Nejprve mi to nepřipomínalo nic, ale při další zkoušce jsem měla jasno: Micallefovic Gaiac bez hřebíčku. Trestuhodný nádech popelníkového vetiveru, zakouřené dřevo, co by klidně mohlo být guajakové a po rozvonění - jemné bílé květinky na suchém kouřovém dřevě s pačuli. To už teda s Gaiacem nemá společného nic, včetně výdrže, protže ta je tady jakási bídná.

překvapení dne, jednoduchá jemně květinková nekonfliktní vůně, která k mému údivu není nijak evidentně syntetická a výborně drží. svěží jarní ráno.

Sušená bazalka tulsi, která má suše dřevitou vůni spíš než svěže zelenou, doutnající roličky suchých lístků šalvěje, větvičky temně zeleně dřevitých cypřišů a snítky zasněně aromatické sušené levandule rozvěšené v každém rohu místnosti, krabičky z růžového dřeva s tajemným kořením, sušený heřmánek připravený v hrníčku, až dovaří voda, vůně suché trávy... Tak vypadá chata bylinkářky, co umí připravit výbornou voňavou medicínu pro klidný spánek. Vůně plná všemožných bylinek a trochy dřeva, jen lehoulince kořenitá, aby nebyla planá, velmi aromatická a velmi uklidňující. V téhle chaloupce je radost trávit čas.

mýdlové lesní plody, zejm. borůvky, a lehký základ ze světlého dřeva. za tu cenu moc nechápu...

nudná květinová pudrovka, jako mainstream

kokoska nebo možná kokosová lázeňská oplatka, trochu mléčná, dost sladká. na první dojem hezká, na všechny další poměrně vlezlá. podoba se Sensuous Nude, ale ta je o dost krémovější, a hodně lehký a osekaný náznak Jeux de Peau.

nazev je celkem trefny, jemne paculova ruze s neprilis sladkou vanilkou osvezenou limetkovym kremem (naprosto bez koupelnoveho cistice), navlecena ve zlatem posite bile rize. Nejaka recka bohyne treba. Je tam nejaky zvlastni ton vytvarejici ten zlaty efekt, ktery odjinud neznam.

lepší než klasika, ta mi obrací žaludek. tohle je méně slané a vodnaté, víc fíkové a špetku gurmánské.

Začíná vodou rozředěnými květinami s typickým muglerovským tónem: sladkým pomerančovým květem, který se později prolíná s negumovým jasmínem. Květiny postupně sládnou vanilkou a měkkou ambrou a pokud má být řeč o pekárně, tak je cítit maximálně tak z dálky za rohem jako v En Passant a pečou v ní výhradně sladké bílé pečivo. Nakonec se rozleží do příjemně sladce krémové bílokvětinovky, vodní tón zmizí a připomíná Alien Essence Absolue v jemnější verzi, aby ji na úplný závěr ještě zasypal sladce pudrový poprašek s voskově medovým nádechem. Jak to na začátku moc nevypadalo, vyloupla se z ní povedená a příjemná vůně.