...měkká hořkost
...tinkturovitá hustota
...pepřová svěžest
...pryskyřice roztavené a pomalu chladnoucí v pomalu, líně tekoucí lesklou hmotu
...vintage nasládlý akcent
Tohle by se dalo nosit nejen samostatně ale i jako základ pro plno dalších vůní...
...italský typ vůně - nasládlé hutné ale hedvábně působící pačuli s vintage odérem, máčené v provzdušněných pryskyřicích, lesknoucích se ve světle měsíce na noční obloze, odrážející se v klidné mořské hladině...
Tohle není vanilka pro milovnice vanilkových rohlíčků. Tohle je vanilka pro Annu Zworykinu. Tohle je vanilka pro mě. Otevírá se závanem nadrceného pepře, palčivého hřebíčku a pryskyřičného muškátového oříšku oslazeného marcipánovým ylang-ylangem. Pokračuje leštěnkou na dřevo atlaského cedru, který přes kosatcový prach, podbarvený kadidlovým kouřem, přechází na hedvábný živočišný oud. A teprve v závěru získává podobu vanilkové pryskyřice benzoe. Výdrž přesahuje 3 hodiny.
Vanilka? Ó ne! Když mi na kůži spadla zlatavá krůpěj parfému hustá jako kapka medu (nebo hustého likéru) a uvolnila kolem suchou hřejivou vůni, první asociace, která mne napadla, byla - pergamen. Kůže bílá a tenounká jako průhledný plátek březové kůry. Kůže a myrha. Asi jsem se spletla a špatně přečetla název na vzorku, toto bude Cuir de Russie (Ruská kůže). Asi ano, ten druhý vzorek voní vanilkou. Přemítám a z balzamicky dřevité vůně začínám vnímat i svěže kořeněné pikantní aspekty, snad pepř, muškátový oříšek a po citrusech vonící elemi, také lehce živočišný kmín, který podtrhuje její hřejivost. Kouknu na složení - je tam kmín, to vážně bude "Moje vanilka". Vanilku v ní tedy necítím, ale tu palubu lodi převážející koření z popisu na stránkách značky (i s kapitánem a jeho v kůži vázanou placatkou pálenky) ano.
...měkká hořkost
...tinkturovitá hustota
...pepřová svěžest
...pryskyřice roztavené a pomalu chladnoucí v pomalu, líně tekoucí lesklou hmotu
...vintage nasládlý akcent
Tohle by se dalo nosit nejen samostatně ale i jako základ pro plno dalších vůní...
...italský typ vůně - nasládlé hutné ale hedvábně působící pačuli s vintage odérem, máčené v provzdušněných pryskyřicích, lesknoucích se ve světle měsíce na noční obloze, odrážející se v klidné mořské hladině...
Tohle není vanilka pro milovnice vanilkových rohlíčků. Tohle je vanilka pro Annu Zworykinu. Tohle je vanilka pro mě. Otevírá se závanem nadrceného pepře, palčivého hřebíčku a pryskyřičného muškátového oříšku oslazeného marcipánovým ylang-ylangem. Pokračuje leštěnkou na dřevo atlaského cedru, který přes kosatcový prach, podbarvený kadidlovým kouřem, přechází na hedvábný živočišný oud. A teprve v závěru získává podobu vanilkové pryskyřice benzoe. Výdrž přesahuje 3 hodiny.
Vanilka? Ó ne! Když mi na kůži spadla zlatavá krůpěj parfému hustá jako kapka medu (nebo hustého likéru) a uvolnila kolem suchou hřejivou vůni, první asociace, která mne napadla, byla - pergamen. Kůže bílá a tenounká jako průhledný plátek březové kůry. Kůže a myrha. Asi jsem se spletla a špatně přečetla název na vzorku, toto bude Cuir de Russie (Ruská kůže). Asi ano, ten druhý vzorek voní vanilkou. Přemítám a z balzamicky dřevité vůně začínám vnímat i svěže kořeněné pikantní aspekty, snad pepř, muškátový oříšek a po citrusech vonící elemi, také lehce živočišný kmín, který podtrhuje její hřejivost. Kouknu na složení - je tam kmín, to vážně bude "Moje vanilka". Vanilku v ní tedy necítím, ale tu palubu lodi převážející koření z popisu na stránkách značky (i s kapitánem a jeho v kůži vázanou placatkou pálenky) ano.