Připomíná mi Le Chèvrefeuille Annick Goutal, mám tam hodně loniceru s citronem. Jenom se záhy přidá jasmín, který ji dělá krémovější a méně jásavou, víc živočišnou. Kupodivu na mně Le Chèvrefeuille líp drží.
Lehoučká směs jemných květin, ze které začaly postupně vykukovat jemné svěží frézie s bílým šeříkem. Ale nebylo jim přáno se prosadit - převálcovala je konvalinka, zprvu rozverná a studeně svěže zelená, postupně však za pomoci lehce ovocné magnólie prohřátá a uhlazená. Jako květinovka pěkná, ale žádná díra do světa, natožpak originalita, se nekoná.
Lehoulinká vůně. Jako konvalinka, která se narodila s růžovou barvou okvětních lístků. Cítím vůni babiččina magnoliového mýdla, kterým měla provoněné povlečení. Ale jen jako podkres vůni konvalinek. nic těžkého, nic opojného, nic zeleného, žádná rosa. jenom konvalinková kytička.
Vůně jarně teplého vzduchu pár metrů nad zahradnictvím, resp. tam, kde teple voní směs růží, frézií, konvalinek a změkčených magnolií...
Něžná, romantická...
...na jednu stranu krásná,
na stranu druhou - nic pro mě...
...lineární, až nudná, příliš "čistá"...
Ráda bych o ní napsala něco rozumného, ale ono to moc nejde. Kopec konvalinek v různých podobách: konvalinka svěží, konvalinka omamná, konvalinka pylová, konvalinka zelená, konvalinka čerstvá, konvalinka už docela otravná a vlezlá :) Co mě ovšem docela překvapilo je, že dál od kůže jsem cítila závany připomínající hřebíčkovitost karafiátu. Předpokládám, že to bude nějaký můj osobní šotek. Ne že by nebylo poznat, že se občas pokusily prodrat mezi konvalinkami i jiné květy (tak možná frézii se podařilo zamávat), ale tohle zřejmě zamýšleno nebylo... Když jsem ji zkoušela dřív, myslela jsem, že je to docela příjemná svěží květinovka, teď už si tou svěžestí tak jistá nejsem, zato lineárností zcela určitě.
Připomíná mi Le Chèvrefeuille Annick Goutal, mám tam hodně loniceru s citronem. Jenom se záhy přidá jasmín, který ji dělá krémovější a méně jásavou, víc živočišnou. Kupodivu na mně Le Chèvrefeuille líp drží.
Lehoučká směs jemných květin, ze které začaly postupně vykukovat jemné svěží frézie s bílým šeříkem. Ale nebylo jim přáno se prosadit - převálcovala je konvalinka, zprvu rozverná a studeně svěže zelená, postupně však za pomoci lehce ovocné magnólie prohřátá a uhlazená. Jako květinovka pěkná, ale žádná díra do světa, natožpak originalita, se nekoná.
Lehoulinká vůně. Jako konvalinka, která se narodila s růžovou barvou okvětních lístků. Cítím vůni babiččina magnoliového mýdla, kterým měla provoněné povlečení. Ale jen jako podkres vůni konvalinek. nic těžkého, nic opojného, nic zeleného, žádná rosa. jenom konvalinková kytička.
Vůně jarně teplého vzduchu pár metrů nad zahradnictvím, resp. tam, kde teple voní směs růží, frézií, konvalinek a změkčených magnolií...
Něžná, romantická...
...na jednu stranu krásná,
na stranu druhou - nic pro mě...
...lineární, až nudná, příliš "čistá"...
Ráda bych o ní napsala něco rozumného, ale ono to moc nejde. Kopec konvalinek v různých podobách: konvalinka svěží, konvalinka omamná, konvalinka pylová, konvalinka zelená, konvalinka čerstvá, konvalinka už docela otravná a vlezlá :) Co mě ovšem docela překvapilo je, že dál od kůže jsem cítila závany připomínající hřebíčkovitost karafiátu. Předpokládám, že to bude nějaký můj osobní šotek. Ne že by nebylo poznat, že se občas pokusily prodrat mezi konvalinkami i jiné květy (tak možná frézii se podařilo zamávat), ale tohle zřejmě zamýšleno nebylo... Když jsem ji zkoušela dřív, myslela jsem, že je to docela příjemná svěží květinovka, teď už si tou svěžestí tak jistá nejsem, zato lineárností zcela určitě.