slaměnková vůně s oříškovým vetiverem

černý rybíz a zelené fialkové lístky, docela hezká zelená vůně

na mainstream dobrá vůně, svěží citrusy s grapefruitem a mátou, koření a dřevo s pačuli; dokonce jemně krémová

tahle verze s kosatcem a filakou, ovoněná malinou, se mi líbila (zk. 2013)

sladké bílé krémové květiny - ovocná tuberóza, jasmín a zelená gardénie se zelenými lístky fialky; není nejhorší

docela povedená vůně, zeleně bylinková s galbanem a trocha květin

Hustá bílokvětinovka s nádechem ovoce. Jasmín, tuberóza a pomerančový květ ve sladkém vanilkovém krému s lehkým pačuli. Syntetická, poněkud penetrantní, ale v mainstreamu dnešní doby jedna z těch lepších.

krémová vůně s třešňovým květem a amaretem, pěkná

Modrá olejovitá tekutina barvy inkoustu voní po tuberóze, husté a krémové, hodně syté, ale příjemné. Slunce ylang ylangu, mořský vzduch a krémový santal jí propůjčí středomořskou lehkost a šmrnc. Modrá barva na kůži po chvíli vybledne.

Pomeranč a mandarinka se zeleným a dřevitým neroli se po chvíli promění v pomerančovou šťávu se sladkým pižmem.

Mandarinka, ne ještě úplně zralá, trochu zelená, ale už šťavnatá s bílými nahořklými pecičkami uvnitř. Ještě je na větvičce s květy a listy mandarinkovníku a je svěží i díky trošce máty. A pak ji uhladí krémové pižmo s lístkem pačuli. Na citrusovku má i docela dobrou výdrž.

moc zajímavá, ovoce s mléčným kakaem, příjemně sladká, ale nepřeslazená

australská variace na citrusové vůně, bylinkově zelená s mechem, akvatická, ale poněkud sladká a ještě k tomu působí synteticky

Arabka z těch opravdových nefalšovaných. Blend kořenitých tónů s dřevitým oudem, listů černého rybízu, heřmánku a pomerančového neroli. Sladká mimóza a kosatec jako elegantní odlehčení a nakonec kůže se špetkou kadidla a pryskyřice a hladké zakončení v podobě mýdlového pižma.

Chladná mátová vůně s nasládlým kardamomem a šťavnatým zázvorem, pod mátou prosvítají bílé pláně pokryté mandlovým a máslově kosatcovým krémem a kousky santalového dřeva.

Druhá pocta tuberóze. Svěží začátek se zázvorem a banánovým listem je kratší než v Musa Paradisiaca, brzy začínají převládat tóny zakouřeného dřeva, kůže a březové kůry, zeleň je ve stylu lehké chypre s větvičníkem. Tuberóza je tentokrát nezastřeně animální, živočíšnost prýští z každého jejího okvětního plátku a kromě stopy ylang ylangu tady povlává i kosatec a jasmín. Peřinka pro tuberózu je santalová, ale stále i pižmově živočišná.

Začátek je tak trochu jako bylinková hojivá mast. Heřmánek, kardamom, čerstvá pryskyřice z jehličnatého stromu a konečně čaj, černý, dřevitý a kouřový. Kouřové dřevo má v sobě kožený podtón a krásně harmonizuje s kosatcem a lehce broskvovým nádechem. Krásná fáze a škoda, že tak nezůstane. Pro mě by tam ten jalovec = gin a bobkový list už nemusel být. Výdrž je hodně dlouhá, ale na mně je vůně spíš tělová.

Ovocně šafránová růže s dřevitým oudem a kapkou pačuli

nezaujal, nějaký nijaký, citrusově dřevitý, působil synteticky, něco jako sprchový gel

Bohémství? Svobodomyslnost? Být na cestě bez cíle, na motorce ujíždět podél pobřeží Pacifiku s vlasy vlajícími ve větru. Večer si třeba sednout na pláž na vyplavený kmen stromu a dívat se na vlny s pěnovými korunkami. A nic nemuset. Vzdušné kadidlo a nahořklá bylinkovost se spojí s guajakovým dřevem, na chvíli se připojí kosatec a pryskyřice s koženým podtónem. A další hodiny se všechno uhlazuje do podoby bílého krémového dřeva.

Moc hezké zpracování kosatce. S nasládlým fialkovým pudrem a ovocně meruňkovou vonokvětkou. A aby to nebylo nudné, okořenili ho pikantním dřevitým koriandrem a uhladili krémovým pižmem a santalem. Jednoduchá, ale elegantní kosatcovka.

Bois Bélize je krásný blend zelených rostlin s dřevem a květinami. Všechno splyne, jako by to k sobě vždy patřilo. Kapka bergamotu a bujná zeleň s pačuli a větvičníkem vás pohltí jako park po dešti, do kterého zasvitlo ranní slunce. Záhony růží všech barev a vůní, kořenité pelargonie. Meruňková vonokvětka a šálek kouřícího čaje maté. A dřevo, samozřejmě, to guajakové. A to všechno poskládané s francouzskou elegancí, která je tak typická pro hodně vůní Patricie Nicolaï.

citrusové dřevo, neroli, kapka zeleně s pepřem; pak jde krásně do dřevita, ale trochu citrusu v něm zůstává

dřevo s pryskyřicí a zelení, trochu kůže, trochu kouře, povedená (zk. 2012)

Odvážná vůně, smekám před Julienem. Opět. Začátek je opravdu jako táborák v lese. Kouř tak trochu jako v udírně. Tohle mi přece něco připomíná, zvlášť když vidím ve složení whisky. Ano, to je ono. Bowmore. Abych to vysvětlila, máme jednoho dobrého známého, který je nadšenec na whisky a tomu dobře rozumím, to testování, přičichávání ke sklence s tekutinou a přemýšlení - co tam cítím? Jen tady je to korunováno ještě ochutnáváním, to nám u vůní odpadá. Na závěr se ochutnává single malt whisky z ostrova Islay na západním pobřeží Skotska jako třeba Bowmore. Slad z nezralého zeleného ječmene se suší nad ohněm z rašeliny, na slaném vzduchu přicházejícím od oceánu, potom se fermentuje a po destilaci zraje v dubových sudech. Tak přesně tuhle whisky já tady mám - kouřovou, trochu kořenitou, ale taky ovocně nasládlou a jemnou a křišťálově průzračnou. Bois d'Ascese je kožená vůně s whisky Bowmore, kožená chypre s balzamicko ovocným tónem. A je dobré počkat do konce, drydown je opravdu krásný, všechno se uleží a zjemní, kůže je nakonec kouřově balzamická s nesladkou vanilkou. Tak "slàinte mhath"! ( "Na zdraví" ve skotské gaelštině.)