Héliotrope (Eau de Parfum) Olivier Durbano

V řadě vůní se setkáváme s heliotropem neboli otočníkem coby květinou, případně heliotropinem jako druhem aldehydu, ale pokud znáte Oliviera Durbana, víte už, že jeho vůně se zásadně inspirují drahými kameny. V tomto případě posloužil heliotrop (krevel), o němž jedna legenda říká, že vznikl tak, že kapky krve ukřižovaného Krista dopadly na zelené kameny, ležící pod jeho křížem. V podstatě jde však o odrůdu chalcedonu tmavozelené barvy s červenými skvrnami.

Přesto jde o kámen, který napříč stoletími posloužil mnoha účelům. Už staří Babylóňané věřili, že zahání zlo, Egypťané zase byli přesvědčeni, že zklidňuje obavy a zbaví člověka strachu a otevírá zavřené dveře, ve středověku si zase lidé s jeho pomocí lze dosáhnout nedividelnosti. To Aztékové měli pro něj mnohem praktičtější využití a rozemletý na prášek jej využívali k regulaci krevního oběhu. Jak se ovšem zdá, v tomto případě se Olivier zaměřil spíše na ty červené skvrny.

Ale nečekejte žádnou krev, jen džus z krvavého pomeranče s pikantním kardamomem a zázvorem a suchou pálivou paprikou (kořením). A pak pá pá červená barvo, místo toho na vás vyrukují s nefalšovanou živočišnou medicinální oudovkou. Je tu určitá snaha zjemnit oud vanilkově nasládlými pudrovými tóny, jenomže ty jsou vzápětí rozmetány navátým popelem a prachem a chladnou zeminou. A bohužel to dospěje až do té fáze, že se před vámi objeví upocený stavební dělník s pěkně zamazanými montérkami.

Jediné zajímavé na této vůni mi přijde, když je v základu onen prašný zemitý chlad postaven do kontrastu s hřejivým muskem, pálenou dřevitou myrhou a kořenitým santalem a kapkou malinového sirupu, který bychom mohli považovat za takový poslední červený záblesk. Zeleň se za celou dobu nedostavila. No nevím, vůni, co by uklidnila mé obavy a zbavila mne strachu si představuji docela jinak. A v případě čištění krve bych se u této vůně bála spíše otravy. Zato účel zahnání nepřátel, ten splní dokonale :).