Pudr, rtěnka, zkrátka líčidla, celá kosmetická taška i s toaletním stolkem, zahalená v čistém bílém pižmu. Pižmo je jako vyprané prádlo, spíš než měkké a tulivé, a líčidla jsou o poznání méně sladší než v Lipstick Rose (F. Malle) například - chybí tu ty bonbónky. Zato je vůně hřejivější - a poměrně lineární. Nedovedu si v této chvíli ani představit, čím se od ní může lišit Florane, už tady je kytek až až, hlavně pudrových fialek, vlastně i ta vanilka je pudrová. Maliny dodávají jen zdánlivou šťavnatost, krotí dusivost pudru... proč se to vlastně nejmenuje Poudrane?? Něčím připomíná Kenzo Flower, spíš Essentielle bez kadidla než klasiku. A drží a drží.

no jen se podivejte na slozeni. Ambergris. Hyraceum. A k tomu kakao. Vyborna hrejiva lehce zivocisna vune, prekvapive ve vysledku nic nemytyho a nebo plnyho telesnych tekutin - je velmi pritulna. Podoba pro predstavu asi smerem Masque Montecristo pro holky, misto rumu s tabakem vanilkove kakao.

nakyslo-pačuliová, nicneříkající, zapomenutelná

Postavená na kontrastu jásavých oranžových citrusů, šťavnatých a letních, versus něžné květiny – pudrově zastřená fialka, jemná růže; a k tomu pižmově teplý základ. Ve výsledku nenáročná líbivá vůně, hezky zpracovaná, ale tím to tak hasne. Mýdlíčko s jemnou parfemací, svým způsobem vůně čistoty (na míle vzdálená aviváži, prášku na praní, saponátu a spol.!).

opepřená lehká vodička. ale prve vypadala zajímavě... ovšem fialky se záhy nekonaly

kdyby tam nepřepálili ten ne zrovna nejlepší heliotrop, byla by to docela hezká pudrová květinovka s jemným šeříkem

Na papírku jahodník včetně listí, no vypadalo to slibně... Na kůži nejprve extra červené lesní jahůdky, jen slupnout, záhy se ale přes sladké jahody v Petit Fracas přehoupne prostě jen do neutuchajícně intenzivní ovocné tuberózy, kterou se (marně) snaží umravnit z jedné strany nevalný drhnoucí cedr s hromadou sterilního bílého pižma, z druhé strany neméně otravný hořkosladký pomerančový květ s trochou nahořklé citrusové kůry. Jahody už chutnají, jako kdyby je člověk cumlal přes igelit, ehm.

začátek: citrusy s mlíkem a papírem, trochu divoké na můj vkus.. postupně do toho vstupuje (zřejmě) jasmín, pod vlivem recenze rozeznávám i pepř. přítomnost myrhy – ano, ale spíš na podbarvení, vůně se netočí kolem ní. postupně je ovšem na mně čím dál výraznější. podobnost: za mě Poivre Piquant + Parfum Sacré a dokonce Lutensovic La Myrrhe (myrha a záhadný citrus, rovněž poněkud divoké) :think: výsledek: pokud to nebude zase láska na stopadesátý „počuch“, tak já ji zřejmě chtít nebudu. --- při druhé zkoušce Myrrhe u mě naštěstí ubylo mléčnosti a objevila jsem tam tu suchou dřevitost, takže lepší, ačkoli ta nastrouhaná citronová kůra nějak stále není ono. ovšem výdrž i intenzita…

Už od chvíle, co tato vůně přišla na trh, jsem unešená jejím názvem: „…a myriády hvězd poblikávaly na nebi…“ Co nám Pierre k tomuto názvu připravil za vůni? Zpočátku to jsou hlavně a zejména už několikrát zmíněné lentilky – zvlněná hladina jemné hmoty, v níž se prolíná rovnoměrně mléčně čokoládová náplň a barevná cukrová poleva. Není to přeslazené, není to dětinské; je to zvláštně přitažlivé. A protože na každé nebe se jednou vplíží stín, přichází i sem v podobě nejlépe dávkované dřevité lékořice, jakou jsem kdy ve vůni potkala. Nula pendreku, žádná připálenost. Do hmoty se pomalu vlévá nahořklá myrha, hladká a trochu smyslná, a zalévá osychající dřevitou lékořici, aby se dohromady spojily v hořkosladkou polevu kanoucí ze suchých a trošku zdrsnělých ostrůvků reality v nahořklo-mléčnočokoládovém oceánu duhových barev (lentilková poleva ). Časem si směs nahořklé myrhy a sušší dřevité lékořice (neříká se jí náhodou sladké dřívko nebo tak nějak? Tady by to vážně sedělo) uzurpují první housle na úkor lentilek, které ale zdatně zastoupí světle žlutá mlha vanilky, která se rozprostře nad hladinou. Vůně je klidná, hořkosladká, s obstojnou výdrží i intenzitou.