Veľmi jemná, nežná, púdrová vôňa, podobne ako Infusion d'Iris. Rozdiel spočíva presne v rozdieli medzi kosatcom a mimózou. Kým kosatec je skôr „chladivý“ púder, mimóza skôr „teplý“, ako jar v stredomorí. Od skĺznutia do jednotvárnosti ju udržuje jemne natrpklá mandarinka s ružou, a možno, možno by som hádala aj malú štipku zeleného jazmínu. Ale to môže byť len dojem.
Suchem šustící kosatec, na prach rozemletý, jemný jako boa z pštrosího peří, v podobě "tělovějšího" kosatce z Infusion d´Iris Absolue. A do toho po troškách sladký mimózový pyl a strouhnuté mandle, které jako by vypadly z Infusion d´Amande. Nadýchané, vzdušné. sladce pudrové. mimózové chmýří...."labutěnka" ve flakónu.
Papírový kosatec v původní kosatcové infázi mě nikdy nijak zvlášť neohromil, musela jsem si počkat až na Ibitiru, ani její další odnože nepovažuju za nikterak výjimečné, ač se mi některé docela líbí. Chvilku jsem akorát nosila pánskou infúzi, až letos se Daniele Andrier povedl husarský kousek. Vzala mimózu a okořenila ji větrově nasládlým badyánem a osvěžila mandarinkovou šťávou.
Potom už ponechala prostor jenom hebounkých chomáčkům čerstvě rozkvetlé mimózy. Kdo znáte legendární Farnesianu, je to stejná vůně najemno namletých mandlí, sluncem prohřátého sena a vanilky, jen méně sladká. Složení sice uvádí i růži, ale já osobně cítím po rozvonění jen tu krásnou mimózu s infúzním vzdušným cedrem, jímž se hlásí k příbuzenství se svými předchůdkyněmi a v tomhle konkrétním případě mu to s její načechraností náramně ladí.
Veľmi jemná, nežná, púdrová vôňa, podobne ako Infusion d'Iris. Rozdiel spočíva presne v rozdieli medzi kosatcom a mimózou. Kým kosatec je skôr „chladivý“ púder, mimóza skôr „teplý“, ako jar v stredomorí. Od skĺznutia do jednotvárnosti ju udržuje jemne natrpklá mandarinka s ružou, a možno, možno by som hádala aj malú štipku zeleného jazmínu. Ale to môže byť len dojem.
Suchem šustící kosatec, na prach rozemletý, jemný jako boa z pštrosího peří, v podobě "tělovějšího" kosatce z Infusion d´Iris Absolue. A do toho po troškách sladký mimózový pyl a strouhnuté mandle, které jako by vypadly z Infusion d´Amande. Nadýchané, vzdušné. sladce pudrové. mimózové chmýří...."labutěnka" ve flakónu.
Papírový kosatec v původní kosatcové infázi mě nikdy nijak zvlášť neohromil, musela jsem si počkat až na Ibitiru, ani její další odnože nepovažuju za nikterak výjimečné, ač se mi některé docela líbí. Chvilku jsem akorát nosila pánskou infúzi, až letos se Daniele Andrier povedl husarský kousek. Vzala mimózu a okořenila ji větrově nasládlým badyánem a osvěžila mandarinkovou šťávou.
Potom už ponechala prostor jenom hebounkých chomáčkům čerstvě rozkvetlé mimózy. Kdo znáte legendární Farnesianu, je to stejná vůně najemno namletých mandlí, sluncem prohřátého sena a vanilky, jen méně sladká. Složení sice uvádí i růži, ale já osobně cítím po rozvonění jen tu krásnou mimózu s infúzním vzdušným cedrem, jímž se hlásí k příbuzenství se svými předchůdkyněmi a v tomhle konkrétním případě mu to s její načechraností náramně ladí.