suché bylinky a dřevito spíš něž narcis. ale odhlídneme-li od toho, že nějak nevoní odpovídajícně názvu, je to moc pěkná, povedená vůně.

plastikovej pudr zabalenej neprodyšně v igelitu a danej na slunko; tuna heliotropu

Fanoušky dřeva (spíš teda dámy) prosím o pozornost, protože toto jsem hledala dlouho. Dřevitá vůně se santalem v hlavní roli – není to sice mysorský, co se dá dělat, ale sláva – není to ani „ostrouhanotužkový“ cedr. Vůně tedy není typicky santalově prachově nasládle ztěžklá, případně dřevitě mléčná, ale jistá santalová dřevitá nasládlost tu je. Vůně není ani příliš suchá, byť suchost umocňuje přítomnost větší dávky pačuli. Santal je dál lehce šmrnclý bergamotem, což mu dodává tlumeně-svěže-pikantní nádech (příjemný) a zjemněný teplým pížmem, které tato značka umí podat velmi vkusně. Příjemným překvapením je, že zde není santal smíchaný s gurmánskými tóny, jak se v poslední době rozmohlo, ani s příliš velkým kopcem koření, takže nepůsobí pánsky. Pokud bych ještě měla zaujmout nějaké stanovisko k „fleur“ v názvu, květiny tu jsou poměrně neurčité, ale řekla bych spíš červené – růže, muškát. Po rozvonění jde až do medova a pižmo je mírně živočišné. Řekla bych, že je to vkusně podaná, klidná, dřevitá vůně pro ženy.

Exotická květinovka - jako tropický ráj. Jasmín a ylang v plném květu intenzivně voní v horkém pozdním odpoledni. Nejsou ale omamné, ylang není gumový, jasmín není indolický, jsou jen syté přesně akorát. Potud krása. Jenomže pak přijde ambrovo-dřevitý základ a to dřevo někdo hodně odfláknul, protože mi neříjemně, levně drhne. Současně vůně výrazně ztrácí na intenzitě a já jsem hodně zklamaná. Začátek byl opravdu slibný a zdařilý.

Zelený jasmín ve stojaté vodě vodnatého pačuli, ale zase ne do té míry jako Duftbluten (Nishane), která v tomto ohledu šla do extrému. Pomáhá tomu zmoklá zaprášená máta otrhaná u plotu a drhnoucí dřevitá zeleň - drží pačuli na uzdě. Třepetá se odlesky vážčích křídel na hladině vody mezi orobinci, šaty s urousaným okrajem, žluté od pylu, se tou vodou brodí, taková rusalka.

ano! tohle je gardénie pro mě, jakou jsem ji vždycky chtěla, vanilkově sladká a ovocná (broskvová), až jsem pojala podezření, zda jsem ji nezaměnila s tuberózou, ale ne. v pozadí lze spíš tušit lehce drhnoucí pačuli. vanilka není přeslazená a je taková hebká, sametová, gardénie není žampionová a i když je jasně zřetelná, vůně není čistě o ní. postupně se vkrádá lehce omamný jasmín, aby připomněl, že vůně je hlavně o bílých květinách, byť ve sladkém kabátku.

nesladká neomamná květinová (růže, karafiát) se špetkou koření a výraznější dávkou kadidla, plus mínus jako v Passage d'Enfer, čímž mi ji taky trochu připomíná. zaznamenávám lehkou pudrovost a ždibíček pižma, které vůni zjemňují (rozdíl oproti Passage, ta mi připadne „ostřejší“, štiplavější, kouřovější). Dohromady velmi zajímavá kombinace.

neuvěřitelné, dojem z vůně odpovídá barvě tekutiny (a názvu). celkem zajímavá květinovka, jakoby zahrada u moře. cítíte slaný vzduch prolínající se s vůní květin, slyšíte šumění vln, obloha je bez mráčku. květiny jsou se špetkou zeleně, nijak omamné, lehce pudrové. troufnu si identifikovat růži, lilii… a pak už spíš neurčitou směs. moc mi ale nevyhovuje, že vůně brzo začíná drhnout, trochu to připomíná mořské řasy a suchý písek, reálně snad vetiver s něčím, co mé kůži moc nesedlo… a ke konci už tam nejsou ani ty květiny, jen tohle. celkově mi docela připomíná parfemaci svíčky Yankee Candle Sea and Sand.

superjemně namletý sytě fialkový pudr, ale ne typicky fialkově bonbónově sladký, spíš s lehkým nádechem suché vanilky. je ho spousta a mne se mezi prsty a sype se na santalové dřevo, kde se nechá jemně rozfoukat vánkem s nádechem sušených mátových lístků. fialka a máta se jeví jako dost nesourodá kombinace, ale překvapivě spolu krásně ladí, máta příjemně umírňuje dusivou pudrovost fialky. a to dřevo, až s akcentem vonné tyčinky (vážně!), je prostě dobré.

po Sarrasins a A la nuit další smrt pod hromadou omamných bílých květů, tentokrát v hlavní roli ovšem pomerančový květ + tuberóza, doplněné o docela provokativní kmínové živočišno.

Záplava omamných mýdlových květů plných pylu, časem výrazně zjemní a dostane pudrový nádech, mýdlovost však zůstává stále várazná. Doplněno hořkým neroli a špetkou drhnoucí zeleně, podbarveno bílým pižmem. Když se jí dá čas, voní jako prohřátá nastrouhaná kůra citrusů s mýdlem a krémovou, až smetanovou citronovou zmrzlinou. Ha, že by magnolie? A kolem se líně převaluje omamná sytost tuberózy, rozfoukaná vánkem přinášejícím vůni suchého dřeva. Zajímavá vůně - kterak Serge řádil v květinách za starých dobrých časů.

svěží bílé kytky

Shangri La

no to teda nevím, kam ji dali, tu magnólii. vůně je spíš gurmánská než květinová, pačuli a čokoláda, trochu ala Angel (light) naředěný vodními tóny. prvním dojmem se mi zdála z trojice nejlepší, ale v tom vedru začala být později poněkud otravná.

bonbón + žvýkačka, nicneříkající, sladké, dívčí. gardénie neobjevena nebo se dobře maskuje. druhý den na papírku objeveno trochu dřeva (nezkoušela jsem na kůži), což ji staví do o poznání lepší pozice.

zelená svěží hodně lehká tuberóza, absolutně neomamná. ne moc výrazná a docela rychle zmizí.

hořce omamné květy, trochu připomínající Bas de Soie bez té řezavé zeleně, mírně hnijící, s velkou dávkou extra sladkého Lipa.