném případě nemají šanci přehlušit. V základu pak už vůni jenom uhladí dřevitá ambra. (NT)

Co si asi tak představit pod posvátným spojením v podání Bertranda Duchaufoura? Tak především jeho oblíbenou svěží kombinaci kyselého rybízu a rebarbory z Aedes de Venustas Eau de Parfum se špetkou mleté kávy. Potom střih a najednou je tu čerstvě upečený chleba z Lutensovy Jeux de Peau a medově nasládlým jasmínem z jeho A La Nuit, než převezme otevře hlavní hvězda, meruňková tuberóza z Fracasu. Ale pozor, v téhle poloze nám tuberóza nevydrží, ne ne, skrze „pudrové“ pižmo a trochu pryskyřičnatých tónů se nám holka ukázkově zvrhne do jahodové žvýkačky. No a abychom měli ten letní koktejl kompletní, nesmí chybět ani tropický „banánový“ ylang ylang se sladkou krémovou vanilkou. Nepřipomíná vám to teď taky náhodou něco? Ano, správně Terracotta Le Parfum bez kokosu a místo toho s větším množstvím tuberózy. I když přece jen je tu ještě jeden rozdíl: zde nám v drydownu tu obrovskou sladkost odlehčí Betrandův vzdušný cedr. (NT)

V případě tohoto posvátného spojení Betrand nachystal pánům nejprve panáka rumu, kořeněného pikantním kardamomem, zakápnul hořkým neroli a přihodil snítku aromatické bylinné levandule. Hned potom dostanou k pití sklenku sladké pomerančové šťávy. A u pití zůstáváme i po rozvonění, konkrétně u šálku krémové bílé kávy (u dámské verze to byla pouze špetka mleté kávy v úvodu). A pozor, ani o hladu nezůstaneme! Dostane se nám cukrově sladké hrušky, ozdobené dvě hlavičkami hřebíčku a jahodové žvýkačky v podobě tuberózy, což je asi jediná spojnice mezi oběma verzemi. A je libo ke kávě i nějakou tu sladkou karamelku, lékořicový pendrek a vanilkový krém? Žádný problém. A kde že je ten orient nebo alespoň orientální kavárna? Nebojte, je tu taky. Ve stojánku na stole se nám pálí vonné santalové tyčinky a z pootevřených dveří kuchyně se k nám line kouř ze všech těch vařících se laskomin, které se tam připravují. Dojezd je opět vzdušně cedrový, jak je u Betranda dobrý zvykem, s přetrvávající karamelovou stopou. A když nad tím tak přemýšlím, vůbec nechápu, proč byla tato verze označena za pánskou, když vůbec pánská není. Jen je gurmánštější, originálnější a vůbec povedenější než verze clair. Intenzita a výdrž jsou pochopitelně znovu excelentní.

Krásná čajová růže s nakyslým ovocným podtónem, díky němuž mi trochu připomíněla jednu fázi z Rose Ikebana, i když pravda, toto je o dost svěžejší. Následně se rozvoní víc do ruda. Jednu chvíli je malinko vosková, pak zase spíš připomíná krémové květinové mýdlo, má i pár zelených lístků a díky "pudrovému" pižmu je i příjemně sametová. Prostě přirozená něžná růže :) .