bylinková kolínská, co zesládne do ambrovo-tělova. jo, nechal si ji u mě na nočním stolku, mizera. aspoň vím, že se brzo vrátí - dřív, než vyvětrá z peřin...

asi 10 tun bonparů

Kdybych někdy potřebovala líbivou neutrálku a setrvával můj nesoulad s mainstreamem, o Heleně bych byla ochotná přemýšlet. Je to jemná, opravdu neškodná vůně, v podstatě pěkná a mladistvá (nikoli hloupá, rádoby moderní apod.), svěže kytičková – až bych možná uvažovala, jestli mi nepoleze na nervy, protože přece jen tak nějak víc tíhnu k temné straně Síly. Trochu mi připomíná Yearn tím výběrem květin, ale v Y. je nějaká trochu hořká. Tady bych si jen tak laicky tipla jasmín, pomerančový květ a pivoňku, základ zřejmě pižmo šmrncnuté vanilkou (minimálně) a nějaký ten svěžejší citrus, snad mandarinka? Po porovnání se složením bych potvrdila určitě ještě tu růži a kardamom…

Šťavnatá svěží meruňka s rebarborou a nesladce mýdlovo pudrové bílé květiny posazené do zářivých letních barev. Jako koktejl s ombré přechodem ve sklence, komplet s ledem, brčkem, parapletem, koktejlovou třešní a snítkou bazalky. Optimistická smršť chladivě svěžího ovoce bez přeslazenosti. Moc pěkné, aniž by to bylo banální.

není červená, je tmavě vínová a kdyby bylo suché těžké červené víno chladné jako kámen, vonělo by takto.

Popravdě, nemyslím, že nabídnu nějaký objevný pohled na tuto vůni – vlastně si ani nemyslím, že takový nabídnout lze, protože je poměrně prostá a lineární. Křehké, oloupané bílé mandle, hladkost a zaoblenost jejich povrchu, jako když je člověk pohladí prstem. Sladkost vanilky rozprášené kolem, občas rozvířené dechem. Náznak čehosi zeleného, co vůni mandlového jádra dodává autentičnost. Podoba s Carou, která je ovšem ještě mnohem křehčí (Heliotrope je oproti ní těžkopádná), méně mandlová, více jemně vanilkově prachová.

Blanšírované mandle obalené v prachovém rýžovém pudru, máčené v horké bílé čokoládě s květy mimózy. Občas se objeví marcipánový tón, občas vanilkové rohlíčky nebo kosatcový pudr a pastelové fialky a občas čínská guma. Když je špatný den, tak dokonce celá továrna na čínskou gumu. Vůně je něžná, ale třeba Cara (Farmacia SS. Annunziata) je ve srovnání s Heliotropem od Orizy křehčí, víc jako dětský pudr a nezralé mandle, zatímco třeba Heliotrope od Etra je hutnější, jedlejší, hustěji krémový a přímočařejší.

Je spis jak vaza shnilych kytek s ulezelou vodou nacucanyma lodyhama v hinduistove rajonu, co koketuje s konverzi smerem ku krestanstvi. Stycne body s Midnight Candy teze znacky! Jasmin-paculi ze stejne rodiny, MC je sladsi a uhlazenejsi. Rovnez obdobny jasmin je v Jasmin Kama od Ranii J., tam vsak s pizmem. Ne ze by se mi vylozene nelibila - pocatecni jasmin mixnuty heliotropem byl omamne zajimavy (presto opet poukazuju na jakysi plastikovy ton, co v heliotropu obecne citim), kdyz se pridal kour, dodalo to tomu trochu atmosfery (v teto fazi velmi vzdalena podoba s Relique d'Amour od Orizy, ale zpracovanim je Relique davno za sedmero horama napred), jenomze potom uz to zacne nabirat intenzity a otravnosti a pak uz nam tam hniji ty lodyhy. Tak takhle ne...

nejdokonalejší štrůdl na této planetě :) skořice je jemná, slaďoučká a celá vůně je taková hebká, bez ostrých hran

suchá až nahořklá broušená kůže

Ernest Hemingway vzal svou řádně zetlelou a značně prostou bárku na moře, které se v zataženém předbouřkovém počasí divoce vlnilo v poryvech větru. Obloha byla ocelově šedá, moře bylo ještě tmavší, vzduch byl těžký a podivně nasládle slaný, ostrý chladný vítr měl aromatický nádech kardamomu a na prach rozdrcené skořice a neprané zpocené oblečení mu puchlo rybinou. I zapátral v kapse pochybného hucfraku, nahmatal kovovou plácačku, kterou si před odchodem naplnil whiskou průměrné kvality, a pořádně ji naklopil. Možná nebyl výlet na moře úplně nejšťastnější nápad; brokovnice už je asi pasé...

gumový kosatec

gumový citron

gumový oběd (rozuměj sandardní přírodní kuřecí prsní řízek na 1001 způsobů) posypaný sladkou paprikou, s absencí pikantnosti