citrusovo kadidlová růže, později poněkud zpoceno

konvalinky v teplým oslazeným mlíku???

Napoprvé mi připomněla rozkošnou kombinaci svěží růže a sladkého pomerančového květu v Rose Alexandrie (Armani Privé). Napodruhé voněla jako Armani Sí bez hrušky - teplo jí zjevně nesvědčí. Napotřetí se zalila hustým medově tonkovým krémem a zahalila do sladce pudrového kosatcového závoje a připomíná spíš Poudre de Riz (Huitieme Art). Ve výsledku má to nejlepší z Rose Alexandrie a Poudre de Riz – měkce pižmově zakulacené zářivé květiny jsou gurmánsky pudrové a na pozadí se objevuje náznak kouře a dřev. Na závěr se přidá ještě nastrouhaný muškátový oříšek, takže je růže spíš pudrově kořenitá než pudrově gurmánská, a zdůrazní se měkký santal.

Kuze se rychle stane retro chypre a az hodne na konci zase zmekne

Na první pokus to vypadalo na příjemně osvěžující a povedenou dřevitě citrusovou vůni. Jakmile se ale ochladilo, ukázalo se to jako omyl. Jde o výrazné mýdlové neroli s tendencí sklouzávat k čističi koupelen s květinovou parfemací (gardénie) - i proto podezírám neopominutelně přítomný citrus, že jde o limetu, která si ráda hraje na uklízecí četu... Drhne nám tam trocha bergamotu a občas stydlivě vykoukne nicmoc suché dřevo, vše lehce přislazeno a zjemněno bílým pižmem. Už se ani nenamáhám rozlišovat cedr od santalu, protože při slabší kvalitě se zas tak moc neliší... Musím říct, že mi připadne, že se inspirovali u Lalique (L'Amour), ale ta mi rozhodně sedne líp.

dřevitá chypre s lehce mýdlovými tóny? nebýt větvičníku, byla by poměrně hladká až sladce krémová (směs přesně neidentifikova­telných květin), takhle je zeleně zdrsněná (ve smyslu textury). jsem potěšená, že se na mně dnes rozvoněla celkem rozumně, ale toho větvičníku je tam na mě nějak moc… ale poctivě zařazuju na seznam klasik, se kterými by to možná někdy šlo.

Začíná jako eukalyptový sanytol s černým kořením, velmi hygienicky a antibakteriálně, jako pastilky proti kašli. Postupně měkne a sládne, přes silný studený kouřový černý čaj do kterého se vmíchává lipo, neurčitě ovocně vanilkové. Vůně se nakonec usadí v podobě sladce pudrové máty s měkkým hřejivým pižmem. Místy je to jako hladit hřejivý kožíšek medvídka koaly.

Nasládle ovoněná omítka, takový ovocně květinový pudr. Bonbonkové fialky, kůže stopové množství velejemné, a papírově křehké suché pačuli. Benzín, uhlí, zuhelnatělé kdovíco - vůbec. Tak to asi bude ten bílej prášek, vylučovací metodou.

no, tak to je hodně zvláštní. kombinace sladkého dezertu typu křížaly máčené v karamelu (jestli by to někdo realizoval netuším, recept je smyšlený ) a těžšího, sladšího likéru zlatavé barvy, co na patře doznívá medově. a k tomu lehce zakouřená kůže a suché cedrové dřevo. moc by mě zajímalo, jaká je tahle vůně na chlapovi. na mně se dlouho držela převážně v pánské rovině, až po delší době ta trochu gurmánská sladkost, která byla původně spíš utlačovaná, jemně roztála ve sklence alkoholického nápoje. vlastně mi to teď voní jako cukrová poleva s rumem, co dávám na rumovou bábovku – ačkoli si vůbec nemyslím, že předmětný alkohol by tu byl rum a že sladkost by tu byla až cukrová.

vražedný karamel. strašlivě sladká.

nevěřila bych, že to napíšu, ale toto je normální bolavá noha. zřejmě s ambrou, myrhou, kadidlem a růží. kombinace na mé kůži ovšem děsuplná.

Toto je zvláštní. Na slunci přesušená stará kůže s patinou, která kdysi prošla špínou doslova všeho druhu. Zaprášená, od hlíny, potu, "stájového nepořádku", umaštěná, ochytaná, uválená, plná zbytků suché trávy, zmoklá a zase uschnutá... Dohromady to vůbec nevoní hezky, přesto je kolem hřejivá aura, nesladce ambrová, hladká, důvěrně známá, uklidňující. P.S.: Prošla ne úplně citlivou reformulací.

L’Air des Alpes Suisses (Tauer) Vůně na 110 % odpovídá svému názvu. Přivítají vás vrcholky hor pokryté lesy, čerstvý vzduch, vůně jehličí mísící se se suchou levandulí a všechno je jasné a zalité sluncem – jak obrázek z pohlednice… Jste na procházce po horské louce, brodíte se zelenou trávou, užíváte si čistou, nedotčeno přírodu. Míříte do údolí, do lesa, les postupně houstne a spolu s ním i vůně. Jehličí doplněné dřevem se stává výraznějším, byť je levandule stále patrná, a hlavně: vůně tonkově sládne… Připadne mi, jako z „rodiny“ L’Eau v tom smyslu, že chybí typická březová kůra, kůže, kouř; na druhou stranu oproti L’Eau je nepochybně výraznější. Jako kdyby se smíchala Jersey (Chanel) a Relique d’Amour (Oriza L. Legrand) a končilo to ve stylu Le Male (Gaultier). Začátek může kvůli suchým aromatickým bylinám vyznívat trochu pánsky, což mě nijak netrápilo, ovšem to finální houstnutí a sládnutí rozhodlo, že vůně je sice povedená, ale není pro mě. Procházka po vrcholcích švýcarských Alp ale nabízí opravdu krásný zážitek z přírody.

neomamná lípa. nuda.