Ok, tak more bolo ľahké s riasami a vodnými tónmi, oheň je ťažší. Je tu stvárnený živicami, ktoré sa zvyknú páliť, horkými tónmi kože, brezy a bylín a teplými skôr sladšími koreninami - škorica, klinčeky. Vo výsledku je to pekná, skôr ˇťažšia pánska vôňa. Nie je to výkrik originality, ale má to úroveň.
Pryskyřičně nasládlé dřevo atlaského cedru, vonící po leštěnce na nábytek, se prolíná se sametovým kořením a přes zakouřenou kůži přechází na hebký kadidlový kouř prohřátý balzamickou ambrou. První setkání s Egonem Oelkersem dopadlo na výbornou. Zejména oceňuji použití pravého atlaského cedru, který se v parfémem vyskytuje zřídka. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Další z kategorie zajímavých hřejivých lesních vůní. Vyloženě pekelný oheň to sice není, na opravdu spálený les jsou jednoznačně specialisti u Odinu s Tanoke, ale není to ani les z Fille en Aiguilles, aby v něm lítaly třísky. Je to les plný nahořklé zeleně, spousty koření (hlavně hřebíček, majoránka a nesladká skořice rozemletá na jemný prach), páleného dřeva a rezavého jehličí.
Z jednoho puklého stromu na palouku vidíte vytékat pár kapek „nasládlé“ mízy, ale není vyloženě sirupovitá jako jsme tomu zvyklí v Chypre Rouge nebo právě Fille en Aiguilles u Lutense. Vedle toho stromu stojí staré, dávno opuštěné kamenné stavení. Uvnitř se nachází starý dřevěný nábytek ze suchého cedru, pokrytý vrstvou prachu, který se zvíří, jakmile vejdete. A tenhle vír „suchého“ kouře je tak hustý, až vás začne lehce štípat v nose.
Ovšem když vydržíte, prach zjemní do podoby nasládlého kosatcového pudru. Oprášíte staré kožené křeslo a přisunete si ho k otevřenému oknu, jímž dovnitř proudí hřejivé sluneční paprsky, vůně mechu a lesního podrostu.
Ok, tak more bolo ľahké s riasami a vodnými tónmi, oheň je ťažší. Je tu stvárnený živicami, ktoré sa zvyknú páliť, horkými tónmi kože, brezy a bylín a teplými skôr sladšími koreninami - škorica, klinčeky. Vo výsledku je to pekná, skôr ˇťažšia pánska vôňa. Nie je to výkrik originality, ale má to úroveň.
Pryskyřičně nasládlé dřevo atlaského cedru, vonící po leštěnce na nábytek, se prolíná se sametovým kořením a přes zakouřenou kůži přechází na hebký kadidlový kouř prohřátý balzamickou ambrou. První setkání s Egonem Oelkersem dopadlo na výbornou. Zejména oceňuji použití pravého atlaského cedru, který se v parfémem vyskytuje zřídka. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Další z kategorie zajímavých hřejivých lesních vůní. Vyloženě pekelný oheň to sice není, na opravdu spálený les jsou jednoznačně specialisti u Odinu s Tanoke, ale není to ani les z Fille en Aiguilles, aby v něm lítaly třísky. Je to les plný nahořklé zeleně, spousty koření (hlavně hřebíček, majoránka a nesladká skořice rozemletá na jemný prach), páleného dřeva a rezavého jehličí.
Z jednoho puklého stromu na palouku vidíte vytékat pár kapek „nasládlé“ mízy, ale není vyloženě sirupovitá jako jsme tomu zvyklí v Chypre Rouge nebo právě Fille en Aiguilles u Lutense. Vedle toho stromu stojí staré, dávno opuštěné kamenné stavení. Uvnitř se nachází starý dřevěný nábytek ze suchého cedru, pokrytý vrstvou prachu, který se zvíří, jakmile vejdete. A tenhle vír „suchého“ kouře je tak hustý, až vás začne lehce štípat v nose.
Ovšem když vydržíte, prach zjemní do podoby nasládlého kosatcového pudru. Oprášíte staré kožené křeslo a přisunete si ho k otevřenému oknu, jímž dovnitř proudí hřejivé sluneční paprsky, vůně mechu a lesního podrostu.