Mělo by jít o reformulovanou re-edici první vůně z roku 92. Černé zakouřené dřevo, jaké známe z Black Cashmere, ale v jemnějším podání. Doplněná suchou růží, semišem, nesladkým pudrovým popraškem, zemitým pačuli, lehce štiplavým kořením a voskovým tónem, je příjemně hluboce zastřená. S původní verzí bohužel nemůžu srovnat.

Kremova, nevyrazna

růže s protivným vodním tónem

Zelena, galbanum

ovocnokvětinová buchta s tvarohem a lehce připálenou krustou

jen stručnost dokáže vyjádřit mé zděšení. na papírku byla tak hezká, ale na mé kůži je to ta nejvlezlejší, nejuřvanější pseudoluxusní voňaFka, co jsem za poslední dobu cítila. kovově chladné bílé květy s protivným (tehdá v době vzniku-) trendy růžovým pepřem, vlezlou sladce ovocnou nakyslostí jablka, na dost pochybném základu převážně s umělým pačuli a slabým vzdechem stromečkové vanilky. za tu cenu nechápu, proč na mně tak strašně řádí

kůže

Pro mě je to spíš Black Fig. Barevně je tmavě fialová, skoro až černá, se záblesky žluté - asi jako promo obrázek k Fordově Black Violet, kterou určitým způsobem asociuje, ačkoli si nejsou podobné. Za sladkou dužinou zralého fíku probleskuje šťavnatý grep, než se ovoce zahalí závojem z fialkově sametové kůže s hladce dřevitými podtóny. Kůže není nijak výrazná, ale tlumí ovocnost natolik, že je vůně příjemnou temnější variací na letní fíkovky.

Začíná pelyňkově hořce a zároveň ovocně a šťavnatě, jako grep nebo hořký pomeranč se ždibíčkem kouře. Ovocnost postupně mizí a je nahrazována krémovou vanilkou zamíchanou se semišově nahořklou, až trochu bylinnou kouřovostí s jemným nádechem pelargonie. Po rozvonění mi připomíná Memory Motel (Une Nuit Nomade).