příjemný nektarově-citronový začátek s trochou zeleně, tlumeně rozjasněný, jako na obrázku, malý flakonek, vše bezpečně spolu uvnitř, nic nemá potřebu se sápat do prostoru... a pak nevím, jako obvykle u starých vůní... směs květin, trochu pudrová, trochu medová, trochu nahořklá, trochu (víc) mýdlová, trochu růžová, trochu jasmínově krémová, trochu karafiátově houbovitá... je to stále malé a kompaktní, pečlivě uvázaný pugétek drobných květů, na pozadí světlé zeleně, se žlutým podtónem... alibi představa je dost přesná a vážně je tam něco jedlého, ještě teplé sušenky s medem a anýzovým pylem, podávané s broskvovým čajem

tohle jde - šťavnatá tuberóza napuštěná grepovou šťávou (v začátku ji vnímám jako tmavě zelenou hustou tekutinu), bohatě zapudrovaná svěží růží a pylem, prohloubená mléčným santalem, který se vší tou pudrovostí dělá dojem nějaké sušenky, tady spíš světlé, mandlové... pokud původní Quelques Fleurs byla slavnost lesních broučků, toto je vílí slavnost - bajkově přehnaná, barbínovsky růžová, fialová a pylově žlutá, s docela úderným, medově zemitým jasmínem... na konci se mi líbí nejvíc, jasmín se rozpustí do tekuté šlehačky a je jako pohár se santalovým piškotem vespod a malinovo-růžovou pudrově kouřící cukrovou polevou navrchu