Evokuje mi Amber gris od Balmaina. Bergamot a růžový pepř v hlavě a ambra. Už nemůžu porovnat, tak to možná bude jen tou ambrou. Ale kosatec není. A unisex to bude asi jen na předním východě, v srdci Evropy spíš ne. 5/24 Kosatec objeven - mrkvový

Úderné ovoce v hlavě se s postupem času trochu utlumí. Ale kampak se nám zatoulal ten kosatec? Ovocenka, co já nemusím.

Až narazíte na sad, kde společně kvetou pomeračovníky a lípy, tak to je ono. Voní omamně. Citlivé nosy asi poznají rozdíl, ale s chronickou rýmou se tohle zlato v lahvi jeví velmi blízké Youth Dew Esteè Lauder. Je ovšem sladší a méně sofistikované. Jako když srovnáte hedvábné rozevláté oranžovobronzové šaty s chanelovským kostýmem v barvě podzimního listí.

O pastelové vůni něžných růží, které slibuje pohled na barvu parfemu, rozhodně není řeč. Tedy růže, ty tam jsou. Kytice celkem svěžích růží, ale v zakouřeném budoiru divadelní divy. Asi Marlen Dietrich, ktera plná adrenalinu po představeni zapaluje jednu od druhé. Je sama, stále nikdo nepřichází, nepohne dveřmi. Vzduch houstne cigaretovým dýmem, protože Marlen excitovaná a vyčerpaná současně ani neotevře okno. V hluboké noci, spíš brzy k ránu, už po vůni růží nezůstane ani stopa. Dnes ráno na návštěvu za Marlen jít opravdu nechci.

Ok. Léto 23: Menší výdrž než Amber Malaki, ale také dobrá. Decentní nádech arabky. 5.1.24 Vzpomínky na tři růže, kde se mluví o pěti z nich 1) Růže za hlubokého letního soumraku, daleko v sousední zahradě plápolá oheň... Ne to není ona, růže je přece orientální. 2) Růžový keř za soumraku v Persii a v ohřívadle žhnou uhlíky - to také ne. Damašské růže bývají spíš světlejších barev, tahle je temná a kdo bude topit ohřivadlem, když kvetou růže? Ale ... konečně! 3) Ta první je růže indická. Kytice růží v místnosti s hořící šafránovou vonnou tyčinkou. 4) Pak přijde na řadu ta druhá, damašská, sytě růžová, s blíže neurčitelným ovocným nádechem. 5) A máme tu růži třetí opět tmavší, pomalu usychá, až se promění v sušené okvětní plátky uložené v dřevěné vonné skříňce, v níž jsou schraňovány tak dlouho, že vůně zcela zmizela. Skříňka však voní dál. Víte, jak je to se vzpomínkami. Ty krásné se mihnou a kde je jim konec? Každé z nich dopřáli u Choparda kolem půl hodinky, nádavkem dvacet na nostalgii cedru a sbohem mé růže. Z flakonu se naštěstí dají vyvolat znovu.