Myrrhiad mi připadá jako čokoládovější a vanilkovější verze Ambre Céruléen. Když jsem Myrrhiad zkoušela před mnoha lety, cítila jsem ambrovo-myrhovou vůni s mléčnou čokoládou v polevě - opravdu jako lentilky, když ocucáme barvu a teprve je začneme rozkousávat. Teď po letech ji vnímám jako dřevitější, ne úplně stoprocentně "jedlou" vůni, i když pořád sladkou (díky většímu množství čokolády a vanilky) a trochu svěží (díky mikroskopickému množství lékořice).
Pendreky obalené v barevné cukrové krustě - lékořice je jemná, nasládlá, ovšem cukrová krusta se pomalu rozpustila do ochuceného mléka s nepatrně syntetickým ocáskem.
Nejprve přichází myrha, v níž se snoubí jemná pikantnost s nasládlou dřevitostí (podobu s Alambarem necítím, ten je na mně ostřejší a prachovější), poté je zalita pořádnou dávkou černého čaje s kapkou mléka. Po nějaké době vystoupí ten lékořicový pendrek, naštěstí jen velice slabě - Pierre Guillaume jako jeden z mála zřejmě umí vychytat to správné množství, aby lékořice nepůsobila otravně a naopak dodávala takový lehký tmavě sladký tón.
Lentilky jsem celou dobu hledala také marně, dočkala jsem se spíš horké (vyloženě kouřící) mléčné čokolády (nápoje) s našlehaným vanilkovým krémem, zato to ovšem byla nadmíru chutná kombinace. Navíc jsem nedávno učinila poměrně nové objevné zjištění, že tato vůně není jen do mrazů, ona skvěle voní i v teple :) .
Už od chvíle, co tato vůně přišla na trh, jsem unešená jejím názvem: „…a myriády hvězd poblikávaly na nebi…“
Co nám Pierre k tomuto názvu připravil za vůni? Zpočátku to jsou hlavně a zejména už několikrát zmíněné lentilky – zvlněná hladina jemné hmoty, v níž se prolíná rovnoměrně mléčně čokoládová náplň a barevná cukrová poleva. Není to přeslazené, není to dětinské; je to zvláštně přitažlivé. A protože na každé nebe se jednou vplíží stín, přichází i sem v podobě nejlépe dávkované dřevité lékořice, jakou jsem kdy ve vůni potkala. Nula pendreku, žádná připálenost.
Do hmoty se pomalu vlévá nahořklá myrha, hladká a trochu smyslná, a zalévá osychající dřevitou lékořici, aby se dohromady spojily v hořkosladkou polevu kanoucí ze suchých a trošku zdrsnělých ostrůvků reality v nahořklo-mléčnočokoládovém oceánu duhových barev (lentilková poleva ). Časem si směs nahořklé myrhy a sušší dřevité lékořice (neříká se jí náhodou sladké dřívko nebo tak nějak? Tady by to vážně sedělo) uzurpují první housle na úkor lentilek, které ale zdatně zastoupí světle žlutá mlha vanilky, která se rozprostře nad hladinou. Vůně je klidná, hořkosladká, s obstojnou výdrží i intenzitou.
Pěkné, sladké.
Taková, sice ne tak barevná ale jinak, vanilka jako ve Spiriteuse Double Vanille a k tomu jemná ambra.
Lineární až nudná.
Za ty prachy – o nic nepřicházím…
13/03/14
Myrrhiad mi připadá jako čokoládovější a vanilkovější verze Ambre Céruléen. Když jsem Myrrhiad zkoušela před mnoha lety, cítila jsem ambrovo-myrhovou vůni s mléčnou čokoládou v polevě - opravdu jako lentilky, když ocucáme barvu a teprve je začneme rozkousávat. Teď po letech ji vnímám jako dřevitější, ne úplně stoprocentně "jedlou" vůni, i když pořád sladkou (díky většímu množství čokolády a vanilky) a trochu svěží (díky mikroskopickému množství lékořice).
Pendreky obalené v barevné cukrové krustě - lékořice je jemná, nasládlá, ovšem cukrová krusta se pomalu rozpustila do ochuceného mléka s nepatrně syntetickým ocáskem.
Nejprve přichází myrha, v níž se snoubí jemná pikantnost s nasládlou dřevitostí (podobu s Alambarem necítím, ten je na mně ostřejší a prachovější), poté je zalita pořádnou dávkou černého čaje s kapkou mléka. Po nějaké době vystoupí ten lékořicový pendrek, naštěstí jen velice slabě - Pierre Guillaume jako jeden z mála zřejmě umí vychytat to správné množství, aby lékořice nepůsobila otravně a naopak dodávala takový lehký tmavě sladký tón.
Lentilky jsem celou dobu hledala také marně, dočkala jsem se spíš horké (vyloženě kouřící) mléčné čokolády (nápoje) s našlehaným vanilkovým krémem, zato to ovšem byla nadmíru chutná kombinace. Navíc jsem nedávno učinila poměrně nové objevné zjištění, že tato vůně není jen do mrazů, ona skvěle voní i v teple :) .
Už od chvíle, co tato vůně přišla na trh, jsem unešená jejím názvem: „…a myriády hvězd poblikávaly na nebi…“
Co nám Pierre k tomuto názvu připravil za vůni? Zpočátku to jsou hlavně a zejména už několikrát zmíněné lentilky – zvlněná hladina jemné hmoty, v níž se prolíná rovnoměrně mléčně čokoládová náplň a barevná cukrová poleva. Není to přeslazené, není to dětinské; je to zvláštně přitažlivé. A protože na každé nebe se jednou vplíží stín, přichází i sem v podobě nejlépe dávkované dřevité lékořice, jakou jsem kdy ve vůni potkala. Nula pendreku, žádná připálenost.
Do hmoty se pomalu vlévá nahořklá myrha, hladká a trochu smyslná, a zalévá osychající dřevitou lékořici, aby se dohromady spojily v hořkosladkou polevu kanoucí ze suchých a trošku zdrsnělých ostrůvků reality v nahořklo-mléčnočokoládovém oceánu duhových barev (lentilková poleva ). Časem si směs nahořklé myrhy a sušší dřevité lékořice (neříká se jí náhodou sladké dřívko nebo tak nějak? Tady by to vážně sedělo) uzurpují první housle na úkor lentilek, které ale zdatně zastoupí světle žlutá mlha vanilky, která se rozprostře nad hladinou. Vůně je klidná, hořkosladká, s obstojnou výdrží i intenzitou.
Pěkné, sladké.
Taková, sice ne tak barevná ale jinak, vanilka jako ve Spiriteuse Double Vanille a k tomu jemná ambra.
Lineární až nudná.
Za ty prachy – o nic nepřicházím…
13/03/14