začátek: citrusy s mlíkem a papírem, trochu divoké na můj vkus.. postupně do toho vstupuje (zřejmě) jasmín, pod vlivem recenze rozeznávám i pepř. přítomnost myrhy – ano, ale spíš na podbarvení, vůně se netočí kolem ní. postupně je ovšem na mně čím dál výraznější. podobnost: za mě Poivre Piquant + Parfum Sacré a dokonce Lutensovic La Myrrhe (myrha a záhadný citrus, rovněž poněkud divoké) :think: výsledek: pokud to nebude zase láska na stopadesátý „počuch“, tak já ji zřejmě chtít nebudu. --- při druhé zkoušce Myrrhe u mě naštěstí ubylo mléčnosti a objevila jsem tam tu suchou dřevitost, takže lepší, ačkoli ta nastrouhaná citronová kůra nějak stále není ono. ovšem výdrž i intenzita…

Už od chvíle, co tato vůně přišla na trh, jsem unešená jejím názvem: „…a myriády hvězd poblikávaly na nebi…“ Co nám Pierre k tomuto názvu připravil za vůni? Zpočátku to jsou hlavně a zejména už několikrát zmíněné lentilky – zvlněná hladina jemné hmoty, v níž se prolíná rovnoměrně mléčně čokoládová náplň a barevná cukrová poleva. Není to přeslazené, není to dětinské; je to zvláštně přitažlivé. A protože na každé nebe se jednou vplíží stín, přichází i sem v podobě nejlépe dávkované dřevité lékořice, jakou jsem kdy ve vůni potkala. Nula pendreku, žádná připálenost. Do hmoty se pomalu vlévá nahořklá myrha, hladká a trochu smyslná, a zalévá osychající dřevitou lékořici, aby se dohromady spojily v hořkosladkou polevu kanoucí ze suchých a trošku zdrsnělých ostrůvků reality v nahořklo-mléčnočokoládovém oceánu duhových barev (lentilková poleva ). Časem si směs nahořklé myrhy a sušší dřevité lékořice (neříká se jí náhodou sladké dřívko nebo tak nějak? Tady by to vážně sedělo) uzurpují první housle na úkor lentilek, které ale zdatně zastoupí světle žlutá mlha vanilky, která se rozprostře nad hladinou. Vůně je klidná, hořkosladká, s obstojnou výdrží i intenzitou.

jemne kozeny oud, prachovy safran a sucha vanilka. Hezke, libi.