jasmínový čaj

nejprve přezrálé třešně, potom květiny a potom vanilka lehce řízlá lékořicí. neobvyklá.

Švestky osvěžené příjemnými zralými citrusy postupně sládnou do pačulové růžové marmelády okořeněné hřejivě pikantním kardamomem. Marmeláda ale naštěstí nikdy nezíská navrch, jen sladce podkresluje, a všechno to sedí na umírněném cedru. Ta inspirace Feminité du bois je patrná, o tom žádná, ale In the City of Sin je podstatně méně hutná. Ty citrusy s kardamomem se mi v tom moc líbí.

hořky citrusy, ledove zelena konvalinka, trocha kadidla. Pozdeji se kapanej zahreje, ale neni to pro me.

Teplé průsvitné kadidlo nesoucí se pomalu vzhůru k trámoví ze suchého, nesladce zapudrovaného santalu se sametově koženým labdanem prohřátým ambrou s kapkou vanilky. Trochu štiplavé, přijemně balzamicke a uklidňující.

připomínala mi nějaké Avonky a rozvoněla se divně "nasvěžle"

Ráda bych o ní napsala něco rozumného, ale ono to moc nejde. Kopec konvalinek v různých podobách: konvalinka svěží, konvalinka omamná, konvalinka pylová, konvalinka zelená, konvalinka čerstvá, konvalinka už docela otravná a vlezlá :) Co mě ovšem docela překvapilo je, že dál od kůže jsem cítila závany připomínající hřebíčkovitost karafiátu. Předpokládám, že to bude nějaký můj osobní šotek. Ne že by nebylo poznat, že se občas pokusily prodrat mezi konvalinkami i jiné květy (tak možná frézii se podařilo zamávat), ale tohle zřejmě zamýšleno nebylo... Když jsem ji zkoušela dřív, myslela jsem, že je to docela příjemná svěží květinovka, teď už si tou svěžestí tak jistá nejsem, zato lineárností zcela určitě.

sladší varianta na původní, s kapičkou vanilky

po Infusion d'Iris, která na mně byla otřesná (tuším, že jsem někde psala něco jako zmražená umělohmotná Nivea?) jsem se obávala a marně. Je to příjemná ovocnokvětinová polívačka s lehkým tuberózovým náznakem, který nikoho neporazí. Ten červený pomeranč je tam perfektní. Na jaro a léto.