Trochu oklikou, ale Byredo Gypsy Water kdysi voněla po jehličí, sladkých zralých citrusech, kadidle a ušpiněným pižmu (dneska voní jako Super Cedar + kosatcový pudr + stopové množství kadidla). Zastesklo se mi po tom pižmu a vida, kde jsem ho našla. Je víc kadidlové, má docela výrazný nádech vonných tyčinek, jehličnatý les ho obklopuje, citrusy chybí. Je temnější intenzivnější, hlubší, dřevitější. Ale je pižmové jako běžet po lesní cestě a smát se a svalit se na zem do mechu a ušpinit se hlínou a prachem a mít jehličí a větvičky ve vlasech a pokusit se trochu opláchnout vodou ze studánky a pozorovat mezi stromy, jak padá sametová tma. Po úplném rozvonění je to teplé, sladce dřevité kadidlo. Kdyby Pineward udělal pižmovou vůni, mohla by vonět podobně.

Přislíbila jsem si, že na Libertina Louisona zanevřu nebo aspoň k němu budu velmi kritická. Při zkoušení Monarchy, inspirované belgickou královnou, to musím odložit stranou, protože jsem příjemně překvapená. Vůně se totiž trefila do mých posledních fantazijních tužeb, co by se mi asi tak líbilo. Je sladce dřevitá, s lehkým nádechem květin. Cedr, který je středobodem této vůně, je lehce drhnoucí, ale nijak nepříjemně a sláva, nekysne či jinak nestávkuje. Uhlazuje ho moje vysněná sladká levandule (ano, Pierre, takhle jemná měla být v Shermine!), jejíž drobné fialové kvítky se pomalu topí v hustém vanilkovo-tonkovém krému. Bílé pižmo a kašmírové dřevo dodává chumlavou hebkost a květiny jako takové nelze identifikovat, pouze jako podkres, který brání přeslazenosti a dává tušit špetku něčeho zeleně nahořkle svěžího (hodně dobře maskovaná konvalinka) a kapku kořenitého gerania...

spousta kafru ala mentolová mast na bolavé nohy postupne přechází do suchého, dřevitého, ale docela málo zemitého a tlejícího pačuli; vyloženě pánská

Čekala jsem velkoúžasnou pačulovku, protože tak voněla od rozprašovače a provoněla celý balíček. A ejhle, omyl. Je to další z na můj vkus už poněkud mnoha vůní typu Bois d'Iris od VCA. Takže zase je to dobré, zase hezké, zase to voní po pudrovém kosatci s hebkým bílým pižmem oslazeným krémovou vanilkou, podkreslené dřevitostí uhlazeného suchého cedru a lehce kouřově. Jinak to nepřináší nic nového. Pozitivem je cena, výdrž hodnotím slušně, intenzitu akorát. Kadidlo na mně není štiplavé, to je taky dobré. Autor/parfumér má na svědomí i vůně od Calé, takže za sebe dám šanci i dalším vůním této značky.

podoba s Carnal Flower

Moon Dance. Poison! Přesně to, co jsem v něm kdysi hledala a nenašla. Zadumané noční květiny někde u studánky uprostřed temných lesů, kde na cestu svítí akorát bludičky – a stříbrný měsíc – jinak nevidno na krok před sebe. V té chladné, temně fialové inkoustové noci kvetou jen tak samy pro sebe kouzelné květiny: bělostná a překvapivě křehká tuberóza, co hlasitě voní do ticha, a drobné, měkce šeptající pudrové fialky na sametově smaragdovém polštáři z pačuli. Mezi jednotlivými květy rostou černé bobule a halí se do modravého kouřového oparu mlhy držící se tak nízko, že sotva sahá nad kotníky. Bude někdo tančit? Možná, a možná ne, až se nikdo nebude dívat. A černá noc o tom nikomu nepoví.

První zkouška v létě před pár lety: zakouřené mango a tuna rýžového pudru?! Druhá zkouška letos na jaře: pánská kolínská a pár kapek mangové šťávy?! Třetí zkouška dnes v horku: geniální svěží nepřeslazené mango utlumené lehce oslazeným rýžovým pudinkem s krémovým kokosovým mlékem?! Krásná ukázka změny názoru na vůni z červeného palce na zelený - a na léto opravdu super.

Mechové a zelené vůně nejsou úplně můj šálek čaje, ale tohle je nostalgie ve flakonu. Silný heřmánkový čaj s medem. Sbírání tisíců květů pampelišek na med a na sirup, prsty s hořkou vůní prýštící mléčné tekutiny. Odpočinek na mechem obrostlém pařezu na paloučku mezi stromy. Kvetoucí keře oddělující jednotlivé louky. Vzrostlá tráva na slunci, kapradí ve stínu. Včely opylující ztěžklé květy. Je rok 19těžkoříctkolik a svět má podobu luk a lesů za domem, dvou studánek a potoka a je to v dětských očích jako království.

Růžemi navoněný středověký funkcionář má teď své nejlepší roucho neprané (v rámci zachování historie, že) ve vitríně nějakého hradu jako součást sbírky. Vůně uleželé, zaprášené látky, v níž se kdysi někdo místo sprchy notně políval růžovým parfémem, uskladněné ve stinné místnosti s regulovanou vlhkostí. Moli v ní nebydlí, snad kvůli těm růžím.

Na louce za domem se suší seno, které někdo právě obrátil. Nic víc, nic míň, jen naprosto autentický dojem. Blíží se večer a přináší s sebou vůni heřmánkového čaje a dýmkového tabáku. V misce na verandě zůstalo pár kousků sušených švestek a meruněk. U sousedů se poklidně pase kůň. Ve stínu za domem hned vedle potoka je cítit vlhkou trávu a hlínu a mechem obrostlé schody z kamenů. V nedalekém lese šumí listí. Jestli jste třeba jezdívali na chatu kamsi na konec světa, pudrově nasládlá vůně usychající trávy a heřmánku zadrnká na nějakou strunu.

Ano, vůně je určitě spíš pánská. Vetiver je povedený, lehce zakouřený, ale ne popelníkový ani ostře řezavý od bergamotu. Kamenem úrazu je tady velká dávka estragonu, kdy hodně záleží, jestli bude jen na začátku a pak se umravní a bude dokreslovat, dodávaje vetiveru neobvyklý aromaticky bylinný nádech, nebo vetiver přehluší a bude to jako zahučet nosem do kořenky. Suchý cedr a něco málo kardamomu a čerstvé bazalky zakápnuté citrusovou šťávou dodávají zajímavý osvěžující podtón. Pan Vetiver by mohl být vhodným společníkem do letních veder.