Citroníkový květ zapracovaný do chladivého mýdla postupně překrývá mírně živočišné sametové pižmo. Je to rozhodně hezčí vůně než parfém L'Eau (Tauer Perfumes), který jsem paralelně zkoušel. Výdrž při 25 °C přesáhla 5 hodin.
Štiplavé čpavé mýdlo s jelenem smíchané s citrusovým čističem WC. Ovšem po hodině naprosto nečekaně krásná tlumená vůně zeleného jasmínu s našlehaným medem. Vůně - chameleon…
Záplava omamných mýdlových květů plných pylu, časem výrazně zjemní a dostane pudrový nádech, mýdlovost však zůstává stále várazná. Doplněno hořkým neroli a špetkou drhnoucí zeleně, podbarveno bílým pižmem. Když se jí dá čas, voní jako prohřátá nastrouhaná kůra citrusů s mýdlem a krémovou, až smetanovou citronovou zmrzlinou. Ha, že by magnolie? A kolem se líně převaluje omamná sytost tuberózy, rozfoukaná vánkem přinášejícím vůni suchého dřeva. Zajímavá vůně - kterak Serge řádil v květinách za starých dobrých časů.
Tak si říkám, co těmihle Fleurs-vůněmi Lutens sleduje? No jeho květy citroníku nejsou sice tak vražedné jako jeho variace na pomerančové květy, u všech nebezpečných složek bylo znatelně ubráno, ale ty jiskřivé citrusy s mýdlem na začátku, hořkým neroli, trochou zeleně, dřev a muškátovým oříškem vážně tak trochu připomínají nějaký lepší osvěžovač na WC, než aby skutečně osvěžovaly.
Pak střih: citrusy ustupují do pozadí a za tenounkým pudrovým závojem objevuji třpytivý luční med s omamnou tuberózou, živočišný jasmín, jdoucí do zelena a naštěstí jen špetku hřejivého lutensovského pižma. Po rozvonění to chvilku vypadá na návrat WC-citrusů, avšak to už je stačí medová nahořklost spolu s pudrovým kosatcem patřičně uhladit, že konečně před sebou vidím ty malé bílé kvítečky citroníku. Jenže je to Lutens a ten si na nějakou romantiku nepotrpí, takže nám je na závěr po prašné zemi rozfoukává pryskyřičnatým kouřem.
…šmarjá! – tímhle bych se měla vonět?!
Nikdy.!
Mýdlo s jelenem.
Typická vůně velké kostky zažloutlé barvy, která vždy byla u babičky na porculánovém umyvadle v umělohmotné vaničce částečně ponořená do vody, takže spodek mýdla byl nechutně rozpatlaný… …o prázdninách babička pokaždé navečer snesla z půdy plechovou vaničku, postavila na zahradě do trávy, na kamnech ohřála v hrncích vodu, a ze mě hrubou žínkou neurčité barvy notně namatlanou oním mýdlem drbala z kůže zážitky celého dne…
Vůně mýdla, zelené zmáčené trávy, těžkého letního vzduchu ve stínu a na slunci bělených hrubých ručníků…
07/04/11
Citroníkový květ zapracovaný do chladivého mýdla postupně překrývá mírně živočišné sametové pižmo. Je to rozhodně hezčí vůně než parfém L'Eau (Tauer Perfumes), který jsem paralelně zkoušel. Výdrž při 25 °C přesáhla 5 hodin.
Štiplavé čpavé mýdlo s jelenem smíchané s citrusovým čističem WC. Ovšem po hodině naprosto nečekaně krásná tlumená vůně zeleného jasmínu s našlehaným medem. Vůně - chameleon…
Záplava omamných mýdlových květů plných pylu, časem výrazně zjemní a dostane pudrový nádech, mýdlovost však zůstává stále várazná. Doplněno hořkým neroli a špetkou drhnoucí zeleně, podbarveno bílým pižmem. Když se jí dá čas, voní jako prohřátá nastrouhaná kůra citrusů s mýdlem a krémovou, až smetanovou citronovou zmrzlinou. Ha, že by magnolie? A kolem se líně převaluje omamná sytost tuberózy, rozfoukaná vánkem přinášejícím vůni suchého dřeva. Zajímavá vůně - kterak Serge řádil v květinách za starých dobrých časů.
Tak si říkám, co těmihle Fleurs-vůněmi Lutens sleduje? No jeho květy citroníku nejsou sice tak vražedné jako jeho variace na pomerančové květy, u všech nebezpečných složek bylo znatelně ubráno, ale ty jiskřivé citrusy s mýdlem na začátku, hořkým neroli, trochou zeleně, dřev a muškátovým oříškem vážně tak trochu připomínají nějaký lepší osvěžovač na WC, než aby skutečně osvěžovaly.
Pak střih: citrusy ustupují do pozadí a za tenounkým pudrovým závojem objevuji třpytivý luční med s omamnou tuberózou, živočišný jasmín, jdoucí do zelena a naštěstí jen špetku hřejivého lutensovského pižma. Po rozvonění to chvilku vypadá na návrat WC-citrusů, avšak to už je stačí medová nahořklost spolu s pudrovým kosatcem patřičně uhladit, že konečně před sebou vidím ty malé bílé kvítečky citroníku. Jenže je to Lutens a ten si na nějakou romantiku nepotrpí, takže nám je na závěr po prašné zemi rozfoukává pryskyřičnatým kouřem.
…šmarjá! – tímhle bych se měla vonět?!
Nikdy.!
Mýdlo s jelenem.
Typická vůně velké kostky zažloutlé barvy, která vždy byla u babičky na porculánovém umyvadle v umělohmotné vaničce částečně ponořená do vody, takže spodek mýdla byl nechutně rozpatlaný… …o prázdninách babička pokaždé navečer snesla z půdy plechovou vaničku, postavila na zahradě do trávy, na kamnech ohřála v hrncích vodu, a ze mě hrubou žínkou neurčité barvy notně namatlanou oním mýdlem drbala z kůže zážitky celého dne…
Vůně mýdla, zelené zmáčené trávy, těžkého letního vzduchu ve stínu a na slunci bělených hrubých ručníků…
07/04/11