| značka: |
Houbigant
|
| parfumér: |
Bienaimé, Robert
|
| rok: |
1912
|
| určení: |
pro ženy
|
|
hlava:
|
bergamot, estragon, zelené tóny, pomerančový květ, citrón
|
|
srdce:
|
šeřík, karafiát, otočník, kosatcový kořen, jasmín, konvalinka,
orchidej, růže, tuberóza, ylang ylang
|
|
základ:
|
ambra, větvičník, pižmo, santalové dřevo, fazole tonka,
cibetka
|
Vůni Quelques Fleurs (v překladu snad "Trochu kvítí") původně vytvořil v roce 1912 tehdejší hlavní parfumér Houbigantu Robert Bienaimé a je považována za předchůdkyni Chanelu N°5. Stejně jako v Pětce v ní bylo použito mnoho květinových složek a aldehydy, působí ovšem mnohem živěji a méně rezervovaně. Výroba parfému pak byla ukončena. V roce 1988 prošla vůně reformulací, ale po necitlivém zásahu prý působila "usedleji a zaprášeněji" než letitý originál. Autorem aktuální podoby vůně z roku 2012 je slavný Roja Dove, který se nejprve pustil do pátrání, při kterém se pokusil sehnat od původních dodavatelů co nejvíce z původních 313 rostlinných esencí, a potom teprve vypiloval k dokonalosti současný Quelques Fleurs L'Original.
Jeho vůně ve mně vyvolává představu velkého plesu uspořádaného k oslavě narozenin Matky Přírody. Palouček je ozářen světlem ze zadečků světlušek, hraje hudba, včelky v barokních šatech tančí mazurku a chlupatí čmeláci v livrejích roznášejí pohoštění. Vznešená korpulentní dáma Příroda netančí. Sedí na trůnu, pije lahodný nektar z květů konvalinek a pojídá pylové koláčky a pylové sušenky a pylové bůhvíco a voní jako luxusní květinové mýdlo bez mýdla.
Pro mě z té kytice a pylu nejvíce vyčnívá medová konvalinka, zlatý jasmín a mýdlový karafiát, určitě na pozadí vnímám i zeleň podrostu a trochu živočišna ze zadečků světlušek a chlupů čmeláků.